
Sedmého března 1919, necelých pět měsíců po vzniku republiky, zahájil v pražském Obecním domě třiašedesátiletý Eduard Fiala ustavující valnou hromadu nového spolku. Sešlo se čtyřiadvacet lidí a Fiala jim hned v úvodu připomněl, že nezačínají na zelené louce: pražští sběratelé se scházeli už zhruba o sedmdesát let dřív. Z té schůze vyrostla Numismatická společnost československá, předchůdkyně dnešní České numismatické společnosti (ČNS). Její příběh vedou lidé a jejich sbírky – a končí u toho, co spolek může nabídnout sběrateli dnes.
Ve zkratce
- První pražský numismatický spolek, Verein für Numismatik zu Prag, vznikl kolem poloviny 19. století a jeho prvním předsedou byl Leopold von Sacher-Masoch, otec spisovatele.
- Numismatická společnost československá byla založena 7. března 1919; předsedou se stal Eduard Fiala, jednatelem Karel Chaura a pokladníkem Viktor Katz.
- Dnešní Česká numismatická společnost byla ustavena 7. března 1971, po rozdělení společnosti v době federalizace; nejstarší pobočkou je Plzeň, kde kroužek vznikl roku 1923.
- Členové dostávají Numismatický časopis a Numismatické listy a mají přístup na neveřejné členské aukce; roční příspěvek činí 800 Kč (stav k 23. 10. 2026).
- Společnost vydává vlastní medaile – Morový tolar z doby covidu nese Mojžíšova hada, motiv jáchymovských morových tolarů 16. století.
První pražský spolek a večery u Donebauera
První organizovaný numismatický spolek vznikl v Praze kolem poloviny 19. století. Byl to Verein für Numismatik zu Prag, spolek pro numismatiku, jehož hlavní náplní bylo vzdělávání a společné bádání. Rok založení se obvykle klade do roku 1848, sám Eduard Fiala ale roku 1919 uváděl, že spolek působil v letech 1850–1868. Prvním předsedou byl Leopold von Sacher-Masoch (1797–1874), vysoký úředník, který po letech ve funkci policejního ředitele ve Lvově přešel v revolučním roce 1848 do Prahy a v letech 1849–1854 byl pražským městským hejtmanem. Byl to otec spisovatele Leopolda von Sacher-Masocha, po němž dostal jméno masochismus; sám otec ovšem proslul spíš jako sběratel a mecenáš přírodovědných sbírek.
Jako jeho nástupce v čele spolku bývá uváděn Jeroným Josef Zeidler (1790–1870), od roku 1834 opat premonstrátského kláštera na Strahově a několikrát rektor pražské univerzity. Fiala ho později zařadil mezi průkopníky české numismatiky jako pilného zakladatele numismatických sbírek. Spolek měl podle tehdejších poměrů převážně německy mluvící členstvo. Jeho trvalým dílem je Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Privatmünzen und Medaillen, popis šlechtických, církevních a městských mincí a medailí z Čech. Spolek jím vědomě zaplnil mezeru: piarista Adaukt Voigt v letech 1771–1787 popsal mince českých knížat a králů, ražby šlechty, měst a duchovenstva ale zůstaly stranou. Dílo vycházelo po sešitech v letech 1852–1868, dodatky přibyly roku 1870 a celek má 830 stran a 85 tabulí vyobrazení. Hlavní podíl na něm měli Miltnerové a Josef Neumann, a proto se dodnes cituje jako „Miltner–Neumann“. Předlohy pocházely ze sbírky českého zemského muzea a ze sbírek členů, mezi nimiž byla i sbírka Sacher-Masochova.
Když spolek zanikl, numismatika v Praze přežívala v soukromých kroužcích. V osmdesátých letech je svolával velkostatkář a sběratel Štěpán Berger, v letech 1885–1888 se sběratelé pravidelně scházeli v nádražní restauraci Maxe Donebauera. Výhodu měli neobvyklou: hostinský byl zároveň majitelem velké sbírky českých mincí a medailí, takže při každém výkladu měli doklady po ruce. Fiala jeho sbírku popsal v katalogu z let 1889–1890, který má 6 122 čísel a dodnes se v aukčních popisech cituje zkratkou „Don.“. Mezi pravidelné hosty patřil vedle Fialy obchodník František Rudolf Chaura i právník Leopold Katz. Donebauerovou smrtí 5. února 1888 večery skončily a kroužek se pak scházel po pražských restauracích, často jen v několika lidech.
Nový impulz přinesl rok 1913. Hlavně zásluhou starožitníka Karla Chaury, syna Františka Rudolfa, se v místnosti Obecního domu začal scházet obnovený kroužek českých numismatiků. Válka jeho setkání přerušila, ale lidé, kteří na ně chodili, vytvořili v roce 1919 základ nové společnosti.
Fiala, Chaura a Katz: tři zakladatelé a jejich sbírky
Po Fialově projevu si přítomní na ustavující valné hromadě Numismatické společnosti československé zvolili výbor: předsedou se stal Eduard Fiala, místopředsedou inženýr K. C. Neumann, jednatelem Karel Chaura, pokladníkem Viktor Katz a knihovníkem lékař Antonín Mastný. Roční příspěvek řádného člena činil 20 korun a zápisné 2 koruny. Ještě téhož roku vyšlo první číslo spolkového Věstníku, jehož úvodník je datován na svatého Václava, 28. září 1919. Společnost od počátku sídlila v Praze, ale sdružovala sběratele i z ciziny a v jejích řadách se potkávali sběratelé s muzejními badateli a sochaři-medailéry.
Eduard Fiala (1855–1924) se narodil na pražské Slupi v domě zahradnické společnosti, kterou řídil jeho otec, zahradní inženýr Josef Fiala. K mincím ho jako chlapce přivedl numismatik Josef Neumann, častý host zahrady, který mu později daroval svůj Beschreibung – knihu, jež ho spojila s generací prvního pražského spolku. Na otcovo přání se Fiala vyučil u otce zahradnictví a v letech 1879–1895 zakládal parky a zahrady u zámků, například v Jistebnici, Janovicích či na Červeném Hrádku. Volný čas ale patřil numismatice: kromě Donebauerovy sbírky popsal sbírku knížete Arnošta Windischgrätze a roku 1895 vydal České denáry, soupis denárů a brakteátů do roku 1300 s 2 950 čísly. Numismatici ho citují zkratkou „F.“, přestože typologii raných denárů dnes nahradil Cachův katalog. Zemřel 7. října 1924, pět let po založení společnosti.
Karel Chaura (1869–1945) byl pražský obchodník se starožitnostmi a mincemi a sbírku budoval společně se svým otcem. Kolekce obou Chaurů je dnes jedním z pilířů numismatických sbírek Národního muzea a muzeum ji postupně zpřístupňuje v řadě katalogů nazvané podle ní – například svazek o pražských groších z let 1300–1526 vyšel roku 1991. Chaura byl také badatel: roku 1929 odmítl názor Gustava Skalského na nejstarší české mince a za první ražby Boleslava I. označil denáry podle bavorských vzorů.
Viktor Katz (1880–1940), rodák z Jistebnice, vystudoval práva a pracoval jako poštovní úředník. Sbíral středověké mince a renesanční medaile z Krušných hor. Jeho monografie Die Erzgebirgische Prägemedaille des XVI. Jahrhunderts (1932) je dodnes citovaným katalogem jáchymovských ražených medailí, které se označují „Katz“ a číslem, a k tisíciletí české mince napsal přehled Tisíc let české vládní mince (929–1929). Mezi hosty Donebauerových večerů býval i Dr. Leopold Katz – nejspíš Viktorův strýc, právník téhož jména.
200 Kč na první nákup a e-book „5 pravidel pro první minci“ zdarma
Napište nám e-mail. Obratem pošleme kód na 200 Kč (platí 14 dní při nákupu nad 2 000 Kč) a tři strany, po kterých poznáte, co dělá minci cennou, jak se čte zachovalost a na co se ptát prodejce.
Okupace, komunismus a návrat k tradici
Společnost vydávala nejprve Věstník (1919–1924) a potom Numismatický časopis československý (1925–1952). Válečná léta ji poznamenala těžce: několik předních numismatiků nepřežilo nacistické pronásledování. V říjnu 1945, krátce po osvobození, přibyl třetí časopis, Numismatické listy, určené populárně vědeckým článkům a zprávám pro členy, kteří je dostávali zdarma.
Po roce 1948 se spolkový život musel přizpůsobit novému režimu. Názorně to ukazuje Brno: v prosinci 1951 nařídil referent Stráže národní bezpečnosti místnímu numismatickému kroužku, aby se do konce měsíce stal oficiální pobočkou Numismatické společnosti nebo jiné masové organizace. Kroužek se rozhodl zůstat u numismatiků a od roku 1952 pracoval jako jejich pobočka. Od roku 1963 vydává Numismatické listy Národní muzeum. I v nejtvrdších letech pořádaly pobočky pro členy aukce a členství dokonce umožňovalo držet zlaté mince i cizí měnu. Spolek za to vděčil spíš osobnímu nasazení několika numismatiků s vlivem v komunistické nomenklatuře než shovívavosti úřadů.
V roce 1970 se v rámci federalizace státu společnost přejmenovala na Českou a Slovenskou numismatickou společnost a slovenská část se téhož roku osamostatnila se sídlem v Bratislavě. Česká numismatická společnost byla ustavena 7. března 1971 – přesně v den 52. výročí založení – a od začátku se považuje za pokračovatelku spolku z roku 1919. V roce 2006 byl předsedou zvolen lékař a numismatik Michal Mašek, který společnost vedl i v listopadu 2019, kdy v Praze slavila sté výročí a Numismatické listy jí věnovaly rozsáhlou část ročníku s dějinami poboček.
Pobočky: od plzeňského kroužku po virtuální Pražské groše
Prvních zhruba čtyřicet let si společnost vystačila s jedním výborem v Praze; mimopražští členové se sdružovali v kroužcích, z nichž teprve později vznikly pobočky. Ty mají dnes vlastní právní subjektivitu a samy přijímají nové členy. Ve znaku společnosti razí mincíř minci kladivem. Dnes má společnost 33 poboček (stav k 23. 10. 2026). Pro představu stačí několik z nich:
- Plzeň – kroužek vznikl 13. října 1923 při Společnosti pro národopis a ochranu památek a vedl ho právník Josef Ječný, po jehož smrti roku 1934 nesl jeho jméno. Oficiální pobočkou se stal v šedesátých letech a sté výročí připomněl roku 2023 medailí.
- Brno – ustavující schůze se konala 4. listopadu 1937 v hotelu Passage za účasti devíti zájemců, a prvním předsedou kroužku se stal Jan Halačka. Iniciátorem byl archeolog Josef Skutil, který spolek navrhoval založit už roku 1929. Pobočka od roku 1948 pořádá aukce, s Moravským zemským muzeem vydávala v letech 1956–1980 Moravské numismatické zprávy a vydala první vydání příručky Ivo Halačky Vládní mince na našem území.
- Teplice – první schůzka se konala 5. srpna 1951 v hotelu De Saxe a přišlo na ni šest sběratelů. První velká aukce následovala 20. září 1953, knihovna pobočky patří k největším ve společnosti a z teplického kroužku později vzešly i pobočky v okolních městech.
- Hradec Králové – pobočku založil roku 1956 Zdeněk Netrval. Aukce pořádá od roku 1965, později i přes internet, a vydává časopis Sběratelské zprávy.
- Papírová platidla – sběratelé bankovek se začali scházet v kavárně Obecního domu a roku 1966 založili Kroužek sběratelů neplatných papírových platidel; od 1. ledna 1970 tvoří specializovanou pobočku s celostátní působností. Bulletiny Bankovka a Sdělení se roku 1976 sloučily do zpravodaje Notafilie; téhož roku vyšlo první vydání katalogu Jana Bajera Papírová platidla Československa.
- Praha – samostatná pražská pobočka vznikla až roku 1993; do té doby plnilo její úlohu ústředí.
- Pražské groše – nápad vznikl v červenci 2007 v diskusi sběratelů na internetu, ustavující schůze se konala 23. února 2008 v Kutné Hoře. Jde o první virtuální pobočku, jejíž členy nespojuje bydliště, ale zájem o grošové období; prvním předsedou byl Jiří Hána, od roku 2014 pobočku vede Lukáš Richtera. Pobočka provozuje na internetu databázi mincí a odborných článků z grošového období.
Co dává členství v České numismatické společnosti
Pro sběratele je nejhmatatelnějším přínosem čtení. Členové dostávají Numismatický časopis, který společnost obnovila roku 2012 a který přináší zprávy z oboru i odborné články, a Numismatické listy. Ty vydává Národní muzeum, obvykle jednou ročně jako čtyřčíslo nebo dvakrát ročně jako dvojčíslo, a v jejich redakční radě zasedají zástupci muzea i společnosti. Do obou časopisů mohou psát sami členové, od drobné sběratelské zprávy po rozsáhlou studii.
Druhým přínosem jsou členské aukce. Pobočky je pořádají pro členy, často s tištěným katalogem a stále častěji i přes internet. Neveřejné neznamená bezvýznamné: i v pobočkových aukcích se objevují vyhledávané drobné mince – na 154. aukci královéhradecké pobočky v dubnu 2025 se dražila třeba grešle Marie Terezie z roku 1759, sběrateli zvaná grešlička. Vedle aukcí fungují výměnné schůzky, kde se dá kus před koupí ukázat zkušenějším sběratelům.
Třetí věcí je odborná pomoc a zázemí: bezplatné poradenství, knihovny ústředí a poboček s možností výpůjček, přednášky a volný vstup na veletrh Sběratel. Pro začínajícího sběratele je tahle kombinace cenná hlavně tím, že se naučí rozeznat, co v nabídce stojí za pozornost a co ne.
Řádným členem se může stát bezúhonná fyzická osoba starší 18 let bez ohledu na státní občanství, která se zaváže dodržovat sběratelskou etiku a stanovy. Přihláška se podává ústředí nebo pobočce, členství vzniká po jejím schválení a zaplacení příspěvku. Ten činí 800 Kč ročně, pro zájemce s adresou v cizině 1 000 Kč (stav k 23. 10. 2026). Člen si může vybrat libovolnou pobočku a chodit i na akce ostatních.
Medaile, výstavy a přednášky
Medailérská tvorba patří ke spolku od počátku. Vlastní výročí si společnost připomíná medailemi předních autorů – k 70. výročí v roce 1989 ji vytvořil Jiří Harcuba, k 80. výročí Jan Hásek a k 85. výročí Vladimír Oppl. Úplný přehled ražeb ČNS a jejích poboček přináší vícesvazkový katalog Martina Foukala České numismatické medaile, jehož první díl vyšel roku 2019.
Na podzim 2020, v době pandemie, začala ražba medaile nazvané Morový tolar. Na jedné straně stojí svatý Václav s praporcem a štítem, na druhé se nad zástupem lidí vypíná had na tyči a v poli je nápis CO VI D 19. Motiv není náhodný: Mojžíšův had a Ukřižování zdobily jáchymovské morové tolary z první poloviny 16. století, ražby nošené jako ochrana proti moru.

Ve stejné době nabízela společnost svým členům medaili k 900. výročí premonstrátského řádu. Teplická pobočka roku 2020 připomněla medailí 90. výročí narození cestovatele a spisovatele Miloslava Stingla. Roku 2023 vydala společnost dukátovou medaili ke stému výročí prvních československých svatováclavských dukátů a v roce 2025 sadu dukátových medailí k 700. výročí zlaté mince v Čechách, kterou zahájil florén Jana Lucemburského z roku 1325. V srpnu 2026 přibyla medaile ke 150. výročí úmrtí Ferdinanda V., posledního korunovaného českého krále, od rytce a medailéra Karla Zemana; razí se ve stříbře i obecných kovech a jsou číslované.
Spolek se podílí i na výstavách. Od 5. února do 20. dubna 2025 připravil s Muzeem Karlovy Vary výstavu Mince lucemburských králů, na které se objevily mince lucemburského období, jež jsou jinak uložené v depozitářích. Na webu společnosti je navíc k dispozici série videopřednášek, kterou ČNS připravila s Národním muzeem, Moravským zemským muzeem, Českým muzeem stříbra v Kutné Hoře a muzei v Jílovém u Prahy a v Kolíně – od materiálových analýz středověkých mincí po počátky mincování.
Pamětní medaile z našeho e-shopu
Sto let sběratelské vzájemnosti
Fialova věta z roku 1919, že nezačínají na zelené louce, platí dodnes. Kniha prvního pražského spolku přešla z rukou Josefa Neumanna do rukou Eduarda Fialy a jména zakladatelů dodnes žijí v katalogových zkratkách. Česká numismatická společnost tak zůstala hlavně místem, kde se znalost předává z ruky do ruky.
Neobvyklé na ní je, kolik práce odvedli amatéři. Velká část dodnes citovaných českých numismatických titulů vzešla od členů společnosti a mnoho z nich nebylo profesionálními badateli – sběratelé a muzejníci přitom po celé století spolupracovali spíš než soupeřili. Pro dnešního sběratele je to praktická zpráva: chce-li se v oboru vyznat, nemusí se spoléhat jen na katalogy a internet. Stačí přijít na schůzku nejbližší pobočky a zeptat se lidí, kteří stejné mince drží v ruce desítky let.
Miroslav Uďan
