Babenberkové

Babenberkové byli středověký panovnický rod, který vládl Rakousku od roku 976 do vymření roku 1246. Jejich éra položila základy rakouské státnosti a mince babenberkských vévodů patří k významným numismatickým památkám středoevropského středověku.

Historie

Původ Babenberků je předmětem historických diskusí, avšak rod pravděpodobně pocházel z Frank nebo Bavorska. Jméno je odvozeno od hradu Babenberg u Bamberku. První historicky doložený člen rodu, Leopold I., získal roku 976 od císaře Oty II. Východní marku (Marchia Orientalis) jako odměnu za podporu proti vzbouřenému bavorskému vévodovi Jindřichu II. Svárlivému.

Babenberská marka se rozkládala na území dnešního Dolního Rakouska a představovala hraniční oblast chránící říši před uherskými nájezdy. Babenberkové postupně rozšiřovali své území a upevňovali svou moc. Roku 1156 povýšil císař Fridrich I. Barbarossa Rakousko na vévodství a udělil vévodovi Jindřichu II. Jasomirgottovi rozsáhlá privilegia zakotvená v listině Privilegium minus.

Zlatým věkem babenberkské vlády bylo období vévody Leopolda VI. (1198–1230), který učinil z Vídně významné kulturní a hospodářské centrum. Na jeho dvoře působili minnesängři a umělci, rozkvétala literatura i architektura. Leopold VI. založil řadu klášterů a podporoval křížové výpravy, jichž se osobně účastnil.

Posledním Babenberkem byl Fridrich II. Bojovný, který padl 15. června 1246 v bitvě na řece Litavě proti Uhrům. Jeho smrtí vymřel rod po meči a Rakousko se stalo předmětem mocenského soupeření. Po období zmatků získal roku 1278 rakouské země Rudolf I. Habsburský a zahájil tak více než šestisetletou vládu Habsburků v Rakousku.

Pro české dějiny jsou Babenberkové významní jako sousedé a často spojenci či rivalové Přemyslovců. Dynastické sňatky i vojenské konflikty propojovaly osudy obou rodů. Například Leopold VI. byl švagrem českého krále Přemysla Otakara I. a vztahy mezi oběma zeměmi byly v této době převážně přátelské.

Mincovnictví Babenberků

Babenberkové provozovali mincovny ve svém vévodství, přičemž nejvýznamnější byla mincovna ve Vídni a v Kremži. Razily se zde především stříbrné fenigy (Pfennige), které sloužily jako hlavní oběživo v rakouských zemích. Babenberkské mince se vyznačují charakteristickou ikonografií zahrnující vyobrazení vévody, heraldické motivy a náboženskou symboliku.

Typickým prvkem rakouských feniků z babenberkského období jsou jednostranné ražby (Brakteaten), tedy tenké stříbrné mince s reliéfem pouze na jedné straně. Tyto brakteáty zobrazují často postavu vévody na koni, orlici nebo architektonické motivy. Jejich výtvarné zpracování dosahuje vysoké umělecké úrovně a dokumentuje kulturní rozkvět babenberkské éry.

Pro numismatiky představují babenberkské ražby důležitý materiál pro studium středoevropského mincovnictví 10. až 13. století. Mince umožňují sledovat hospodářský vývoj rakouských zemí, obchodní kontakty i umělecké vlivy. Zvláště ražby z období Leopolda VI. a Fridricha II. jsou sběratelsky vyhledávané pro svou vzácnost i estetickou hodnotu.

Zajímavosti

• Podle legendy získal Leopold V. za účast na třetí křížové výpravě výkupné za anglického krále Richarda I. Lví srdce, kterého zajal na zpáteční cestě ze Svaté země.
• Klášter Klosterneuburg založený Leopoldem III. uchovává dodnes vzácné umělecké památky babenberkské doby včetně slavného Verdunského oltáře.
• Leopold III. byl roku 1485 svatořečen a je dodnes patronem Rakouska.