Dvouocasý lev

Dvouocasý lev je heraldická figura českého lva: stříbrný korunovaný lev ve skoku se dvěma ocasy. Jako znak českého krále a zemí Koruny české se ustálil ve 13. století. Objevuje se na pečetích, mincích, architektuře i státních znacích a dnes tvoří první a čtvrté pole velkého znaku České republiky.

Historie

Lev se v české panovnické symbolice prosazoval během 12. a 13. století, kdy se evropská heraldika měnila v ustálený systém dědičných znaků. Starší Přemyslovci užívali také černou plamennou orlici ve stříbrném poli. Orlice nezmizela okamžitě a vedle lva zůstala spojena se svatováclavskou a přemyslovskou tradicí.

Nejstarší bezpečně doložená česká panovnická vyobrazení lva souvisejí s Přemyslem Otakarem I. Na jeho pečetích se objevuje jednouchý lev. Přesný okamžik, kdy byl druhý ocas přidán, nelze vyprávět jen podle pozdějších kronikářských legend. Heraldické prameny je nutné datovat podle konkrétní pečeti, rukopisu nebo předmětu.

Tradiční pověst spojovala udělení lva s císařskou odměnou za vojenskou pomoc. Různé verze připisovaly získání znaku Vladislavu II. nebo Přemyslu Otakarovi I. a druhý ocas dalším zásluhám. Tyto příběhy podporovaly prestiž dynastie, nejsou však spolehlivou listinou o jednorázovém vzniku znaku.

Dvouocasý lev je jasně doložen za vlády Přemysla Otakara II. v polovině 13. století. Druhý ocas mohl figuru odlišit od jiných evropských lvů a zdůraznit panovnický status, význam však není v dobových pramenech vysvětlen jedinou větou. V heraldice jsou obě části ocasu součástí jednoho zvířete, nikoli dvěma samostatnými lvy.

Přemysl Otakar II. rozšířil svou moc do rakouských a alpských zemí a používal znaky více držav. Český lev zůstával znakem království a dynastické vlády, zatímco Moravu vyjadřovala šachovaná orlice. Skládání erbů umožňovalo zobrazit nároky a území bez jednotného moderního státního loga.

Po vymření Přemyslovců přešel lev do znakové reprezentace českého království pod Lucemburky. Jan Lucemburský, Karel IV. a Václav IV. jej používali na pečetích, mincích, rukopisech i stavbách. Za Karla IV. se stal součástí rozsáhlé reprezentace Koruny české a spojoval se s dalšími zemskými znaky.

V habsburské monarchii byl český lev začleňován do složitých panovnických erbů. Jeho poloha a podoba se měnily podle titulatury a heraldického uspořádání, ale dvě ocasy, koruna, stříbrná barva a červené pole zůstávaly hlavními rozpoznávacími rysy. Černobílá rytina barvy nahrazovala šrafováním nebo je vůbec nezobrazila.

Po vzniku Československa roku 1918 se lev stal základem státního znaku nového státu. Na prsou nesl štítek se slovenským znakem a ve velkém znaku jej doplňovaly další zemské figury. Politická změna tak použila starý symbol k vyjádření nové republiky, nikoli k návratu panovnické moci.

Komunistické Československo roku 1960 přijalo stylizovaný znak s lvem bez tradiční koruny, nad níž byla rudá hvězda, a se štítem představujícím Slovensko. Heraldické provedení se podřídilo socialistické státní symbolice. Po roce 1989 se obnovila historická koruna a tradičnější podoba figury.

Dnešní malý státní znak České republiky tvoří stříbrný dvouocasý lev ve skoku, zlatě korunovaný a zlatě ozbrojený, na červeném štítě. Velký znak opakuje lva ve dvou polích a doplňuje moravskou a slezskou orlici. Právní popis určuje barvy a atributy, konkrétní kresba se může výtvarně lišit, pokud zachová heraldickou podstatu.

Český lev na mincích, pečetích a státních znacích

Na středověké minci bývá lev zjednodušen podle malého prostoru a techniky ražby. Ocas může splývat s hřívou, okrajem střížku nebo opisem a druhá větev nemusí být kvůli nedoražení čitelná. Určení se proto neopírá jen o počet viditelných linií, ale také o nominál, panovníka, mincovnu, hmotnost a srovnání razidla.

Pražské groše nesou na jedné straně českou korunu a na druhé dvouocasého lva. Figura se během staletí stylově měnila: liší se tvar hlavy, tlap, koruny, hřívy i ocasu. Tyto rozdíly pomáhají typologii, nelze je však vykládat jako změnu státního znaku při každé nové kresbě.

Novověké tolary, krejcary a dukáty často umisťují českého lva do složeného štítu nebo mezi další zemské znaky. Samostatný lev může označovat českou zemi, ale také být historizujícím motivem pamětní ražby. Rozhoduje opis a emisní souvislost, ne pouhá přítomnost heraldického zvířete.

V heraldickém popisu je lev ve skoku, obrácený heraldicky doprava, se dvěma ocasy, korunou a zvýrazněnými drápy a jazykem. Na minci bez barvy se stříbro a červeň poznávají z konvence nebo šrafování, nikoli z kovu mince. Zlatá mince s českým lvem tedy neznamená, že heraldický lev změnil stříbrnou barvu na zlatou.

Při ověřování pravosti se sleduje celý předmět. Populární motiv se často objevuje na žetonech, medailích, replikách a obchodních ražbách bez statusu zákonného platidla. Nominální hodnota, vydavatel, letopočet, hrana a technické parametry odlišují oficiální minci od dekorativního výrobku.