Babenberkové

Babenberkové (976-1246) byli rakouská markrabská a později vévodská dynastie vládnoucí téměř tři století, která se proslavila jako zakladatelé rakouské státnosti, christianizátoři alpských zemí a účastníci křížových výprav, čímž vytvořili základy budoucího mocného Rakouského vévodství v srdci střední Evropy. Babenberkové jsou v numismatice významní díky rakouským denárům a pfennigy s vévodskými portréty a křesťanskými symboly dokumentujícím vzestup rakouské moci od pohraniční marky po významné říšské vévodství.

Historie

Dynastie byla ustanovena roku 976, kdy římskoněmecký císař Otto II. jmenoval Leopolda I. z Babenbergu markrabětem nově vytvořené Východní marky (Ostmark) na místě zrušeného Bavorského východního markrabství. Tato marka měla chránit říši před uherými nájezdy a postupně kolonizovat území podél Dunaje východně od Enže.

Raní Babenberkové Leopold I., Jindřich I. a Adalbert museli čelit neustálým uherským nájezdům a postupně budovat opevněné pozice podél Dunaje. Založili hrady v Melku, Pöchlarnu a později ve Vídni, které se staly centry babenberské moci. Postupná kolonizace přinášela bavorské a franské osadníky do řídce osídlených alpských údolí.

Leopold III. Svatý (1095-1136) představoval vrchol rané babenberské moci a stal se patronem Rakouska. Založil kláštery Melk a Klosterneuburg, podporoval církevní reformy a pokračoval v teritoriální expanzi. Byl svatořečen roku 1485 a dodnes je uctíván jako ochránce rakouských zemí a symbol křesťanské zbožnosti.

Povýšení na vévodství roku 1156 za Jindřicha II. Jasomirgotta učinilo z babenberských držav autonomní rakouské vévodství v rámci Svaté říše římské podle privilegia minus císaře Fridricha I. Barbarossy. Tím Babenberkové získali vévodskou korunu a značnou nezávislost na bavorských vévodech.

Leopold V. (1177-1194) se proslavil účastí na třetí křížové výpravě a konfliktem s anglickým králem Richardem Lvím Srdcem. Leopold zajal Richarda na zpáteční cestě z Svaté země a vymohl obrovské výkupné, které financovalo další babenberskou expanzi a výstavbu. Richard byl vězněn na hradě Dürnstein.

Kulturní rozkvět za Leopolda VI. Slavného (1198-1230) přinesl rakouskému vévodství reputaci centra německé dvorské kultury. Vídeňský dvůr přilákal minnesingery a básníky, byla založena první vídeňská univerzitní koleje a Vídeň se stala významným střediskem alpské obchodní sítě.

Východní expanze zahrnovala získání Štýrska roku 1192 dědictvím po vymření otokarské dynastie a později dočasné ovládnutí Korutan a Krajiniy. Babenberkové tak kontrolovali strategické alpské průsmyky a stali se jednou z nejmocnějších říšských dynastií ve střední Evropě.

Fridrich II. Bojovný (1230-1246) vedl konflikty s císařem Fridrichem II. a uherským králem Bélou IV. o nezávislost rakouského vévodství. Jeho agresivní politika a pokusy o královskou korunu vyvolaly nepřátelství sousedů. Fridrich padl v bitvě proti Uhrům na řece Lajthě roku 1246 bez mužského dědice.

Vymření dynastie roku 1246 ukončilo 270letou babenberskou vládu a otevřelo rakouské dědické války. Fridrichova sestra Markéta se stala dědickyní, ale její sňatky a politické intriky nevedly k stabilizaci. Nakonec rakouské země získali Přemyslovci a později Habsburkové, kteří navázali na babenberské dědictví.

Dědictví Babenbergů spočívá v založení rakouské státnosti, christianizaci alpských zemí a vytvoření základů budoucí habsburské moci. Jejich kláštery, města a právní tradice přežily jejich dynastii a formovaly rakouskou identitu po další století.

Babenberkové v numismatice

Babenberské mincovnictví dokumentuje vývoj rakouské státnosti od pohraniční marky po mocné vévodství a představuje jedny z nejstarších rakouských mincí. Raní markrabata razili denáry podle bavorských vzorů, zatímco pozdější vévodové vydávali vlastní emise s rakouskými symboly a babenberskou heraldika.

Charakteristickými motivy babenberských mincí jsou křesťanské symboly - kříže, církevní budovy a svatí patronové odrážející silnou náboženskou orientaci dynastie. Mince Leopolda III. Svatého často nesou odkazy na kláštery Melk a Klosterneuburg, zatímco pozdější emise obsahují rakouské erby a vévodské koruny.

Vídeňské mince od 12. století dokumentují vzestup města jako centra babenberské moci a důležitého obchodního uzlu na Dunaji. Kvalita vídeňských denárů a pfennigů byla uznávána po celé střední Evropě a vídeňské mincovny se staly vzorem pro ostatní rakouské města.

Pamětní emise k vévodským korunovacím a církevním událostem oslavují klíčové momenty babenberské vlády. Mince z období křížových výprav často obsahují křížové motivy a odkazy na Svatou zemi, zatímco pozdější emise zdůrazňují teritoriální expanzi a vévodskou důstojnost.

Zajímavosti

• Svatý patron - Leopold III. se stal svatým patronem Rakouska a jeho svátek se slaví dodnes jako státní svátek.
• Richard Lví Srdce - Leopold V. zajal anglického krále a výkupné financovalo rakouskou expanzi.
• Privilegium minus - získali zvláštní privilegia a autonomii pro rakouské vévodství roku 1156.
• Zakladatelé Vídně - přeměnili malé pohraniční město na významné středoevropské centrum.
• Štýrské dědictví - jejich získání Štýrska rozšířilo rakouské území až k jižním Alpám.