bitva na bílé hoře

Bitva na Bílé hoře byla rozhodující střetnutí z 8. listopadu 1620 mezi vojsky českých stavů a císařsko-katolickou armádou, které trvalo pouhé dvě hodiny, ale jeho důsledky formovaly české dějiny na následujících tři sta let. Porážka stavovského vojska znamenala konec české samostatnosti, začátek rekatolizace a germanizace, masovou emigraci šlechty a inteligence, ale také zahájení období kiperových mincí a hospodářského úpadku českých zemí.

Historie

Kořeny konfliktu sahají do náboženského a politického napětí mezi protestantskou většinou českých stavů a katolickými Habsburky. V roce 1617 byl za českého krále přijat Ferdinand Štýrský, zarputilý katolík a odpůrce náboženské svobody. Napětí vyvrcholilo 23. května 1618, kdy čeští protestantští stavové vyhodili z oken Pražského hradu královské místodržící Martinice a Slavatu s písařem Fabriciem - událost známá jako druhá pražská defenestrace. Tento akt vzpoury zahájil české stavovské povstání a postupně i třicetiletou válku, která zachvátila celou Evropu.

České stavy sesadily Ferdinanda II. z českého trůnu a v srpnu 1619 zvolily novým králem Fridricha Falckého, vůdce německých protestantů. Fridrich, zvaný Zimní král, přijel do Prahy s manželkou Alžbětou Stuartovnou, ale nedokázal sjednotit rozhádané české stavy ani zajistit dostatečnou zahraniční pomoc. Ferdinand II. mezitím získal podporu Španělska, Bavorska a Katolické ligy. Císařská armáda pod velením Karla Bonaventury Buquoye a bavorská vojska Maxmiliána I. postupovala na Prahu. Stavovská armáda vedená Kristiánem z Anhaltu zaujala obranné pozice na Bílé hoře, strategickém návrší západně od Prahy.

Osudné ráno 8. listopadu 1620 stanulo proti sobě asi 21 tisíc mužů stavovského vojska a 28 tisíc císařsko-ligistických vojáků. Stavovské vojsko bylo špatně placené, demoralizované a etnicky nesourodé - Češi, Moravané, Slezané, Němci, Uherští a najatí žoldnéři. První útok císařských byl odražen, ale druhý útok bavorského vojska na pravé křídlo stavů způsobil paniku. Uherská jízda jako první opustila bojiště, následována německými žoldnéři. Do dvou hodin byla bitva rozhodnuta, stavovské vojsko se rozprchlo a Fridrich Falcký uprchl z Prahy. Ztráty byly relativně malé - císařští ztratili několik set mužů, stavové asi dva tisíce padlých a zajatých.

Důsledky a mincovnictví pobělohorské doby

Důsledky bitvy byly katastrofální pro české země. Následovala krutá poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Obnovené zřízení zemské z roku 1627 zrušilo stavovská privilegia, němčina se stala úředním jazykem vedle češtiny a katolicismus jediným povoleným náboženstvím. Konfiskace majetku postihla přes polovinu šlechtických statků, které získali císaři věrní katolíci, často cizinci. Z země emigrovalo na 150 tisíc protestantů včetně Jana Amose Komenského.

V mincovnictví bitva zahájila období takzvaného kiperového hospodářství. Ferdinand II. pronajal české mincovny konzorciu vedenému Albrechtem z Valdštejna, Karlem z Lichtenštejna a bankéřem Hansem de Witte. Tito podnikatelé začali razit dlouhé mince se sníženým obsahem stříbra - místo 14 lotů obsahovaly pouze 6-7 lotů stříbra. Za kvalitní staré mince skupovali levně konfiskované statky a přeprodávali je za znehodnocené kiperové mince se ziskem. Během let 1621-1623 byla vyražena obrovská masa těchto nekvalitních mincí, což vedlo k hyperinflaci a hospodářskému kolapsu. Ceny vzrostly desetinásobně, řemeslníci a obchodníci zbankrotovali. Valdštejn a další spekulanti však získali obrovské majetky - Valdštejn si vytvořil vévodství Frýdlantské o rozloze čtvrtiny Čech. Kiperové období skončilo v roce 1624 měnovou reformou, ale hospodářská devastace českých zemí trvala generace.

Zajímavosti

• Fridrich Falcký vládl pouze jednu zimu, proto přezdívka Zimní král - jeho krejcar ražený v Praze 1620 patří mezi nejvzácnější české mince
• Po bitvě byly raženy posměšné medaile s Fridrichem prchajícím v podvazcích s nápisem "Kam se poděla tvá koruna?"
• Valdštejn vydělal na kiperových spekulacích 40 milionů zlatých a stal se nejbohatším mužem Evropy
• Popravené hlavy českých pánů byly vystaveny na Staroměstské mostecké věži až do saského vpádu 1631
• Kiperové mince byly tak nekvalitní, že se rozpadaly v rukou - odtud název "dlouhé" mince, protože se snadno lámaly