Příběh vzniku medaile Jsem ražen z českého kovu

Svatý Prokop orá s čertem_blog

Většina medailí oznamuje nanejvýš, ke které příležitosti vznikla. Zlatá medaile k desátému výročí Československé republiky mluví v první osobě a říká o sobě, z čeho je: opis Jsem ražen z českého kovu obklopuje výjev, v němž svatý Prokop orá s čertem a z jámy vystupuje horník s kahanem. Medaili navrhl Otakar Španiel, autor prvních československých mincí. Projdeme ji od katalogových údajů přes obě strany a pověsti, které zobrazuje, až k dolu Roudný, k jejímu autorovi a k novoražbě, kterou je dobré od originálu rozeznat.

Ve zkratce

  • Zlatou medaili s opisem Jsem ražen z českého kovu a letopočty 1918–1928 navrhl Otakar Španiel k desátému výročí republiky; razila se v Kremnici.
  • Zlatá ražba ve váze čtyř dukátů má dukátové zlato 986/1000, 13,96–13,98 g a 28 mm; existuje i dvoudukátová ražba (6,98 g) a stříbrné odražky.
  • Jedna strana nese svatého Prokopa orajícího s čertem a horníka s kahanem, druhá státní znak se svatým Václavem a jeho vojskem.
  • Novoražba z roku 1973 má místo kontrolní značky s ryzostí „K 986“ nápis „R · 1973“.
  • Důl Roudný vydal v letech 1904–1930 celkem 5,77 tuny zlata; spojení se zlatem medaile se nabízí, dobový doklad o tom ale znám není.

Medaile Jsem ražen z českého kovu v číslech

Medaile nese letopočty 1918–1928 a vznikla k desátému výročí vzniku Československé republiky. Razila se v Kremnici, státní mincovně na středním Slovensku, kde se tehdy razily i československé oběžné mince a svatováclavské dukáty. Medaile se od mince liší tím, že nemá platební hodnotu – je to ražba upomínající na určitou příležitost. Nominál tedy nenese, její váha je ale odvozena od dukátu: tentýž motiv se razil v několika hmotnostech odpovídajících násobkům dukátu a kromě zlatých kusů existují i stříbrné odražky.

Doloženy jsou zejména dvě zlaté ražby. Čtyřdukátová váží 13,96–13,98 g, má průměr 28 mm a je z dukátového zlata o ryzosti 986/1000, takže obsahuje necelých 13,8 g ryzího zlata. Čísla nejsou náhodná: československý dukát vážil 3,4909 g a obsahoval 3,442 g ryzího zlata, čtyři dukáty tedy dávají právě 13,96 g a 13,77 g ryzího kovu. Dvoudukátová ražba váží 6,98 g. V katalogu zlatých mincí Friedberg jsou vedeny pod čísly 6 a 7.

Literatura tuto ražbu vede jednou mezi mincemi, jindy mezi medailemi – a správně je to medaile. Pro sběratele z toho plyne jedna praktická past: dvoudukát s letopočtem 1928 není ročník svatováclavské dukátové řady. Svatováclavské dvoudukáty, které se razily jako obchodní mince, nesou letopočty 1923, 1929–1938 a 1951 – ročník 1928 mezi nimi není. „Dvoudukát 1928“ v aukčním katalogu je proto téměř vždy právě tato jubilejní medaile. Kdo ji ocení jako vzácný chybějící ročník dukátů, zaplatí za omyl.

Kdo medaili objednal a kolik kusů se v roce 1928 vyrazilo, není známo. Jisté je, že vznikla v jubilejním roce, kdy republika bilancovala svých prvních deset let – v Brně k tomu od 26. května do září 1928 probíhala Výstava soudobé kultury v Československu, pro niž vzniklo brněnské výstaviště a kterou navštívilo zhruba 2,7 milionu lidí. Stát tehdy vydal i první československou stříbrnou pamětní minci – desetikorunu s portrétem prezidenta Masaryka, kterou navrhl rovněž Španiel. Jeden autor tak v jednom roce vytvořil oficiální pamětní minci i zlatou jubilejní medaili.

Svatý Prokop, čert a horník

Svatý Prokop orá s čertemStrana, která dala medaili jméno, je rozdělena čtvercem postaveným na špičku. Do čtyř cípů kolem něj se rozkládá opis JSEM RAŽEN Z ČESKÉHO KOVU, vyvedený písmem s archaizujícími tvary liter, takže se na první pohled čte nesnadno. Uvnitř čtverce je krajina rozdělená na dva plány. V popředí kráčí svatý Prokop se svatozáří a v řeholním hábitu za pluhem, do něhož je zapřažen čert, v předklonu opřený do tahu. V horní části vystupuje ze země horník v kapuci a zvedá v ruce kahan, vlevo od něj stojí holý strom a vpravo důlní zařízení s kolem.

Výjev spojuje dvě roviny. Horník a důlní stroj znázorňují dobývání kovu z domácí země, svatý Prokop je patronem horníků a zemědělců a spolupatronem Čech. Orba a hornictví tu tedy nejsou náhodnou dvojicí – obojí je práce se zemí a obojí má v české tradici téhož ochránce.

Prokop se narodil v Chotouni nejspíš koncem 10. století a zemřel 25. března 1053 na Sázavě. Kolem jeho poustevny vznikla s podporou knížete Oldřicha mnišská osada a z ní Sázavský klášter, jehož byl Prokop prvním opatem; klášter patřil k posledním místům v Čechách, kde se sloužila liturgie ve staroslověnštině. Svatořečen byl podle tradice v roce 1204, tento údaj však historik Petr Kubín zpochybňuje. Výtvarné umění ho zobrazuje jako benediktina v černé kutně a jeho hlavním atributem je ďábel – na řetězu, pod nohama, nebo právě zapřažený do pluhu.

K tomuto atributu se váže pověst o Čertově brázdě. Podle ní Prokop zapřáhl čerta do pluhu a vyoral s ním brázdu od Sázavy až do Chotouně; hlína, která zbyla na radlici, prý vytvořila mohylu u Chotouně. Tradovaná trasa vede od Černých Bud nad Sázavou přes Lipskou horu u Lipan k Chotouni. Už na počátku 20. století byla brázda v krajině jen obtížně rozpoznatelná, část trasy zarovnali zemědělci v padesátých letech a výrazná zůstává hlavně rokle u Lipan. O původu pověsti se vedou spory: uvažovalo se o geologickém zlomu, staré stezce či hranici a nověji o dlouhém liniovém valu s příkopy na Lipské hoře, popsaném v roce 2021. Pro medaili je ale podstatný jen obraz – světec, který zlou sílu nezničí, ale zapřáhne ji k užitečné práci.

Svatý Václav, jeho vojsko a státní znak

Medaile Jsem ražen z českého kovu, strana se státním znakem a svatým VáclavemDruhou stranu zaplňuje velký štít se státním znakem republiky – dvouocasým lvem. Štít lemují po obou stranách ratolesti a nad ním se klene páska s letopočty 1918–1928. V horní části stojí čelně svatý Václav, jednu ruku zvedá a v druhé drží korouhev; po obou jeho stranách jsou řady jezdců s kopími, tedy Václavovo vojsko. Dole pod štítem je vlevo drobná kontrolní značka s písmenem K a ryzostí 986 a vpravo signatura autora O. SPANIEL.

Která strana je líc, se katalogy neshodnou. Část literatury bere za líc stranu se svatým Prokopem a opisem, jiná stranu se státním znakem. Při popisu konkrétního kusu proto bývá užitečné stranu pojmenovat podle obrazu, ne slovy líc a rub.

Postava svatého Václava na zlaté ražbě má v Čechách dlouhou tradici. Na české dukáty se jako patron po dlouhé době vrátil za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) a na dukátech se objevoval ještě v 16. století. Proto i první československé dukáty z roku 1923 dostaly svatováclavský námět – a Španiel, jeden z jejich autorů, ho na jubilejní medaili použil znovu, tentokrát jako vůdce vojska nad státním znakem.

Václav se svým vojskem je výjev, který český divák snadno spojí s pověstí o blanických rytířích. Podle ní spí v nitru hory Blaník vojsko, kterému velí svatý Václav, a vyjede, až bude národ v největší tísni: suchý dub na Blaníku zazelená, pramen vydá tolik vody, že přeteče po stráni, otevře se skála a rytíři porazí nepřátele. Velký Blaník je s 638 metry nejvyšším bodem Podblanicka a leží zhruba deset kilometrů jižně od Vlašimi. V roce 1868 z něj byl vylomen jeden ze základních kamenů Národního divadla, takže hora se stala součástí národní symboliky dávno před vznikem republiky.

Okolí Blaníku dnes tvoří národní geopark Kraj blanických rytířů a na jeho území leží i bývalý zlatý důl Roudný, o kterém bude řeč dál.

Mince z kovu jednoho dolu

Ražba, která na sobě nese odkaz k původu svého kovu, má v numismatice vlastní jméno: výtěžková ražba. Jde o mince ražené z kovu vytěženého v určitých dolech, na nichž je vyznačeno jméno dolu nebo jeho symbol, často patron. Velkou tradici měly hlavně v dolech na saské straně Krušných hor, ale známe je i z českých zemí.

Nejznámějšími českými zlatými výtěžkovými ražbami jsou jílovské dukáty ze zlata dolů v Jílovém u Prahy. Razily se za Josefa I., poprvé roku 1710, a za Karla VI., a nesou symboly Jílového – sovu a slunce se zeměkoulí. V letech 1725 a 1727 vznikly z jílovského zlata dukáty a dvoudukáty se svatým Janem Nepomuckým, na nichž se nad hornickými výjevy vznáší světec jako ochránce dolů s opisem HOC PATROCINIO RESTAVRATVR – pod jeho ochranou obnoveno. Ze stříbra českých dolů vznikl v roce 1875 příbramský zlatník k dosažení hloubky 1 000 metrů v dole sv. Vojtěch a v roce 1887 kutnohorský dvouzlatník z prvního stříbra obnovovaných kutnohorských dolů.

Španielova medaile má s těmito ražbami společné víc než jen námět. I zde stojí hornický výjev pod ochranou světce a i zde nápis odkazuje k domácímu původu kovu. Rozdíl je v tom, že jílovské dukáty či příbramský zlatník své doly jmenují nebo je označují symbolem, kdežto medaile z roku 1928 mluví jen obecně o „českém kovu“. Za výtěžkovou ražbu v přísném smyslu ji proto označit nelze – a otázka, odkud její zlato pochází, vede k dolu, který v roce 1928 v Čechách naplno těžil.

Zlatý důl Roudný

Geolog František Pošepný, portrétDůl Roudný leží u obce Zvěstov na Benešovsku, mezi Roudným, Bořkovicemi a Rameny. Zlato se v povodí Blanice získávalo už v keltské době, první písemná zmínka o těžbě pochází z roku 1337 a středověké dolování mohlo vydat až tunu zlata, než ho nejspíš ukončily husitské války. Mezi lety 1769 a 1804 se tu vytěžilo jen 21 kilogramů zlata a doly pak zůstaly skoro celé 19. století opuštěné.

Novou kapitolu otevřel geolog František Pošepný, profesor geologie rudních ložisek v Příbrami, který v roce 1882 lokalitu doporučil podnikateli Mořici Beckerovi. Firma Stantien a Becker zahájila stavbu 1. května 1893 štolou Mořic a od roku 1896 získávala zlato amalgamací; rudu posílala ke zpracování do Freibergu. Po Beckerově smrti v roce 1901 byl důl vydražen a v roce 1903 ho získala anglická společnost Sugdan a Fischer, která ho modernizovala. Těžba se obnovila 10. září 1904 a místo zhruba sedmdesáti lidí z roku 1901 tu nově pracovalo asi 400 horníků a dělníků.

Důl rostl do hloubky: v roce 1912 se těžilo ve 300 metrech, do roku 1930 dosáhl důl hloubky 450 metrů. Zpočátku dával kolem 6 kilogramů zlata měsíčně, později až 30 kilogramů. Za léta 1904–1930 se tu vytěžilo 660 000 tun rudy a získalo 5,77 tuny zlata, což z Roudného dělalo jeden z největších a nejmodernějších zlatých dolů ve střední Evropě.

Konec nepřišel kvůli vyčerpání ložiska. V roce 1929 důl koupila belgicko-francouzská společnost, která do něj nechtěla dál investovat, a 11. října 1930 se těžba zastavila. V červnu 1946 se rozhodlo o obnovení průzkumu, práce svěřené Příbramským rudným dolům odčerpaly vodu a založily nejhlubší patro v 510 metrech. Našlo se značné množství zbytkové zlatonosné rudy, přesto byly přípravné práce v roce 1956 z ekonomických důvodů ukončeny. Po roce 1990 projevily o ložisko zájem zahraniční společnosti, vláda však jejich snahy odmítla a veřejnost v regionu to podpořila. Okolí dolu dnes zpřístupňuje naučná stezka a štola Mořic je chráněná kvůli netopýrům.

Pochází zlato medaile z Roudného?

Opis tvrdí jen to, že kov je český, a žádný důl nejmenuje. Spojení s Roudným se nabízí samo, dobový doklad o tom, odkud zlato pro ražbu v roce 1928 pocházelo, ale znám není.

Že opis nezapadl, ukázala Česká národní banka o jednadevadesát let později. V dubnu 2019 vydala bimetalovou pamětní minci 2 000 Kč ke 100. výročí zavedení československé koruny ve stříbrném mezikruží se zlatou vložkou o ryzosti 986,1 a náklad omezila na 7 200 kusů. Vložka je vyrobena ze zlata vytěženého ve dvacátých letech ve zlatodole Roudný na Vlašimsku a mezi vložkou a mezikružím stojí nápis JSEM RAŽENA Z ČESKÉHO ZLATA – zřetelná ozvěna Španielovy medaile. Vložka každé mince váží 3,49 g – právě tolik jako jeden československý dukát.

200 Kč na první nákup a e-book „5 pravidel pro první minci“ zdarma

Napište nám e-mail. Obratem pošleme kód na 200 Kč (platí 14 dní při nákupu nad 2 000 Kč) a tři strany, po kterých poznáte, co dělá minci cennou, jak se čte zachovalost a na co se ptát prodejce.

Otakar Španiel: od rytecké dílny k Akademii

Otakar ŠpanielOtakar Španiel se narodil 13. června 1881 v Jaroměři. Jeho otec František Španiel byl jaroměřský rytec a obchodník se sklem, matka Anna pocházela z rodu Šlosárků. Řemeslný základ získal syn na odborné rytecké škole v Jablonci nad Nisou a pokračoval na vídeňské Akademii výtvarných umění v medailérské škole profesora Josefa Tautenhayna, kterou absolvoval v roce 1901.

V letech 1902–1904 studoval sochařství na pražské Akademii u Josefa Václava Myslbeka, zakladatele moderního českého sochařství. Z těch let pochází stříbrná ražená medaile s portrétem básníka Jaroslava Vrchlického, signovaná O. SPANIEL 1903. Vzdělání dokončil v Paříži jako žák medailéra Alexandra Charpentiera. Na jeho pozdější styl tam zapůsobilo přátelství se sochařem Antoinem Bourdellem.

V roce 1917 se stal profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze a od roku 1919 byl profesorem Akademie výtvarných umění. Od roku 1927 byl členem České akademie věd a umění. Vytvořil busty Jana Evangelisty Purkyně, Bedřicha Smetany či Josefa Mánesa, sochu Tomáše Garrigua Masaryka a pomník Josefa Mánesa. Spolu s Václavem Hugo Brunnerem je autorem výzdoby dveří západního průčelí katedrály svatého Víta z roku 1929.

Neobvyklou kapitolou jeho života jsou olympijské hry. V letech 1912–1948 se na nich vedle sportovců soutěžilo i v umění a Španiel se uměleckých soutěží v sochařství zúčastnil dvakrát – v roce 1912 ve Stockholmu a v roce 1936 v Berlíně, kde přihlásil dílo nazvané Trofej Československého olympijského výboru.

Autor prvních československých mincí

Tomáš Garrigue Masaryk na fotografii z roku 1925Ve sbírce prvorepublikových mincí se Španielovo jméno objevuje na každém kroku. Mladý stát nejdřív ponechal v oběhu rakousko-uherské mince a zároveň s obnovou kremnické mincovny připravoval vlastní. O názvu nové měny se zprvu nerozhodlo – navrhovaly se názvy sokol, lev, frank, tolar, hřivna či groš – a z té doby zůstaly Španielovy návrhy, které se dostaly jen do stadia zkušebních odražků, například pětisokol s portrétem Masaryka nebo padesátistotina s obrazem cukrové řepy. Nakonec zůstala koruna o sto haléřích a Španiel navrhl drobné oběžné mince od dvouhaléře po korunu: dvacetihaléř a padesátihaléř nesou první letopočet 1921, desetihaléř 1922, stejně jako mědiniklová koruna, platná od 31. května 1922. Celkem je autorem 14 oběžných a 12 pamětních mincí a bývá považován za zakladatele moderního typu české mince.

Druhou velkou zakázkou byl svatováclavský dukát. Zákon č. 62/1923 Sb. z 23. března 1923 zavedl ražbu zlatých obchodních dukátů k pátému výročí republiky a soutěž na jejich podobu byla vyhlášena 1. dubna 1923. Z 82 návrhů zvítězil společný návrh Otakara Španiela a malíře Jaroslava Bendy pod heslem Cimbuří, oceněný 10 000 Kč. Dukát o hmotnosti 3,49 g a ryzosti 986/1000 se razil od roku 1923, nejprve v tisíci číslovaných jubilejních kusech, a s násobky až po desetidukát patří k nejoblíbenějším československým zlatým ražbám.

Z jeho haléřů je nejslavnější pětihaléř s letopočtem 1924. Patří k nejvzácnějším československým mincím, přičemž jeho původ i počet dochovaných kusů zůstávají nejasné. Dne 21. dubna 2023 se ve 30. aukci pražské síně Macho & Chlapovič prodal kus v zachovalosti UNC / good EF za 66 000 eur včetně poplatků.

Když v roce 1928 vznikla jubilejní medaile, měl tedy Španiel za sebou oběžné mince i dukát – a na medaili místo portrétu státníka stojí světec, horník a pluh.

Hned následující rok se Španiel k zlatu vrátil ve velkém. K tisíciletému výročí zavraždění svatého Václava, které se tehdy kladlo do roku 929, se v roce 1929 razily miléniové zlaté a stříbrné medaile různých hmotností a rozměrů s výjevy zavraždění knížete nebo svatého Václava v čele vojsk; jejich autorem byl nejčastěji právě Španiel. Navrhl také miléniové pětidukáty a desetidukáty, ražené podle zákona z 28. června 1929.

Rektor, vězeň a učitel generace medailérů

Po smrti prezidenta Masaryka v roce 1937 navrhl Španiel stříbrnou dvacetikorunu na jeho památku a vytvořil i medaile k jeho úmrtí. V letech 1937–1939 byl rektorem Akademie výtvarných umění. Za nacistické okupace byl i s manželkou vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích u Kyjova, odkud se mu před koncem války podařilo uprchnout. Tábor hlídaný četníky, obehnaný čtyřmetrovým plotem z ostnatého drátu a se strážními věžemi, sloužil od roku 1942 také k internaci příbuzných Čechů, kteří uprchli do zahraničí. Mladší bratr, generál a bývalý legionář Oldřich Španiel, odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944–1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Edvarda Beneše.

Po válce se Otakar Španiel do čela Akademie vrátil a rektorem byl znovu v letech 1946–1948. Navrhoval i poválečné mince – haléře, korunu a řadu pamětních stokorun – a obdržel titul zasloužilého umělce. Největší stopu však zanechal jako pedagog: jeho ateliérem prošli čeští medailéři Miloslav Beutler, Václav Adolf Kovanič, Milan Knobloch, Marie Uchytilová-Kučová či Vlastislav Housa i slovenští Andrej Peter, Rudolf Pribiš a Ján Kulich. Řada z nich pak navrhovala československé mince a medaile druhé poloviny 20. století.

Otakar Španiel zemřel 15. února 1955 v Praze ve věku 73 let a je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Ke stému výročí jeho narození vydalo federální ministerstvo financí v roce 1981 stříbrnou pamětní stokorunu (ryzost 500/1000, 9 g, 29 mm) s jeho portrétem a faksimile podpisu. Navrhl ji jeho žák Milan Knobloch a vyrazilo se jí 115 000 kusů v běžné a 5 000 ve špičkové kvalitě.

Originál z roku 1928, nebo novoražba z roku 1973?

Budova mincovny v KremniciMedaile se dočkala druhého života o čtyřicet pět let později: existuje její novoražba s letopočtem 1973, známá u čtyřdukátu a zřejmě i u dvoudukátu. Obraz obou stran i letopočty 1918–1928 zůstaly zřejmě stejné a rozpoznávacím znakem je značka na straně se státním znakem dole pod štítem. Originál z roku 1928 tam má vlevo kontrolní značku s písmenem K a ryzostí 986, novoražba místo ní nápis R · 1973; signatura O. SPANIEL vpravo zůstala. Náklad novoražby ani to, kde se razila, doloženy nejsou.

Originál se razil v Kremnici, která získala privilegium na provoz mincovny 17. listopadu 1328 od uherského krále Karla I. Roberta z Anjou a patří k nejstarším dodnes pracujícím mincovnám na světě. Nejprve se tu razily stříbrné groše, později zlaté mince podle florentského vzoru – florény, kterým se brzy začalo říkat dukáty. Po roce 1918 se z ní stala československá státní mincovna, dnes je státní mincovnou Slovenska a od roku 2008 razí slovenské euromince. Dukátové zlato a ražba v Kremnici tak u Španielovy medaile navazují na šest set let starou tradici.

Novoražba vznikla v době, kdy vývoz československých mincí, medailí a dalších uměleckých výrobků z kovu zajišťoval podnik zahraničního obchodu Artia; kdo ji objednal, ale doloženo není. Novoražba není padělek – je to pozdější ražba podle původního vzoru, která svůj letopočet přiznává přímo na medaili. Dobovým kusem z jubilejního roku ale není, a kdo kupuje medaili kvůli roku 1928, musí vědět, který z obou kusů drží v ruce.

Před nákupem proto stojí za to podívat se na zvětšenou fotografii spodní části strany se znakem, kde značka pod štítem rozhoduje. Kde ji prodejce neukazuje ani nepopisuje, vyplatí se o ni požádat, protože jinak se oba kusy na první pohled shodují. Stejně pozorně je dobré číst popis u stříbrných odražků, které se v nabídkách někdy objevují bez bližšího určení.

Pamětní medaile z našeho e-shopu

 

Medaile, která mluví

Zlatá medaile k desátému výročí republiky měří necelé tři centimetry, a přesto se na ni vešel celý obraz země, jak ji chtěla mladá republika vidět: světce s čertem v pluhu, horníka vynášejícího kov z domácí půdy a svatého Václava s vojskem nad státním znakem. Spojuje práci se zemí se známými pověstmi a místo latinského hesla nese větu, kterou přečte každý: Jsem ražen z českého kovu.

Zda zlato skutečně vyšlo z Roudného, jisté není, opis ale žije dál – v roce 2019 na něj navázala i Česká národní banka mincí se zlatem právě z tohoto dolu. Pro sběratele zůstává medaile dílem autora, který dal tvář prvním československým mincím, a zároveň ražbou, u níž se vyplatí znát hmotnost, ryzost i drobnou značku pod štítem. Právě ta rozhodne, zda v ruce držíte kus z jubilejního roku 1928, nebo jeho pozdější novoražbu.

Pavel Moravec Ing. CSc.

Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet