
Dne 13. prosince 1922 předložil ministr financí Alois Rašín vládní návrh, aby se k pátému výročí republiky razily zlaté dukáty. O tři týdny později, 5. ledna 1923, se stal obětí atentátu a 18. února na jeho následky zemřel. Zákon, který ražbu povolil, nese datum 23. března 1923. Rašínův nápad tak dostal podobu bez něj: vznikly československé dukáty se svatým Václavem, zlaté obchodní mince, které se v Kremnici razily do roku 1939 a naposledy v roce 1951. Jejich příběh vede přes spor výtvarníků o podobu knížete a ruční ražbu každého číslovaného kusu až k ročníkům, jichž vzniklo jen několik desítek.
Ve zkratce
- Svatováclavský dukát váží 3,490896 g a má ryzost 986/1000; jeho hmotnost navazuje na mincovní řád Ferdinanda I. z roku 1561.
- Ražbu dukátů povolil zákon č. 62/1923 Sb. z 23. března 1923 – až po smrti ministra financí Aloise Rašína, který ji navrhl.
- Podobu dukátu určila soutěž z roku 1923 s 82 návrhy; vyhrál společný návrh Jaroslava Bendy a Otakara Španiela.
- Dukáty se razily v Kremnici v letech 1923–1939 (násobky s letopočtem nejvýš 1938) a naposledy v roce 1951; nešlo o zákonné platidlo, ale o obchodní minci.
- Nejvzácnější jsou ročníky 1937–1939 a 1951 – dukátů s letopočtem 1938 vzniklo jen 56.
Rašínův dukát: zákon a 3,49 gramu
Rašín zastával názor, že zlato je hlavní zárukou stálosti a stability měny, a dukáty měly mladé republice tuto jistotu připomínat. Zákon z 23. března 1923 zmocňoval vládu razit dukát jako obchodní minci ze slitiny 986 1/9 dílu zlata a 13 8/9 dílu mědi. Československý dukát tedy nebyl zákonným platidlem s nominální hodnotou – jeho hodnota se odvíjela od ceny zlata. Měl sloužit především k ukládání úspor ve zlatě a zároveň navazoval na tradici českých dukátů, na kterých se od 15. do 17. století objevoval právě sv. Václav.
Neobvyklá hmotnost dukátu má kořeny hluboko v minulosti. Mincovní řád Ferdinanda I. z 1. srpna 1561 stanovil, že z jedné kolínské hřivny (233,8555 g) se má razit 67 dukátů. Tuto váhu později zpřesnilo nařízení rakouského ministerstva financí z 15. prosince 1896 pro vídeňskou mincovnu na 3,490896 g – a právě tuto hodnotu převzal i československý zákon. Novodobé dukáty tak navázaly na více než tři a půl století starou tradici.
Soutěž o podobu svatováclavského dukátu
Na výtvarnou podobu dukátu vypsalo ministerstvo financí ve spolupráci s ministerstvem školství a národní osvěty veřejnou soutěž. Vyhlášena byla 1. dubna 1923 a sádrové modely bylo nutné odevzdat do 1. června téhož roku do poledne. Podmínka zněla jasně: na líci musí být kníže Václav a kolem něj nápis NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM.
Do soutěže dorazilo 82 návrhů. Porota se sešla 4. června 1923, ale protože modely ještě nebyly ani vybalené, jednání se přesunulo na další den. Dne 5. června nejprve vyřadila návrhy, které nesplňovaly podmínky (například pouhé kresby), a do užšího výběru poslala 14 prací. Autoři se vyhlásili až po otevření obálek, porota tedy hodnotila anonymně. Výsledek:
- 1. cena (10 000 Kč): Jaroslav Benda a Otakar Španiel, návrh pod heslem „Cimbuří“. Cenu navrhl rektor Akademie výtvarných umění Jan Štursa, porota ji odhlasovala poměrem 6 : 1.
- 2. cena (6 000 Kč): sochař J. Brůha, návrh pod heslem „15“.
- 3. cena udělena nebyla. Ušetřené peníze porota použila na odkup dalších modelů.
- Odkoupené návrhy (po 2 000 Kč) mimo jiné od Otakara Španiela (samostatně), Josefa Šejnosta, J. Čejky a dalších autorů. Tyto modely skončily ve sbírce muzea Státní mincovny v Kremnici.
Vítězný návrh ale v původní podobě razit nešlo. Porota požadovala úpravy: věže a cimbuří provést reliéfně, nebo je nahradit, lva umístit do kruhu bez štítu a celý reliéf zjednodušit, aby se dal bez potíží zmenšit na velikost mince.
To vyvolalo odpor. Jednota umělců výtvarných v Praze 11. června protestovala, že po tak velkých změnách půjde vlastně o jiný návrh – a na podobnou shovívavost by pak měl nárok každý soutěžící. Ministerstvo odpovědělo, že výrok poroty měnit nemůže. Stěžovali si i samotní vítězové: požadavky poroty jim připadaly protichůdné a nesouhlasili ani s tvrzením, že na českých mincích nikdy nebyl lev ve štítu. Porota se proto 21. června sešla znovu, upřesnila pokyny a první cenu potvrdila.
V Kremnici pak vznikly zkušební ražby hned podle několika návrhů – Bendy se Španielem, Brůhy, samostatného Španiela i Šejnosta. Mincovna mimochodem soudila, že nejlépe vypadají zkušební dukáty podle Šejnostových modelů. Ministerstvo financí však 17. července 1923 rozhodlo o vítězném návrhu, s podmínkou, že z líce zmizí obě věže i tečky kolem nich.
Mincovna přidala i technické požadavky: nižší okraj kolem perlového kruhu a vyšší, řidší perly. Při původním reliéfu totiž normální tlak razicího stroje minci nedorazil a vyšší tlak by rychle ničil razidla. Autoři se také museli omezit na nenápadné značky svých jmen. Mincovna později navrhovala značky „O. Š.“ a „B.“ přesunout, nebo úplně vypustit, protože podle ní rušily historický ráz mince. To však neprošlo, protože místo pod postavou knížete bylo vyhrazené pro pořadové číslo jubilejních dukátů.
Definitivní bronzové modely dorazily do Kremnice 27. srpna 1923. Hotové zkušební ražby odeslala mincovna ministerstvu 4. září, oba autoři je bez připomínek schválili 7. září a 15. září 1923 ministerstvo vydalo souhlas k ražbě. Za definitivní modely zaplatilo ministerstvo Bendovi a Španielovi dalších 20 000 Kč a získalo tím i autorská práva.

Jak se razily československé dukáty
Při průměru 19,75 mm obsahoval dukát asi 3,442 g ryzího zlata. Z jednoho kilogramu mincovní slitiny se razilo 286,46 dukátu, z kilogramu ryzího zlata 290,49 dukátu. Všechny dukáty razila státní mincovna v Kremnici na Slovensku. Mincovnu založil roku 1328 uherský král Karel Robert z Anjou a už ve 14. století proslula „dobrými kremnickými dukáty“, oblíbenými v celé střední Evropě pro stálou kvalitu a vysoký obsah zlata. Na tuto pověst navázala i československá řada.
Nejdříve vzniklo tisíc jubilejních dukátů označených pořadovým číslem. Zatímco běžné dukáty se razily automaticky, u číslovaných šlo o ruční práci: pro každé číslo bylo nutné vyrobit samostatné lícní razidlo a pro každý kus znovu seřídit tlak lisu. Někdy to vyžadovalo až 13 pokusů. Rytec dokázal za den opatřit čísly nanejvýš padesát razidel a zhruba tolik kusů pak vyrazil pracovník u jednoho lisu. Razníky číslic vyrobil pražský rytec K. Pištora.
Jubilejní dukáty se prodávaly za 300 Kč, některým významným osobnostem byly přidělovány za 150 Kč. Rozdělení čísel:
- č. 1–3 obdržel prezident T. G. Masaryk. Dukát č. 1 předal 29. října 1923 Národnímu muzeu v Praze jako dar ministerstva financí. O dalších dvou kusech se prameny liší: podle jedné verze si Masaryk č. 2 ponechal a č. 3 věnoval vdově po Aloisi Rašínovi, podle jiné připadlo Rašínově rodině č. 2.
- č. 4–24 – členové vlády a předsedové Národního shromáždění,
- č. 25–431 – členové Národního shromáždění,
- č. 432–462 – členové bývalé vlády a bankovního výboru,
- č. 463–1000 – jednotliví zájemci.
Zájem o jubilejní dukáty výrazně převýšil nabídku. Ministerstvo financí proto 13. září 1923 požádalo mincovnu, aby vedle dukátů razila v omezeném množství i dvoudukáty s letopočtem 1923. Líc zůstal stejný, na rubu přibyla pod štítem číslice „2“, která rozdělila letopočet na „19“ a „23“. Model dvoudukátu byl hotový 6. října, první dávku 500 kusů ministerstvo převzalo 18. října 1923.
Od 1. července 1924 bylo možné nechat si razit dukáty z vlastního zlata, od 15. května 1929 zřejmě i dvoudukáty. Dukáty vyměňovala za zlato všeho druhu kremnická mincovna i puncovní úřad v Praze, ražebné činilo 5 Kč za kus. V letech 1923–1951 vzniklo celkem téměř půl milionu dukátů a jejich násobků.
Mince první republiky z našeho e-shopu
Svatý Václav na líci: co dukát zobrazuje

Výběr svatého Václava nebyl náhodný. Kníže byl považován za hlavního patrona české země a jeho obraz provázel českou státnost po staletí – za vlády Karla IV., v době národního obrození i v zápase o samostatný stát. Pro zlatou obchodní minci se proto přímo nabízel. Za líc se u svatováclavských dukátů považuje strana se sv. Václavem – tak to stanovily už podmínky soutěže –, a ne strana se státním znakem, jak je u československých mincí jinak zvykem.
Na líci jednoduchého dukátu stojí sv. Václav v drátěné košili s mečem, pláštěm a kožešinovou čepicí. V pravé ruce drží korouhev, v levé štít s orlicí. Postava je nad koleny přerušena pěti obloučky, jež připomínají oblaka, a vedle nich jsou iniciály autorů. Po obvodu běží nápis NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM zakončený ozdobným znaménkem.
Na rubu je malý státní znak s dvojitou lipovou snítkou po obou stranách štítu a kolem nápis REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ. Okraj mince je vroubkovaný, na obou stranách je plochá obruba a perlovec, který k ní zevnitř přiléhá.
Jubilejní dukát má navíc na rubu pod znakem vyznačeno první pětiletí republiky „1918 – 28. X. – 1923“ a pod postavou sv. Václava pořadové číslo, ohraničené z obou stran znaménky.
Ročníky a náklady
Náklady jednotlivých ročníků jednoduchého dukátu:
| Ročník | 1923 | 1924 | 1925 | 1926 | 1927 | 1928 | 1929 | 1930 | 1931 | 1932 | 1933 | 1934 | 1935 | 1936 | 1937 | 1938 | 1939 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Dukát | 61 861 | 32 814 | 66 279 | 58 669 | 25 774 | 18 983 | 10 253 | 11 338 | 43 482 | 26 617 | 57 597 | 9 729 | 13 178 | 14 566 | 324 | 56 | 180* |
K tomu je třeba připočíst 1 000 jubilejních číslovaných dukátů z roku 1923. * U ročníku 1939 jde o souhrnné číslo, z něhož pro Československo připadá jen 20 kusů – vysvětlení je níže.
Rozdíly mezi ročníky jsou obrovské. Zatímco v letech 1923–1926 se razily desetitisíce kusů, v letech 1937–1939 už jen stovky či desítky. Zvlášť vzácný je ročník 1938 s pouhými 56 kusy; mezi méně běžné patří i ročníky 1929, 1930, 1934, 1935 a 1936 s náklady pod 15 000 kusů.
Po úpravě obchodu se zlatem v roce 1936 se ražba dukátů od roku 1937 omezila na minimum, přestože razidla s novým letopočtem byla připravena už 28. prosince 1936. Razilo se hlavně na zakázku ze zlata dodaného zákazníkem. Příkladem je vídeňská firma W. Trinks, které ministerstvo financí v květnu 1937 povolilo vyrazit deset desetidukátů a v červenci požádala o dalších dvacet; desetidukátů s letopočtem 1937 tak vzniklo jen několik desítek. Ve stejném roce se Československo chystalo na Světovou výstavu v Paříži a mincovna pro tuto příležitost vyrazila po dvou kusech ukázkových odražků dukátu, dvoudukátu, pětidukátu a desetidukátu ročníku 1936 – ze stříbra a s puncem „Zkouška“.
Nejasnější, než tabulka napoví, je ročník 1939. S tímto letopočtem vyrazila mincovna pro Československo jen 20 dukátů; další kusy vznikly až po rozpadu republiky pro Slovenský stát. Při doražbě ze 17. června 1939 vzniklo 256 dukátů, 172 dvoudukátů, 44 pětidukátů a 172 desetidukátů, mincovní záznamy ale pro Slovenský stát uvádějí také číslo 160 dukátů – odtud souhrnných 180 kusů v tabulce. Násobky s letopočtem 1939 neexistují, doražba je tedy nesla se starším letopočtem. Proto se náklad ročníku uvádí různě a bývá vykládáno, že i dukáty pro Slovenský stát dostaly ještě letopočet 1938 – dukátů s letopočtem 1939 by tak existovalo nejvýš dvacet.
200 Kč na první nákup a e-book „5 pravidel pro první minci“ zdarma
Napište nám e-mail. Obratem pošleme kód na 200 Kč (platí 14 dní při nákupu nad 2 000 Kč) a tři strany, po kterých poznáte, co dělá minci cennou, jak se čte zachovalost a na co se ptát prodejce.
Násobky dukátu a ražba 1951
Kromě základního dukátu se razily i násobky. Dvoudukát má dvojnásobnou hmotnost (6,981792 g) a průměr 25 mm a razil se s letopočty 1923 a 1929–1938. Pětidukát a desetidukát se začaly razit v roce 1929 k tisícímu výročí smrti sv. Václava a na líci nesou knížete na koni, na rozdíl od jednoduchého dukátu, kde je postava pěší.
V únoru 1929 se začalo jednat o tom, jak uctít svatováclavské milénium; ministerstvo financí počítalo s pamětními dukáty, dvoudukáty, pětidukáty i desetidukáty. Ukázalo se ale, že postava knížete z malého dukátu na velkých mincích o průměru 34 a 42 mm nefunguje. Španiel s Bendou vysvětlili, že původní modely byly navrženy jen pro malé mince, a Španiel doporučil pro velké nominály celou postavu, nebo jezdce na koni. Zkušební desetidukát poslala mincovna ministerstvu 22. června 1929 (nejprve z mosazi, o dva dny později i ze zlata), pětidukát 25. června. Ražbu obou násobků pak upravilo vládní nařízení z 28. června 1929. Jezdecké pětidukáty a desetidukáty navrhl Otakar Španiel.
Svatováclavský pětidukát váží 17,45448 g a má průměr 34 mm, desetidukát 34,90896 g a průměr 42 mm. Jejich náklady se většinou počítaly ve stovkách kusů a jen u několika ročníků přesáhly tisíc – proto patří k nejhledanějším kusům celé řady. Například desetidukátů 1929 vzniklo 1 567 kusů, pětidukátů 1930 jen 543 a desetidukátů téhož roku 394, u ročníku 1936 pak 728 pětidukátů a 633 desetidukátů. I dvoudukát, jinak běžnější násobek, má vzácné ročníky: v roce 1938 se jich vyrazilo 186.
Obnovit ražbu dukátů navrhlo vedení mincovny už 10. srpna 1946, protože se na to sběratelé opakovaně ptali; v poválečné době však chybělo zlato. Zlom přišel v listopadu 1950, kdy se ukázal zájem zahraničních zákazníků ochotných platit 6 dolarů za dukát. Na přelomu února a března 1951 proto Kremnice vyrazila 500 dukátů, 200 dvoudukátů, 100 pětidukátů a 100 desetidukátů se stejnými motivy jako za první republiky.
Mince byly určeny pro zahraniční obchod: prodávala je Československá obchodní banka cizincům za valuty a pro domácí sběratele byly nedostupné. Po jednom kusu od každé hodnoty dostala Národní muzeum v Praze, Moravské muzeum v Brně a Slovenské národní muzeum v Bratislavě. Ročník 1951 je posledním ročníkem československé svatováclavské řady. Svatováclavský motiv na obchodní dukát vrátila až Česká národní banka, která v září 2024 představila zlatý dukát se sv. Václavem ve stejné ryzosti a rozměrech jako dukát z roku 1923 – svou první obchodní minci od vzniku samostatné České republiky.
Pozdější dukáty, novoražby a medaile
Po roce 1951 vznikly ještě další zlaté dukáty, ale už ne jako součást původní řady. S letopočtem 1968 existují dukáty k 50. výročí Československé republiky; vznikly patrně v zahraničí a místo ražby ani náklad nejsou dostatečně známy. Historickými ražbami první republiky nejsou.
Oficiální ražbu dukátů obnovil až zákon č. 76/1976 Sb., který zároveň zrušil předpisy první republiky o dukátech. Zachoval jejich hmotnost, ryzost i průměry, na líc ale předepsal státní znak ČSSR. Dukáty, dvoudukáty, pětidukáty a desetidukáty s letopočtem 1978 připomněly 600. výročí úmrtí Karla IV. a jednoduché dukáty se s touto tematikou razily ještě v letech 1979–1982. Větší část ražby zůstala neprodaná a v srpnu 1997 byla část zásob zničena – z 15 106 vyrobených dukátů 1978 například 7 399 kusů.
V posledních letech vznikly i novoražby a dukátové medaile podle původních předloh – například sada zkušebních dukátů z roku 2014 značená „ZKOUŠKA“ nebo kremnická novoražba desetidukátu 1937 z roku 2021, která nese původní letopočet 1937. Vzhledem se původním dukátům podobají, jsou to však medaile a novoražby, nikoli historické ražby první republiky.

Jubilejní dukáty, zlatý poklad a aukční rekordy
Mezi nejcennější svatováclavské dukáty patří jubilejní kusy s pořadovým číslem. K jejich přitažlivosti přispívá, že první čísla dostali prezident, členové vlády a poslanci, a že každý kus nese vlastní číslo z vlastního razidla. Jubilejní dukát č. 2 se v květnu 2024 v curyšské aukci SINCONA prodal v zachovalosti NGC MS 66 za příklep 360 000 CHF; jeho původní příjemce přitom není jistý.
Zvláštní skupinu tvoří kusy z československého zlatého pokladu – státní zlaté rezervy, jejíž část tvořily právě dukáty. Česká národní banka je na počátku 21. století prodávala v korespondenčních aukcích a přikládala k nim vlastní certifikát. Kusy s tímto certifikátem bývají mezi sběrateli zvlášť žádané. Z tohoto souboru pochází i dukát 1939 s certifikátem ČNB č. 76, který se v dubnu 2025 vydražil v pražské aukci Macho & Chlapovič a stal se třetí nejdražší mincí roku na českých aukcích. Dukát s letopočtem roku, kdy Československo zaniklo, tak přečkal desetiletí ve státních rezervách. Ze stejného pokladu pochází i desetidukát 1938 s certifikátem ČNB č. 166, vydražený v říjnu 2025, a v nabídce ČNB z roku 2002 byly mimo jiné pětidukáty a desetidukáty ročníku 1951.
U svatováclavských dukátů se sběratelé i investoři řídí hlavně certifikací (gradingem) společností NGC nebo PCGS. Mince je zapouzdřená s posudkem a známkou na americké Sheldonově stupnici, kde MS 60–70 označuje neoběhové kusy. O ceně často rozhoduje právě tento stupeň: dvoudukát 1951 se v prosinci 2024 v zachovalosti MS 67 prodal za 1 920 000 Kč včetně přirážky, jiný kus téhož ročníku v NGC MS 65 v září 2025 za 52 800 EUR, tedy asi 1,28 milionu Kč. V českých aukcích se zachovalost uvádí i dvoučíselně: stupeň 0/0 označuje neoběhovou minci a odpovídá zhruba rozpětí MS 60–70.
Nejvyšší ceny dosáhly tyto prodeje:
- Dvoudukát 1937, kus s ražebním leskem – Macho & Chlapovič, Praha, 20. října 2023, příklep 700 000 EUR, s aukční přirážkou 840 000 EUR (asi 20,7 milionu Kč).
- Pětidukát 1937, zachovalost UNC – Antium Aurum, Praha, 2. října 2020, příklep 850 000 EUR (bez aukční přirážky).
- Desetidukát 1937, zachovalost About UNC – Macho & Chlapovič, Praha, 7. dubna 2017, příklep 550 000 EUR (s přirážkou 660 000 EUR).
Dvoudukát 1937 je nejvzácnějším ročníkem dvoudukátů – vyraženy byly 4, nebo 8 kusů, údaje se rozcházejí. Před rokem 2023 se na aukcích objevil jen dvakrát: kus ze sbírky Karla Hackenschmieda, vysokého úředníka československého ministerstva financí, se prodal v roce 2006 v aukční síni Meissner & Neumann a druhý známý kus ze sbírky Jaroslava Kokoluse se vydražil v roce 2017. Prodej z roku 2023, nejdražší mince toho roku na českých aukcích, byl tedy druhou dražbou Hackenschmiedova kusu.
Další doložené aukční prodeje s datem a zachovalostí:
| Mince | Zachovalost | Cena | Aukce |
|---|---|---|---|
| jubilejní dukát 1923 č. 504 | 0/0 | 1 140 000 Kč vč. přirážky | Aurea, 4. 6. 2022 |
| desetidukát 1933 | 0/0 | 690 000 Kč vč. přirážky | Aurea, 4. 12. 2021 |
| pětidukát 1930 | NGC MS 64 | 960 000 Kč | Aurea, duben 2023 |
| dukát 1951 | NGC MS 67+ | 1 380 000 Kč | Aurea, 3. 6. 2023 |
| pětidukát 1936 | NGC MS 62 | 552 000 Kč vč. přirážky | Aurea, 23. 5. 2026 |
| desetidukát 1934 | NGC MS 66 | 26 400 EUR (643 368 Kč) | Kendro, 16. 4. 2026 |
U aukčních cen bez poznámky zdroj neuvádí, zda jde o příklep, nebo o cenu s přirážkou.
Prodeje za pevnou cenu v e-shopu obchodníka:
| Mince | Zachovalost | Cena | Prodejce a datum |
|---|---|---|---|
| dukát 1926 | NGC MS 64 | 34 000 Kč | Kendro (e-shop), prosinec 2024 |
| dukát 1934 | NGC MS 63 | 225 000 Kč | Kendro (e-shop), listopad 2021 |
| dukát 1937 | NGC MS 67 | 2 000 000 Kč | Kendro (e-shop), říjen 2022 |
U běžných ročníků tvoří základ ceny zlato: dukát obsahuje asi 3,44 g ryzího kovu, takže jeho cena sleduje cenu zlata a sběratelská přirážka je malá. U vzácných ročníků rozhoduje hlavně náklad a zachovalost. Dobře to ukazuje tabulka: dukát 1934, kterého vzniklo necelých deset tisíc kusů, se v jednom prodeji v nižším stupni prodal za více než šestinásobek ceny ročníku 1926 v lepší zachovalosti; ceny vzácnějších ročníků ale kolísají.
Jak rozpoznat pravý československý dukát
Pravý dukát má přesně dané parametry, které lze ověřit měřením:
- Hmotnost – 3,490896 g s minimální tolerancí
- Průměr – 19,75 mm
- Ryzost – 986/1000
- Okraj – jemné vroubkování
- Reliéf – ostré, precizně provedené detaily; vedle postavy sv. Václava jsou nenápadné značky autorů „O. Š.“ a „B.“
Kromě padělků se s originály zaměňují i pozdější ražby:
- Dukáty s letopočtem 1968 – k 50. výročí republiky, ražené patrně v zahraničí; místo ražby ani náklad nejsou dostatečně známy.
- Novodobé dukátové medaile podle původních předloh – poznají se podle pozdějšího letopočtu a označení; například zkušební sada 2014 nese na ploše slovo „ZKOUŠKA“.
- Novoražba desetidukátu 1937 vyražená v Kremnici v roce 2021 nese původní letopočet a od originálu se liší jen provedením písmen „K“ a „R“ na rubu; prodává se s certifikátem.
- Ročník 1951 naopak novoražbou není – je to poslední oficiální ročník řady.
Oporu dává přesné měření hmotnosti a průměru, u dražších kusů certifikace NGC nebo PCGS, znalecký posudek a u mincí ze zlatého pokladu i certifikát ČNB.
Zlaté mince z našeho e-shopu
Dědictví první republiky
Svatováclavské dukáty jsou svědectvím éry československé samostatnosti mezi válkami. Začaly Rašínovou vírou, že zlato dává měně pevnost, pokračovaly sporem výtvarníků o to, jak má kníže Václav na minci vypadat, a ruční ražbou každého z tisíce číslovaných kusů. Od roku 1937 ražba téměř ustala a poslední předválečné dukáty vznikly v roce 1939 zčásti už pro jiný stát.
Dnešní hodnota dukátů stojí na dvou věcech: u běžných ročníků na zlatě, u vzácných na nízkém nákladu, zachovalosti a doloženém původu. Kdo dukát drží v ruce, drží tak kus měnové politiky první republiky – minci, která přečkala i zánik státu, jenž ji vydal.
Literatura: Radek Havel – Komentovaný katalog československých a českých oběžných mincí 1919–2019; Encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky.
Miroslav Uďan
