Brakteát
Brakteát je jednostranná, velmi tenká středověká mince ražená na stříbrném plíšku o tloušťce přibližně 0,2-0,5 mm. Charakteristickým znakem je relief vytlačený pouze z jedné strany, který zároveň vytváří negativní obraz na rubu mince. Název pochází z latinského "bractea" označujícího tenký kovový plíšek. Tyto unikátní mince představují významnou kapitolu evropského mincovnictví 12.-14. století a jsou vyhledávaným sběratelským artiklem pro svůj historický význam, umělecké provedení a relativní vzácnost.
Historie
Brakteáty se poprvé objevily v polovině 12. století na území dnešního Německa, konkrétně v Durynsku a Sasku, odkud se jejich ražba rychle rozšířila do střední a severní Evropy. V českých zemích začaly být raženy za vlády Přemysla Otakara I. kolem roku 1210, kdy nahradily dosavadní denáry. Vrcholné období brakteátových ražeb přišlo ve 13. století, kdy se staly dominantní měnou na značném území střední Evropy. Na rozdíl od dřívějších mincí umožňovala technologie ražby brakteátů výrazně detailnější a umělecky propracovanější motivy. Jejich tenká konstrukce však činila mince náchylnými k poškození, což vedlo k častým renovacím mince (nucené výměně starých mincí za nové), obvykle jednou ročně. Tento systém fungoval jako specifická forma zdanění, neboť při výměně byl účtován poplatek. Období brakteátů skončilo postupně ve 14. století s nástupem silnějších a trvanlivějších grošových měn.
Výroba brakteátů vyžadovala značnou řemeslnou zručnost. Mincíři nejprve připravili tenké stříbrné plíšky, které byly následně raženy mezi železným razidlem (puncem) a měkkým materiálem jako olovo nebo kůže. Díky této technice mohl být použit pouze jeden razící štoček, což vedlo k jednostranné ražbě. Motivy brakteátů odráží středověkou symboliku a často zobrazují panovníky na trůnu, světce, heraldické znaky nebo architektonické prvky jako hradby či věže. Významnou kategorii tvoří tzv. obrazové brakteáty s propracovanými symbolickými scénami. Průměr mincí se obvykle pohyboval mezi 22-40 mm, s hmotností kolem 0,4-1 g stříbra. Běžný člověk v období vrcholného středověku nejčastěji přicházel do kontaktu právě s brakteátovým oběživem, které sloužilo k platbám na lokálních trzích, zatímco pro mezinárodní obchod byly používány těžší stříbrné mince.
Význam pro investory a sběratele
Pro sběratele představují brakteáty fascinující oblast numismatiky nabízející vhled do středověkého umění, politiky a ekonomiky. Díky své křehkosti se dochovaly v relativně malém počtu dobře zachovalých exemplářů, což zvyšuje jejich sběratelskou hodnotu. Investiční potenciál mají především vzácné typy z méně běžných lokalit nebo mince s unikátními motivy. Zejména cenné jsou brakteáty z období rané ražby a kusy s mimořádně zachovalým reliéfem, kde vyniká původní umělecký záměr rytce. Sběratelé často oceňují možnost sestavit typologické řady ilustrující vývoj středověkého mincovnictví nebo soubory mincí konkrétních panovníků.
Příklady
Významné typy brakteátů zahrnují:
- České velké brakteáty – ražené za Přemysla Otakara I. a Václava I., často s vyobrazením trůnícího panovníka
- Magdeburské brakteáty – s motivem svatého Mořice a typicky propracovaným architektonickým pozadím
- Míšeňské brakteáty – s heraldickým lvem markrabství Míšeňského
- Durynské brakteáty – často s motivem rytíře na koni nebo s heraldickými zvířaty
Zajímavosti
Brakteáty inspirovaly moderní medailérskou tvorbu; ve 20. století několik evropských mincoven vytvořilo pamětní medaile využívající techniku jednostranné ražby. Fascínující je skutečnost, že vzhledem k častým renovacím mince bylo v oběhu vždy pouze jedno vydání brakteátu, což archeologům umožňuje přesně datovat nálezy. Rekordní cenou za brakteát byla částka 280 000 euro zaplacená za extrémně vzácný exemplář z erfurtské mincovny zobrazující Fridricha Barbarossu. Kurióznímí jsou tzv. skryté brakteáty, které obsahují tajné náboženské nebo politické symboly viditelné pouze pod určitým úhlem – tyto mince pravděpodobně sloužily jako identifikační znaky během politických nepokojů.