Berná mince

Berná mince byla mince oficiálně určená panovníkem k oběhu na vymezeném území, kterou byli obyvatelé povinni přijímat při platbách. Jejím účelem byla ochrana domácího peněžního oběhu před cizími nebo nekvalitními mincemi a posílení panovnické kontroly nad měnovým systémem.

Historie

Berná mince představuje důležitý nástroj středověké měnové politiky, jehož kořeny sahají do období, kdy panovníci postupně upevňovali svou moc nad hospodářstvím a peněžním oběhem. Ve středověku nebyl oběh mincí samozřejmostí řízenou jednotnou autoritou – na jednom území často současně kolovaly domácí i cizí ražby různé kvality, hmotnosti i ryzosti. To vedlo k nejistotě v obchodě, spekulacím a znehodnocování měny.

Vyhlášení berných mincí znamenalo, že panovník stanovil seznam mincí, které byly na jeho území zákonným platidlem. Tyto mince musely být obyvatelstvem přijímány bez ohledu na osobní důvěru v jejich kvalitu. Smyslem tohoto opatření byla především ochrana země před zaplavováním oběhu cizími, často podřadnými mincemi, a současně posílení autority panovníka jako garanta měny.

V českých zemích je pojem berné mince doložen zejména v 15. století. Typickým příkladem je zásah krále Jiřího z Poděbrad, který roku 1458 zakázal oběh rakouských a bavorských feniků, jež byly považovány za nežádoucí. Naopak v jiných případech mohl panovník nařídit přijímání i cizích ražeb, pokud to vyžadovala hospodářská situace, například při nedostatku domácí mince.

Specifickou formou berné mince se stávaly i zahraniční mince, které byly dodatečně upraveny pro domácí oběh. Typickým příkladem jsou pražské groše v německých městech, kde se stávaly bernými prostřednictvím kontramarování. Tím získaly oficiální platnost v novém měnovém prostoru, aniž by bylo nutné razit nové mince.

Funkce berné mince v peněžním oběhu

Berná mince plnila především regulační funkci. Panovník jejím prostřednictvím vymezoval, které mince jsou považovány za legitimní a závazné, a tím stabilizoval peněžní oběh. Tento nástroj byl důležitý zejména v obdobích měnové krize, kdy obyvatelstvo odmítalo přijímat mince špatné kvality nebo podezřelého původu.

Vyhlášení berné mince bylo zároveň projevem svrchovanosti. Právo určovat zákonné platidlo patřilo k základním panovnickým výsadám a souviselo s mincovním právem. Obyvatelé byli povinni berné mince přijímat při daních, poplatcích i běžném obchodě, což posilovalo jejich faktickou platnost v každodenním životě.

Pro numismatiku je pojem berné mince významný při studiu oběhu mincí, měnových zásahů a hospodářských dějin. Umožňuje pochopit, proč se některé mince vyskytují v nálezech mimo oblast svého původu a jakým způsobem byly začleňovány do cizích měnových systémů.