Anticipační list
Anticipační list (anticipační šajn, z německého Anticipationsschein) byl rakouský papírový peníz, který obíhal na českém území po rakouském peněžním krachu v roce 1811, kdy byly peníze dramatickou měnovou reformou znehodnoceny v poměru 1:5. Tyto státní dlužní úpisy, které musely být podle císařského patentu ze dne 16. dubna 1813 přísně anticipovány (musely brát v úvahu státní příjmy), byly vydávány v nominálech 2, 5, 10 a 20 zlatých a platily jako zákonné platidlo až do roku 1858.
Historie
Vznik anticipačních listů přímo souvisel s katastrofálním stavem rakouských financí během napoleonských válek. Po vyhlášení státního bankrotu 20. února 1811 provedla vláda hraběte Wallis-Karaiseho radikální měnovou reformu. Dosavadní bankocetle byly znehodnoceny na pětinu nominální hodnoty a vyměněny za nové einlösungsscheine (směnné listy). Nedostatek nového oběživa však paralyzoval ekonomiku monarchie.
Nejprve byly v roce 1811 znehodnocené bankocetle vyměněny za takzvané směnné listy (šajny). Tyto listy však nebyly kryty žádnými reálnými hodnotami a jejich kurz rychle klesal. V roce 1813 dosáhla druhá vlna finanční krize vrcholu, když válečné výdaje překročily 400 milionů zlatých ročně. Stát neměl prostředky na výplatu vojska ani úředníků.
Císařský patent z 16. dubna 1813 nařídil vydání anticipačních listů (anticipačních šajnů) jako nouzového opatření. Na rozdíl od předchozích bankocetlí vydávaných bez krytí v nepřiměřeném množství měly být anticipační šajny podle císařského patentu přísně anticipovány - jejich emise musela brát v úvahu budoucí státní příjmy z daní, cel a regálů. Celková plánovaná emise byla omezena na 45 milionů zlatých.
Anticipační listy byly vydány v nominálních hodnotách 2, 5, 10 a 20 zlatých ve vídeňské měně. Design vytvořil dvorní rytec Johann Endletsberger s motivem habsburského dvouhlavého orla a alegorie Austrie. Text byl vytištěn německy a latinsky s varováním před paděláním. Papír vyráběla papírna v Schlögelmühle s vodoznakem císařské koruny.
Podmínka přísného krytí státními příjmy byla přesto státem roku 1816 porušena a byly vydány tajné nekryté emise. Důvodem byly reparace Francii po Napoleonově definitivní porážce a náklady na okupaci francouzského území. Celkový objem anticipačních listů v oběhu dosáhl 100 milionů zlatých, více než dvojnásobek původního limitu. Důsledkem byl pokles kurzu na 40 procent nominální hodnoty.
Další bankrot z toho vyplývající byl odvrácen pouze vítěznou válkou s Napoleonem. Po Vídeňském kongresu 1815 se ekonomická situace monarchie stabilizovala díky válečným reparacím od Francie a Saska. Anticipační listy začaly být postupně stahovány z oběhu a vyměňovány za stříbrné mince. Proces výměny však trval několik desetiletí.
Výměna anticipačních listů za stříbrné peníze byla zastavena roku 1816 kvůli nedostatku drahého kovu. Místo toho začala rakouská vláda vydávat od roku 1816 první rakouské bankovky kryté částečně stříbrem. Anticipační šajny však zůstaly v oběhu jako paralelní měna. Až do roku 1822 probíhala postupná výměna za nové bankovky v kurzu 2,5:1.
Formálně anticipační listy zanikly tento druh papírových peněz docela až v roce 1822, ale samotné šajny platily až do roku 1858. V Čechách a na Moravě cirkulovaly anticipační listy nejdéle ze všech korunních zemí. Venkovské obyvatelstvo jim důvěřovalo více než novým bankovkám. Ještě v 50. letech 19. století se objevovaly při platbách na trzích.
Technické provedení anticipačních listů z let 1813-1816 představovalo vrchol dobové grafické úrovně. Tisk probíhal kombinací mědirytu a knihtisku ve třech barvách - černé, červené a modré. Každý list měl dvojité číslování - sériové číslo a kontrolní číslici. Rozměry byly standardizované: 2 zlaté - 95×65 mm, 5 zlatých - 105×70 mm, 10 zlatých - 115×75 mm, 20 zlatých - 125×80 mm.
Ochranné prvky zahrnovaly složitý guillochový vzor po obvodu, mikrotexty v rozích a skrytý obrazec viditelný proti světlu. Vodoznak tvořila císařská koruna s iniciálami F.I. (Franciscus Imperator). Padělání se trestalo smrtí oběšením, při velkém množství padělků i lámáním v kole. Přesto se odhaduje, že až 10 procent oběživa tvořily padělky.
Ekonomický dopad anticipačních listů byl devastující pro střední vrstvy. Úředníci a důstojníci pobírající plat v anticipačních listech dostávali reálně pouze 40 procent nominální mzdy. Řemeslníci a obchodníci je přijímali pouze s vysokým diskontem. Vznikl černý trh se směnárnami, kde se anticipační listy měnily za stříbro s až 70procentní ztrátou.
V českých zemích způsobily anticipační listy vlnu bankrotů textilních manufaktur, které držely zásoby v této měně. Naopak velkostatkáři profitovali - přijímali nájemné v nominální hodnotě anticipačních listů, ale daně platili ve znehodnocené měně. Sociální napětí vyvolané měnovou krizí přispělo k selským bouřím v letech 1817-1821.
Zajímavosti
- Největší falzifikátorská dílna anticipačních listů fungovala v Praze na Smíchově - vyrobila přes 3 miliony zlatých v padělcích než byla odhalena 1817
- Kníže Schwarzenberg odmítl v roce 1814 přijmout anticipační listy za dodávky pro armádu - císař mu musel zaplatit ve zlatě
- V Brně vznikla v roce 1815 první směnárenská burza, kde se denně stanovoval kurz anticipačních listů vůči stříbru
- Poslední anticipační list byl oficiálně vyměněn 31. prosince 1858 v České spořitelně v Praze - patřil 92letému vysloužilci
- Čeští sedláci používali anticipační listy jako votivní dary v poutních místech - dodnes se nacházejí za oltářními obrazy
- Nejcennější anticipační list pro sběratele je 20zlatý z roku 1813 s chybným vodoznakem - v aukci 2019 dosáhl 35 000 EUR