Český dukát

Český dukát je zlatá mince o hmotnosti 3,5 g, ražená v Čechách od vlády Karla IV. do roku 1809 podle evropského dukátového standardu. Sloužil hlavně k větším platbám a obchodu se zahraničím a jeho hodnota v groších či krejcarech se měnila podle ceny zlata. Na tradici navázaly svatováclavské dukáty od roku 1923.

Ražen od vlády Karla IV. (1346–1378) do roku 1809
Hmotnost 3,5 g
Vzor evropský dukátový standard, navazující na florén
Hodnota za Karla IV. 13–17 pražských grošů
První datovaná česká zlatá ražba dukát s letopočtem 1511
Poslední česká vládní zlatá ražba pražský dukát s rokem 1809
Navazující moderní ražba svatováclavské dukáty od roku 1923

Historie

Dukát Karel IV_1Český dukát vstoupil do domácích dějin za vlády Karla IV., který dal českému království vedle grošové měny i reprezentativní zlatou minci s mezinárodně srozumitelným standardem. Navazoval na florén Jana Lucemburského, nejstarší českou zlatou minci raženou od roku 1325, a na obchodní praxi, v níž se pro vyšší platby a dálkový obchod osvědčovaly zlaté mince se stálou hmotností a vysokou ryzostí.

Karlovy dukáty nesly na líci poprvé v českých dějinách poprsí krále, na rubu českého lva. Do roku 1355 měl Karel na hlavě královskou korunu, po císařské korunovaci v Římě korunu císařskou; odtud dělení na „královské“ a „císařské“ dukáty. V ražbě pokračoval Václav IV., nejprve stejného typu, později poprsí panovníka nahradila iniciála W.

Za husitských válek a za vlády Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad se v Čechách zlaté mince nerazily. Ražbu obnovil Vladislav II. Jagellonský – do roku 1499 jen v Kutné Hoře, poté i v Jílovém, Praze a Novém Kníně – a na dukátech se po dlouhé době znovu objevila postava sv. Václava. Dukát s letopočtem 1511 je první datovanou českou vládní ražbou. V ražbě pokračoval Ludvík Jagellonský. Domácí zlatodoly, hlavně v Jílovém a Kašperských Horách, však vydávaly málo, a proto patří dukáty Václava IV., Vladislava II. a Ludvíka mezi nejvzácnější české zlaté mince vůbec.

Po nástupu Habsburků obnovil ražbu dukátů Ferdinand I., nepravidelně v Praze a v malé míře ve Vratislavi. Pražské dukáty nesly na rubu sv. Václava a od roku 1530 letopočet; po roce 1561 nahradila zemského patrona postava panovníka a českého lva říšský znak. Maxmilián II. razil dukáty stejného typu, za Rudolfa II. se stala pravidlem ražba násobků (2-, 3-, 4-, 5-, 6- a 10-dukát). Matyáš ponechal ražbu zlata prakticky jen v Praze, kde vznikaly dukáty i násobky až do 25-dukátu.

Za stavovského povstání po roce 1618 se zlato razilo v omezeném množství jen v Olomouci a ve slezských mincovnách; v Praze se ražba dukátů a násobků obnovila až za krátké vlády Fridricha Falckého. Ferdinand II. razil dukáty se stojícím panovníkem a říšským orlem v Praze, Jáchymově, Kutné Hoře, Olomouci, Vratislavi, Nise a Opolí. Za Ferdinanda III. pokračovala pravidelnější ražba v Praze a ve slezských mincovnách a Leopold I. razil v Praze, Kutné Hoře a Vratislavi vedle násobků i díly dukátu od 1/2 do 1/12.

V 18. století produkce zlata v Čechách klesala. Za Josefa I. razila pražská mincovna jen dukát a 1/4-dukát, za Karla VI. 5-dukát, dukát a 1/4-dukát; výraznější ražba zlata se udržela ve Vratislavi. Za Marie Terezie zůstala v Čechách v provozu jediná mincovna v Praze, která razila dukáty pro panovnici i pro jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského. Josef II. a František II. razili v Praze už jen jednoduché dukáty a pražský dukát s rokem 1809 je poslední zlatou českou vládní ražbou za Habsburků. Novou kapitolu otevřel až rok 1923, kdy začala ražba československých svatováclavských dukátů, které hmotností i ryzostí navázaly na tradiční české dukáty.

Standard, podoba a sběratelský význam

Český dukát patří do evropského dukátového standardu, ceněného pro stálou hmotnost 3,5 g a vysokou ryzost zlata. V českých zemích neplnil roli každodenního oběživa – tu zastávaly stříbrné a později měděné nominály – ale sloužil k obchodu se zahraničím, větším platbám, ukládání bohatství a reprezentaci. Jeho poměr ke stříbrné minci se měnil podle ceny zlata: za Karla IV. měl hodnotu 13–17 pražských grošů, za Vladislava II. 25–33 grošů, za Ferdinanda I. 82–90 krejcarů a za Leopolda I. 240 krejcarů.

Obrazová stránka se měnila podle panovníka: lucemburské dukáty nesou poprsí krále a českého lva, jagellonské a rané habsburské postavu sv. Václava, pozdější habsburské postavu panovníka a říšskou heraldiku. Na malém průměru mince se tak soustřeďují tituly, znaky a dobová estetika od gotiky po klasicismus.

Z numismatického hlediska jsou důležité i násobky a díly dukátu. Násobky sloužily především slavnostním účelům a jako prestižní předměty, díly umožňovaly pracovat se zlatem i v menších hodnotách. Když bylo zlata málo, ražba slábla a dukáty se stávaly vzácnějšími; některé panovnické řady a ročníky jsou proto ceněny nejen obsahem zlata, ale i svou vzácností.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet