Antisemitismus

Antisemitismus je nepřátelský postoj, předsudek nebo nenávist namířená proti Židům jako etnické či náboženské skupině. Tento termín vznikl v 19. století, avšak protižidovské smýšlení má mnohem starší kořeny sahající do starověku. Antisemitismus se projevuje od slovních útoků až po organizované násilí a genocidu.

Historie

Nepřátelství vůči Židům provází dějiny již od starověku, byť pojem antisemitismus je výtvorem moderní doby. Ve starověkém Řecku a Římě se objevovaly protižidovské nálady založené na odlišnosti židovského náboženství, které odmítalo účast na pohanských kultech a uctívání císaře. Židé byli vnímáni jako uzavřená skupina s podivnými zvyky, což vyvolávalo nedůvěru a občasné násilnosti.

Zásadní proměnu přinesl nástup křesťanství jako státního náboženství římské říše. Židé byli obviňováni z ukřižování Krista a jejich odmítnutí přijmout Ježíše jako Mesiáše bylo vykládáno jako zatvrzelost a zaslepenost. Církevní otcové formulovali teologii, která Židy stavěla do role svědků pravdy křesťanství, kteří budou na konci věků obráceni. Mezitím měli žít v ponížení jako připomínka trestu za zavržení Spasitele. Toto učení ospravedlňovalo diskriminaci, nikoli však vyhlazení.

Středověká Evropa vytvořila systém právních omezení, který Židy vyděloval ze společnosti. Nesměli vlastnit půdu, vykonávat většinu řemesel ani zastávat veřejné úřady. Byli nuceni žít v oddělených čtvrtích zvaných ghetta a nosit rozlišovací znamení na oděvu. Jedním z mála povolených zaměstnání bylo půjčování peněz na úrok, které bylo křesťanům zakázáno jako lichva. Paradoxně právě tato vynucená specializace přispěla k pozdějším stereotypům o židovské hrabivosti.

Křížové výpravy přinesly vlny protižidovského násilí. Křižáci táhnoucí na osvobození Svaté země cestou masakrovali židovské obce v Porýní a jinde. Morové epidemie 14. století vyvolaly obvinění Židů z otrávení studní, což vedlo k pogromům v mnoha evropských městech. Rozšířily se legendy o rituálních vraždách křesťanských dětí a o znesvěcování hostií. Tyto pověry sloužily jako záminka k vyhánění a vraždění.

České země nebyly těchto jevů ušetřeny. Pražský pogrom roku 1389 si vyžádal tisíce obětí. Židé byli opakovaně vyháněni z královských měst, aby byli později znovu přijati, když jejich finanční služby chyběly. Ferdinand I. nařídil roku 1541 vypovězení Židů z Čech, které však nebylo důsledně provedeno. Teprve osvícenské reformy Josefa II. koncem 18. století začaly odstraňovat nejhorší diskriminační opatření.

Samotný termín antisemitismus zavedl německý novinář Wilhelm Marr roku 1879. Nové pojmenování mělo dodávat starému předsudku vědecký nátěr. Rasový antisemitismus 19. století se lišil od středověkého náboženského protižidovství tím, že definoval židovství jako nezměnitelnou biologickou kategorii. Pokřtěný Žid zůstával v očích rasisty stále Židem. Tato ideologie se stala základem nacistického programu a vedla k holokaustu, při němž bylo zavražděno šest milionů evropských Židů.

Po druhé světové válce byl antisemitismus obecně odsouzen a potlačován, avšak zcela nevymizel. Přetrvává v různých podobách od popírání holokaustu přes konspirační teorie až po nenávist maskovanou jako kritiku Státu Izrael. Mezinárodní organizace sledují jeho projevy a mnohé státy přijaly zákony postihující šíření antisemitské nenávisti.

Formy a projevy

Antisemitismus se v průběhu dějin projevoval rozmanitými způsoby v závislosti na kulturním a politickém kontextu. Náboženský antijudaismus obviňoval Židy z bohovraždy a zatvrzelého odmítání křesťanské pravdy. Vyžadoval jejich obrácení nebo alespoň ponížené postavení ve společnosti. Konverze ke křesťanství však v tomto pojetí mohla Žida plně začlenit do společnosti.

Ekonomický antisemitismus vycházel ze stereotypu Žida jako lichváře a vykořisťovatele. Přehlížel skutečnost, že Židé byli k finančním činnostem donuceni zákazem jiných povolání. Tyto předsudky se odrážely v literatuře, lidových pořekadlech i politické rétorice. Moderní varianta spojuje Židy s mezinárodním kapitálem nebo bankovnictvím.

Rasový antisemitismus, který se rozvinul v 19. století, odmítal možnost asimilace. Židovství bylo chápáno jako vrozená a nezměnitelná vlastnost přenášená krví. Tato pseudovědecká teorie čerpala z dobových rasových doktrín a sociálního darwinismu. Nacistická ideologie ji dovedla do krajnosti a učinila z ní základ státní politiky vedoucí ke genocidě.

Politický antisemitismus využíval protižidovské nálady k mobilizaci mas. Židé byli obviňováni ze spiknutí za účelem ovládnutí světa, jak to hlásaly podvržené Protokoly sionských mudrců. Tato konspirační teorie přežívá dodnes a šíří se zejména v prostředí extremistických hnutí a na internetu. Někdy se antisemitismus prolíná s antisionismem, tedy odporem vůči židovskému státu, byť kritika izraelské politiky sama o sobě antisemitismem není.

Současný antisemitismus může mít různé podoby od vandalských útoků na synagogy a židovské hřbitovy přes verbální útoky a diskriminaci až po teroristické činy. Sociální sítě umožňují rychlé šíření nenávistného obsahu. Vzdělávání o holokaustu a mezináboženský dialog patří k nástrojům prevence, jejich účinnost však zůstává předmětem diskusí.

Zajímavosti

• Slovo antisemitismus je etymologicky nepřesné, neboť Semité zahrnují i Araby a další národy, avšak termín se vžil výhradně pro nenávist vůči Židům.
• Pražské židovské ghetto patřilo k nejstarším v Evropě a jeho pozůstatkem je dnešní Josefov s významnými synagogami a Starým židovským hřbitovem.
• Dreyfusova aféra ve Francii na přelomu 19. a 20. století odhalila hloubku antisemitských předsudků i v liberální společnosti a podnítila vznik sionistického hnutí.
• Mezinárodní den památky obětí holokaustu připadá na 27. ledna, výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim.