Vzácný denár tajemné kněžny Emmy

Vzácný denár tajemné kněžny Emmy

V březnu 1931 byl při stavbě plavební komory v Hluchově u Staré Boleslavi odkryt poklad, z něhož je dnes známo 1 015 stříbrných mincí z konce 10. století. Devadesát z nich neslo opis ENMA REGINA – královna Emma. Denár kněžny Emmy, ražený na Mělníku, patří k raritám mezi českými denáry a o kněžně, která ho dala razit, se badatelé přou přes dvě stě let. Manželka knížete Boleslava II. se na vlastních mincích nazvala královnou, ačkoli v zemi vládla knížata. Kdo byla a odkud do Čech přišla?

Ve zkratce

  • Denár kněžny Emmy nese opis ENMA REGINA („královna Emma“) a na druhé straně CIVITAS MELNIC – razil se na Mělníku, nejspíš koncem 80. a v první polovině 90. let 10. století (část badatelů ražbu klade až do vdovských let).
  • Mince patří k ethelredskému typu: poprsí s křížkem a ruku Boží mezi písmeny alfa a omega převzala z mincí anglického krále Æthelreda II.
  • Katalog Františka Cacha vede Emminy denáry pod čísly Cach 144 a 145; známé kusy měří 20–23 mm a váží zhruba 1,2–1,4 g.
  • Původ Emmy zůstává nejistý: část české a německé literatury ji ztotožňuje s Emmou Italskou, vdovou po západofranském králi Lotharovi, starší hypotézy ji měly za burgundskou nebo anglosaskou princeznu.
  • Nejvíc Emminých denárů – 90 kusů – obsahoval poklad ze Staré Boleslavi nalezený v březnu 1931; většina dochovaných kusů je dnes v muzejních sbírkách.

Denár kněžny Emmy: popis, katalog a jakost

Na líci Emmina denáru je ve vnitřním kruhu stylizované poprsí obrácené doprava, zahalené do řasnatého roucha, s čelenkou na hlavě; před ním stojí malý křížek na delší násadce. Kolem běží opis +ENMA+REGINA. Na rubu vychází shora úzká ruka Boží, kterou po stranách provázejí řecká písmena alfa a omega, biblický obraz Boha jako počátku a konce. Opis rubu +CIVITAS+MELNIC bývá psán pozpátku a některá písmena jsou obrácená. Denár měří 20–23 mm a váží zhruba 1,2–1,4 g.

Denár Kněžny Emmy_2

Jednotlivé kusy se v detailech liší. Opisy kolísají mezi tvary EMMA, ENMA a EHMA, písmena bývají zrcadlově otočená a jako oddělovač slov slouží jen křížek. Za líc se u těchto mincí pokládá strana s poprsím a Emminým jménem. Starší literatura rozlišovala tři varianty.

Sběratelé je dnes označují čísly Cach 144 a 145 podle katalogu Františka Cacha Nejstarší české mince (1970–1974). Obě varianty se liší drobnostmi provedení razidel a hranice mezi nimi není nepropustná: známe i kus z nálezu u slezské Bystřice (Bystrzyca Oławska), který spojuje líc čísla 144 s rubem čísla 145. Výmluvné je už samo místo v číselné řadě: Emminy denáry stojí hned za ražbami Boleslava II. (Cach 40–143) a před ethelredskými denáry Slavníkovce Soběslava, které začínají číslem 146.

Stříbro bylo kvalitní. Denáry Boleslava II. i současné Emminy ražby ze staroboleslavského pokladu váží v průměru 1,32–1,33 g a obsahují 870–890 dílů stříbra z tisíce, tedy zhruba desetinu mědi. Emma tak nevydávala horší peníz než kníže, její denáry stály po boku knížecích jako plnohodnotná mince.

Nezvyklé není samotné ženské jméno na minci. Už na vzácných denárech připisovaných Boleslavu I. se objevuje opis BIAGOTA CONIUNX, tedy „Biagota, manželka“, a na dvou typech denárů Boleslava II. bylo čteno jméno Adiva. U Biagoty však stojí jméno kněžny přímo vedle jména jejího chotě. Emminy denáry jméno Boleslava neuvádějí vůbec: nesou jen jméno kněžny, titul regina a název mincovny. Kněžna Emma tedy měla vlastní minci i vlastní mincovnu.

Stříbrný denár za Boleslavů

Emma razila v době, kdy české mincovnictví nemělo za sebou ani půl století. Ražba denárů začala za Boleslava I. přibližně ve třetí čtvrtině 10. století a část jeho denárů se obrazem s křížem a kaplicí shoduje s denáry bavorských vévodů. Skutečnou mincí byl stříbrný denár (vzácně i jeho polovina, obol); hřivna a talent sloužily jen k počítání a vážení větších částek. Denáry velkého střížku, jak se jim dnes říká, měřily obvykle 18–20 mm a vážily přes gram stříbra vysoké ryzosti.

Šlo o značnou hodnotu. Podle zprávy cestovatele Ibrahima ibn Jákúba se za jeden denár v Čechách dalo koupit deset slepic, měsíční dávka pšenice pro člověka nebo ječmen pro jízdního koně na čtyřicet dní; vedle mincí prý jako platidlo sloužily i tenké plátěné šátečky, deset za denár. Za Boleslavů zřejmě obíhaly vedle sebe denáry tří různých vah, podle toho, s jakou oblastí se obchodovalo. Ethelredský typ snad sledoval anglickou libru, z níž se razilo 240 denárů po 1,55 g; skutečné kusy jsou o něco lehčí.

Za Boleslava II. se na českých denárech poprvé objevují jména mincmistrů: Omeriz, Nacub a Mizleta v Praze, Noc a Zanta na Vyšehradě. Zvyk byl zřejmě převzatý z anglosaských mincí, kde jméno mincíře patřilo k běžnému opisu. Emminy denáry jméno mincmistra nenesou.

Předloha z Anglie: ethelredský typ

Anglický král Æthelred II. s korunou a mečem, středověká rukopisná malbaObraz Emminých denárů není původní. Patří k ethelredskému typu, nejpočetnějšímu typu českých denárů poslední čtvrtiny 10. století. Poprsí s křížkem i úzká ruka mezi písmeny alfa a omega byly převzaty z mincí anglického krále Æthelreda II. (978–1016). V Čechách se tento typ razil zřejmě ke konci vlády Boleslava II., snad nejvíce v letech 989–995, a ojediněle se objevuje ještě za knížete Oldřicha.

Jednou z předloh byl anglický penny typu raženého asi v letech 985–991. Na líci nese poprsí krále obrácené doprava se žezlem a opis +AEDELRED REX ANGLO, na rubu ruku mezi písmeny A a ω a kolem ní jméno mincíře s označením mincovny; váží kolem 1,4 g a měří 22 mm. České mince převzaly ruku ze staršího anglického typu, raženého v letech 979–985, a poprsí z tohoto mladšího typu.

Zajímavé je i rozmístění nápisů. Anglické předlohy nesou jméno krále vždy kolem poprsí a název mincovny na straně s rukou. Stejně jsou uspořádány Emminy denáry i pozdější ražby Slavníkovce Soběslava. Pražské a vyšehradské denáry Boleslava II. téhož typu mají naopak knížecí jméno na straně s rukou a u poprsí jméno mincmistra s mincovnou. Proč tomu tak je, zatím nikdo uspokojivě nevysvětlil. Pro dataci plyne z anglických předloh důležitý závěr: české napodobeniny mohly vzniknout nejdříve koncem 80. let 10. století.

Otevřená zůstává i větší otázka, proč české mincovny vůbec napodobovaly anglické mince. Vysvětlení se hledá v obchodních cestách; starší bádání vidělo v ethelredských denárech minci určenou pro dálkový obchod. České denáry té doby se skutečně nacházejí daleko na severu, mimo jiné na Bornholmu a ve Švédsku. Pavel Radoměrský naopak hledal vysvětlení v anglickém sňatku na přemyslovském dvoře – a tím se dostáváme k otázce, kdo vlastně byla Emma.

Kdo byla Emma: tři hypotézy o původu

Písemné prameny jsou skoupé. Kronikář Kosmas zmiňuje kněžnu, kterou nazývá Hemma, třikrát, a jako Hemma se objevuje v dedikaci rukopisu svatováclavské legendy, o kterém bude řeč později. Odkud přišla, žádný z těchto pramenů neříká. Badatelé proto skládají její původ z nepřímých stop a hlavně z jediného slova na minci – regina.

Nejstarší je burgundská hypotéza, kterou v 70. letech 18. století zastávali Mikuláš Adaukt Voigt (1771) a Gelasius Dobner (1772). Podle ní byla Emma dcerou burgundského krále Konráda (zemřel 993), bratra císařovny Adély, manželky Oty I. Velikého. Byla by tedy Adélinou neteří a sestrou Gisely, manželky bavorského vévody Jindřicha Svárlivého a matky pozdějšího císaře Jindřicha II. – tedy tetou muže, u něhož později s Boleslavovými syny hledala útočiště. Titul královny by v tom případě nesla jako královská dcera. Tuto verzi přejal Fiala, Skalský i řada dalších a ještě roku 1979 se k ní přiklonil rakouský numismatik Wolfgang Hahn. Už roku 1923 ji ale historik Bertold Bretholz označil za opuštěnou. Slabinou je také to, že v přehledech Konrádových dětí, jak je uvádějí dnešní genealogické souhrny, se dcera jménem Emma neobjevuje.

Anglickou hypotézu předložil roku 1953 Pavel Radoměrský ve studii Emma Regina v Časopise Národního muzea. Emmu ztotožnil s anglosaskou princeznou Elfgifou neboli Adivou, dcerou krále Eduarda Staršího a sestrou Æthelstana; její jméno bylo čteno i na denárech Boleslava II. Anglický sňatek měl vysvětlit i anglosaskou podobu českých mincí. Pozdější bádání tuto verzi opustilo a k samotné existenci Adivy na přemyslovském dvoře se dnes řada historiků staví skepticky.

Třetí, západofranskou hypotézu rozpracovala numismatička Jarmila Hásková v referátu na mezinárodním numismatickém kongresu v Bernu (1979, sborník vyšel 1982) a po ní historik Luboš Polanský (2000). Podle ní je kněžna Emma totožná s Emmou Italskou, vdovou po západofranském králi Lotharovi, která po smrti manžela a syna nalezla útočiště v Čechách. K tomuto výkladu se přiklonili mimo jiné Dušan Třeštík, Zdeněk Petráň a německý historik Peter Hilsch. Hilschův argument je prostý: Emma Italská byla skutečnou korunovanou královnou, zatímco manželka českého knížete by na titul regina nárok neměla. Navíc ze západofranské říše jsou známy denáry krále Lothara, na nichž se objevuje i jméno královny Emmy. Ve francouzském pokladu z Fécampu v Normandii, nalezeném roku 1963, se objevily mince s opisy LOTHARIUS REX a EMMA REGINA, a mělnické denáry se jim podle části badatelů v některých rysech podobají.

Jistota však neexistuje ani zde. Původ Emmy tak přes všechny hypotézy zůstává nejistý a část literatury ztotožnění obou žen odmítá. Wolfgang Hahn hypotézy Radoměrského i Háskové výslovně zamítl a na základě vlastní chronologie bavorských denárů šel ještě dál: kněžnu Biagotu z nejstarších českých mincí přesunul k Boleslavu II. (podle části literatury ji dokonce ztotožnil s Emmou). Tento názor odmítli mimo jiné Rostislav Turek, Stanisław Suchodolski a Zdeněk Petráň.

Dcera italského krále a královna Franků

Císař Ota I. Veliký na trůnu, kresba z kroniky Oty z Freisingu kolem roku 1200Pokud západofranská hypotéza platí, prožila Emma před příchodem do Čech mimořádně pohnutý život. Narodila se kolem roku 948 jako jediné dítě italského krále Lothara II. a Adély Burgundské, pozdější světice. Otec zemřel v listopadu 950, podle jedné verze otráven svým soupeřem Berengarem z Ivrey. Adéla se pak s dcerou dostala do Berengarova zajetí, uprchla a roku 951 se v Pavii provdala za východofranského krále Otu I. Z tohoto manželství se narodil pozdější císař Ota II., Emmin nevlastní bratr.

Roku 966 (některé zdroje uvádějí 965) se Emma provdala za západofranského krále Lothara z rodu Karlovců a narodili se jim synové Ludvík a Ota.

Roku 977 obvinil Lotharův bratr Karel Dolnolotrinský královnu z cizoložství s laonským biskupem Adalberonem. Synoda pod vedením remešského arcibiskupa oba zprostila viny a Karel musel ze země odejít.

Manželství poznamenaly i spory mezi Lotharem a Emminým nevlastním bratrem Otou II. V srpnu 978 Lothar obsadil Cáchy a vyplenil tamní císařskou falc; Ota II. odpověděl na podzim vpádem do západofranské říše, který došel až k Paříži. Teprve od roku 980 panoval mezi oběma panovníky mír. Mezitím, roku 979, prosadila Emma korunovaci syna Ludvíka za spolukrále.

Lothar zemřel 2. března 986 v Laonu. Nový král Ludvík V. vypudil matku i biskupa Adalberona ode dvora a obvinil je, že jeho otce otrávili. Sám však zemřel bezdětný už 22. května 987 a na trůn byl zvolen Hugo Kapet, korunovaný 3. července 987. Karel Dolnolotrinský, který si na korunu také činil nárok, ovládl Laon a Emma se ocitla v jeho zajetí. Poslední známý dopis západofranské královny pochází z konce roku 988; co se s ní dělo dál, francouzské prameny neříkají.

Kněžnou po boku Boleslava II.

Boleslav II.V Čechách tehdy vládl Boleslav II., zvaný Pobožný, syn Boleslava I. Kdy se s Emmou oženil, prameny neříkají. Pokud jde o Emmu Italskou, mohl se sňatek uskutečnit nejdříve koncem roku 988, spíše v roce 989; bylo by jí tehdy kolem čtyřiceti let. Bývá vykládáno, že Emma našla útočiště v Čechách díky zprostředkování bavorského dvora, se kterým měl Boleslav dlouhodobě úzké vztahy.

Kosmas, který psal svou kroniku o více než sto let později a zemřel roku 1125, Emmu chválí: byla prý vznešenějšího rodu než ostatní, ale ještě víc ji zdobila ušlechtilost mravů. Část této charakteristiky však Kosmas převzal od staršího kronikáře Reginona, který podobně líčil jinou Hemmu z 9. století. Kosmova chvála je tedy spíš literární portrét než svědectví současníka.

Otázka Emmy souvisí s otázkou Boleslavových synů. Podle Kosmy porodila Boleslavovi dva syny, Václava a Boleslava, tedy pozdějšího Boleslava III.; Jaromíra a Oldřicha přitom kronikář omylem pokládal za syny Boleslava III. Rodinné vztahy nejspíš správně zachytil saský kronikář Dětmar z Merseburku, u něhož jsou Jaromír a Oldřich bratry Boleslava III. O Boleslavu III. se dnes většina historiků domnívá, že se narodil z první, jménem neznámé Boleslavovy manželky. Mateřství je nejisté i u Jaromíra, který se narodil zřejmě v 70. letech 10. století. Jako Emmin syn přichází v úvahu hlavně nejmladší Oldřich; pokud jím byl, narodil by se podle Jarmily Háskové v letech 989–990. Na vazby rodiny k Bavorsku ukazuje i to, že Oldřich byl vychováván na bavorském vévodském dvoře a jméno, v přemyslovském rodě dosud neobvyklé, dostal nejspíš po augsburském biskupovi svatém Oldřichovi.

Boleslav II. byl ke konci vlády vážně nemocný, pravděpodobně po mrtvici, a řadu událostí už nedokázal ovlivnit. Patří k nim i vyvraždění Slavníkovců na Libici 28. září 995. Právě do této doby, do poloviny 90. let 10. století, kladou dnešní badatelé ukrytí pokladu z Hluchova, který dal Emmě nejvíc mincí.

200 Kč na první nákup a e-book „5 pravidel pro první minci“ zdarma

Napište nám e-mail. Obratem pošleme kód na 200 Kč (platí 14 dní při nákupu nad 2 000 Kč) a tři strany, po kterých poznáte, co dělá minci cennou, jak se čte zachovalost a na co se ptát prodejce.

Mělník a mincovna kněžny

Zámek Mělník s kostelem sv. Petra a Pavla nad vinicemi, letecký pohledHradiště na Mělníku, na soutoku Labe a Vltavy, patřilo původně k území Pšovanů. Podle Kosmy odtud pocházela Bořivojova manželka Ludmila, dcera Slavibora z hradu Pšova. Podle obvyklého výkladu Boleslav II. Emmě mělnické hradiště svěřil a ona zde razila své denáry. Žádná listina o udělení mincovního práva se nedochovala; jediným svědectvím jsou samy mince.

Spornou otázkou je, kdy Emma razila. Gustav Skalský, Jarmila Hásková a Luboš Polanský kladou ražbu do let 985–995, tedy do doby vlády Boleslava II.; podle datace anglických předloh mohla začít spíš až koncem 80. let. Pavel Radoměrský a Wolfgang Hahn se naopak domnívali, že jde o vdovské mince, ražené až po Emmině návratu z bavorského exilu. Rozhodující slovo tu mají nálezy. Staroboleslavský poklad s devadesáti Emminými denáry byl podle dnešního zpracování ukryt kolem poloviny 90. let 10. století. Podobně je datován i depot z Čistěvsi se čtyřmi Emminými denáry. Ani ten neobsahuje nejmladší ražby Boleslava II. ani mince jeho synů, a datace Emminých ražeb až do vdovských let 999–1006 proto bývá odmítána jako anachronismus.

Část literatury označuje Mělník už pro Emminu dobu za věnné město. Jako věno českých královen je ale doložen až po smrti Přemysla Otakara II., kdy připadl královně Kunhutě, a natrvalo za královské věnné město jej prohlásil teprve Karel IV. Na Mělníku sice později sídlily vdovy po českých panovnících, pro desáté století však takovou tradici žádný pramen nedokládá. Že na Mělníku stál už ve 12. století významný kostel, dokládá Kosmas, který svou kroniku věnoval jeho proboštovi Šebířovi (Severovi).

Útěk do Bavorska a poslední léta

Boleslav II. zemřel 7. února 999 v Praze. Kosmas jeho smrt líčí jako scénu, při níž umírající kníže za přítomnosti manželky Hemmy a velmožů promlouvá k synovi. Podstatnou část řeči věnuje minci: žádná pohroma, mor ani nepřátelské plenění by lidu neuškodily víc než časté změny a podvodné zhoršování mince. Pro numismatiku je to slavné místo, bývá však čteno spíš jako Kosmova výtka poměrům jeho vlastní doby, kdy se mince měnila i několikrát do roka. Vlády se po otci ujal Boleslav III. Roku 1001 (některé zdroje uvádějí 1002) dal z obavy o knížecí stolec vykleštit svého bratra Jaromíra a Oldřicha se pokusil zavraždit. Oba bratři uprchli k bavorskému vévodovi Jindřichovi, pozdějšímu císaři Jindřichu II., a podle tradičního výkladu s nimi odešla i Emma.

Boleslav III. se ve vládě neudržel. Roku 1002 ho vypudilo povstání vedené Vršovci a knížetem se stal Vladivoj. Po jeho smrti v lednu 1003 dosadil polský kníže Boleslav Chrabrý Boleslava III. zpět na trůn, ten však dal v únoru 1003 vyvraždit Vršovce. Boleslav Chrabrý ho pak dal oslepit a uvěznit a Čechy ovládal sám až do podzimu 1004, kdy ho vojsko Jindřicha II. vypudilo. Knížetem se stal Jaromír, který přijal Čechy od Jindřicha v léno. Zda se Emma vrátila s ním, nebo zůstala v Bavorsku, prameny jednoznačně neříkají.

K nejcennějším svědectvím o kněžně patří tzv. Wolfenbüttelský rukopis, uložený v Herzog August Bibliothek ve Wolfenbüttelu, se svatováclavskou legendou. Tu kolem roku 980 sepsal na příkaz Oty II. mantovský biskup Gumpold. Rukopis (signatura Cod. Guelf. 11.2 Aug. 4°) vznikl podle výzdoby nejspíš v některé saské dílně; jeho přesná datace i místo vzniku jsou nejisté. Dedikace uvádí, že knihu dala zhotovit „ctihodná kněžna“ Hemma pro spásu své duše. Miniatura ukazuje kněžnu klečící před svatým Václavem, kterého Kristus korunuje mučednickou korunou.

Kosmas zaznamenal její smrt k roku 1006: kněžnu Hemmu, „perlu ženského pohlaví“, podle něj zachvátila zimnice. Ke zprávě připojil epitaf postavený na slovní hříčce Hemma – gemma, tedy drahokam, a poznamenal, že ho viděl, nebo si aspoň pamatuje, že ho viděl. Den smrti Kosmas neuvádí. V novější literatuře se uvádí 2. listopad, tedy den, k němuž obituář pařížského kláštera Saint-Germain-des-Prés zaznamenal smrt západofranské královny Emmy, ovšem bez roku. Pro ztotožnění obou žen to tedy samostatný doklad není. Kde byla kněžna pohřbena, s jistotou nevíme; její hrob dosud nalezen nebyl.

Od podezření z padělku k pokladu ze Staré Boleslavi

Emminy denáry znal už v 18. století piarista Mikuláš Adaukt Voigt, jeden ze zakladatelů české numismatiky. Neobvyklý opis však numismatiky dlouho uváděl do rozpaků a zpočátku se tyto ražby mylně považovaly za romantická falza.

Do soupisů českých denárů se Emminy ražby dostaly v polovině 19. století. V 50. letech je v Památkách archeologických publikoval Václav Hanka, knihovník a kustod, jehož jméno je spojeno s aférou podvržených Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Hankův soupis obsahoval i později odhalená falza.

O pravosti Emminých mincí přitom vypovídají především nálezy. Roku 1886 se objevily ve velkém pokladu mincí a šperků u Bystřice nedaleko Olavy ve Slezsku a roku 1889 v nálezu z Oloboku ve Velkopolsku. Fiala proto v roce 1895 znal Emminy ražby jen z nálezů v cizině. K Emminým ražbám přiřadil s výhradou i jeden zlomek „zvláštní podezřelé fabriky“, jehož opis doplnil Hanka. Podle bystřického pokladu, který sám datoval kolem roku 1000 (dnešní bádání ho klade až po roce 1003), kladl ethelredský typ do posledních let 10. století a Emminu ražbu spojoval s dobou, kdy nemocný Boleslav II. přenechával vládu synovi. Anglosaskou podobu mincí vysvětloval obchodem s Pobaltím, kde byla anglosaská mince nejlépe přijímána, a připouštěl dokonce, že Emminy denáry nemusely vzniknout na Mělníku, ale v některé zahraniční mincovně na objednávku. Pozdější bádání tento výklad nepřevzalo a ražbu klade na Mělník. O rok později, 9. dubna 1896, se čtyři Emminy denáry objevily i v depotu z Čistěvsi u Hradce Králové, který obsahoval celkem 355 mincí a stříbrné šperky.

denar_emmyNejvětší soubor přinesl až březen 1931. Při stavbě plavební komory v Hluchově, asi 400 metrů od centra Staré Boleslavi, byl odkryt poklad českých denárů Boleslava II., ukrytý v polovině 90. let 10. století. Gustav Skalský jej zpracoval v publikaci Nález českých denárů z konce X. století ve Staré Boleslavi (1932) a popsal z něj 1 006 denárů: 815 denárů Boleslava II. z pražské mincovny, 22 z vyšehradské, 79 mincí Slavníkovce Soběslava a 90 denárů kněžny Emmy – téměř desetinu celého souboru. Devět dalších kusů ze soukromých rukou popsal roku 1950 Václav Vágner, takže dnes je z pokladu známo 1 015 mincí. Soběslav razil v Malíně denáry s opisy ZOBEZLAV a MALIN CIVITAS, také v ethelredském typu, a malínská ražba skončila nejspíš s libickou tragédií roku 995. Poklad tak zachycuje okamžik, kdy vedle sebe obíhaly mince tří vydavatelů: knížete Boleslava II., kněžny Emmy a Slavníkovce Soběslava. Novější archeologický výzkum ukázal, že místo v labské nivě, nedaleko přechodu přes Labe na jedné z hlavních dálkových cest raně středověkých Čech, bylo v raném středověku alespoň zčásti i osídleno.

Skalský se Emmě věnoval soustavně, už roku 1929 publikoval studii Denáry se jménem Biagoty a Emmy a později i práci o mincovně kněžny Emmy na mělnickém hradě. Poklad byl pro numismatiku cenný tím, že pochází z krátkého časového úseku. Skalský na něm třídil mince podle razidel, ze kterých vyšly, a odhadl, že jen z jedné ze tří známých variant Emminých denárů mohlo vzniknout nejméně 30 000 kusů. Vycházel z předpokladu, že jeden pár razidel vydal 5 000–6 000 mincí; sám výpočet označil za velmi přibližný. Uložení pokladu na labském břehu, na pomezí přemyslovského a slavníkovského panství, spojoval Skalský s libickou katastrofou roku 995 – podle něj mohl patřit obchodníkovi nebo velmoži, který prchal z ohroženého slavníkovského sídla. Jde o výklad, ne o doložený fakt.

Kde jsou Emminy denáry dnes

Historická budova Národního muzea v Praze na Václavském náměstíDochovalo se zřejmě kolem stovky Emminých denárů a většina z nich leží ve veřejných sbírkách. Jádro tvoří kusy ze staroboleslavského pokladu v Národním muzeu v Praze. Několik dalších je v Německu: zhruba šest v Berlíně, z toho čtyři z nálezu u Bystřice, dva v Hannoveru (z Oloboku a z Čistěvsi) a jeden v Drážďanech.

Kněžna nezapadla ani v odborném světě. K tisícímu výročí jejího úmrtí se konala odborná konference a příspěvky z ní vyšly roku 2008 ve sborníku Emma Regina – Civitas Melnic, vydaném na Mělníku a v Praze, kde se k otázce jejího původu vrátili Jarmila Hásková i Luboš Polanský.

Na sběratelském trhu se denár kněžny Emmy objevuje naprosto ojediněle. V posledních letech se dva kusy prodaly v pražských aukcích síně Macho & Chlapovič: v květnu 2021 z Novákovy sbírky a 26. dubna 2024 ze sbírky Václava Bruny (1,38 g, Cach 145). Při nákupu takové rarity rozhoduje původ a záruka pravosti – novodobé padělky Emminých denárů existují a mezi denáry velkého střížku se na trhu občas objevují i falza. Rozumné je proto kupovat u renomovaných aukčních domů se zárukou pravosti.

Pro sběratele, kterým Emmin denár zůstane nedostupný, je cestou k témuž období ethelredský typ Boleslava II., který nese stejné poprsí i ruku mezi alfou a omegou. Denáry Boleslava II. se v aukcích objevují relativně často, na rozdíl od ražeb jeho manželky; velmi vzácné typy ale i u něj jen zřídka.

Denáry z našeho e-shopu

 

Co zůstalo po královně z Mělníka

O kněžně Emmě víme překvapivě málo: tři zmínky u Kosmy, jednu miniaturu s dedikací a soubor drobných stříbrných mincí. Právě ty ale dokládají, jak chtěla vystupovat. Manželka přemyslovského knížete se na nich nazvala královnou, jméno svého muže na nich nemá a jako místo ražby uvádí Mělník. Zda tím připomínala korunu, kterou kdysi nosila na západofranském dvoře, nebo jen svůj královský původ, se možná nikdy s jistotou nedozvíme.

Emmin denár zároveň dobře ukazuje, co mince historikovi dávají a co ne. Neříkají, kdo byli její rodiče, ani kdy přesně přišla do Čech. Dokládají ale vlastní mincovnu, jméno a titul, pod kterým chtěla vystupovat, a zapojení Čech do sítě, v níž se anglické vzory dostávaly až na Mělník. Každý nový nález a každé nové čtení razidel může k tomuto obrazu ještě něco přidat.

Miroslav Uďan

Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet