Berná mince

Berná mince byl seznam mincí oficiálně vydaný panovníkem, kterých se týkala berní povinnost a které byly platné na určitém území ("král český kázal je bráti ve své zemi"). Účelem byla ochrana země před cizí nehodnotnou mincí, například roku 1458 zakázal český král Jiří z Poděbrad (1458-71) oběh rakouských a bavorských feniků.

Historie

Koncept berné mince vznikl ve středověku jako reakce na stále složitější monetární situaci, kdy na trzích kolovalo množství mincí různého původu, kvality a hodnoty. Panovníci museli chránit své území před nekvalitními cizími mincemi, které mohly narušit místní ekonomiku a snížit důvěru v peněžní systém. Berní seznamy představovaly legislativní nástroj monetární politiky, kterým panovník definoval, které mince jsou na jeho území povinně přijímány a které naopak zakázány. V českých zemích se tento systém rozvinul zejména v 15. století, kdy politická fragmentace střední Evropy vedla k proliferaci různých mincovních emisí často sporné kvality. Typickým příkladem je opatření Jiřího z Poděbrad z roku 1459, kdy byl zakázán oběh rakouských a bavorských ražeb (viz habránky a šinderlinky), protože byly považovány za nekvalitní a škodlivé pro český mincovní systém. Stejný král roku 1458 musel přijímat stejné rakouské a bavorské feniky, což ukazuje na měnící se ekonomické a politické podmínky. Berní seznamy nebyly trvalé, ale měnily se podle aktuální situace a diplomatických vztahů mezi sousedními teritorii.

Bernými mincemi se stávaly především ty emise, jejichž oběh bylo nutno úředně nařídit, protože obyvatelstvo je pro jejich špatnou jakost nebo nedostatečnou důvěryhodnost odmítalo přijímat dobrovolně. Jednalo se tedy často o donucovací opatření, která měla zajistit fungování určitých platebních prostředků na daném území. Naopak kvalitní mince s dobrou pověstí se berními nestávaly, protože je lidé přijímali ochotně bez nutnosti úředního nařízení. Paradoxně se stávalo, že renomované pražské groše byly v německých městech označovány speciálními kontramarkami, aby byla ověřena jejich pravost a kvalita, což dokazuje jejich vysokou mezinárodní prestiž. Systém berných mincí fungoval na principu pozitivních a negativních seznamů - některé mince byly povinně přijímány, jiné naopak zakázány. Enforcement těchto opatření zajišťovali místní úředníci a soudní orgány, přičemž porušení berních nařízení mohlo být trestáno pokutami nebo jinými sankcemi. Opačným pojmem k berné minci byla mince neberná - tedy taková, která se těšila přirozené důvěře a byla přijímána bez úředního donucení. Berní systém představoval důležitý nástroj ekonomické suverenity středověkých států a odráží snahu panovníků kontrolovat peněžní oběh na svém území v době absence centralizovaných národních měnových systémů.

Zajímavosti

• Jiří z Poděbrad musel v roce 1458 přijímat a v roce 1459 zakázat tytéž rakouské feniky
• Bernými se stávaly mince, které obyvatelstvo nechtělo dobrovolně přijímat
• Pražské groše v německých městech naopak získávaly kontramaky jako známku kvality
• Opačný pojem je "neberná mince" - přijímaná bez úředního donucení
• Systém představoval předchůdce moderních měnových kontrol a devizových opatření