Československé dukáty: vzácné poklady první republiky

Představte si, že v dlaních držíte kousek zlata o váze pouhých 3,49 gramu, který má hodnotu statisíců korun. Není to pohádka ani sci-fi, ale realita československých dukátů – zlatých mincí, které patří mezi nejvzácnější a nejcennější numismatické poklady našeho území. Tyto elegantní mince se svatým Václavem se staly nejen symbolem nově vzniklého státu, ale i předmětem touhy sběratelů a investorů po celém světě. Proč jsou tak výjimečné a jaký příběh se skrývá za jejich vznikem? Pojďme se na to podívat.

Historie československých dukátů

Zrození zlaté mince nového státu

Když 28. října 1918 vznikla Československá republika, patřila k prvním úkolům vlastní měna, která by podtrhla suverenitu nového státu. U zrodu československých dukátů stál ministr financí Dr. Alois Rašín. Právě on 13. prosince 1922 předložil vládní návrh, aby se k pátému výročí republiky razily dukáty. Rašín zastával názor, že zlato je hlavní zárukou stálosti a stability měny.

Uskutečnění svého nápadu se už nedočkal. Dne 5. ledna 1923 se stal obětí atentátu a 18. února na jeho následky zemřel. Zákon o ražbě československých dukátů byl přijat až po jeho smrti, 23. března 1923. Zmocňoval vládu razit dukát jako obchodní minci ze slitiny 986 1/9 dílu zlata a 13 8/9 dílu mědi.

Československý dukát tedy nebyl zákonným platidlem s nominální hodnotou. Jeho hodnota se odvíjela od ceny zlata. Měl sloužit především k ukládání úspor ve zlatě a zároveň připomínal slavnou tradici českých dukátů – na těch se od 15. do 17. století objevoval právě sv. Václav.

Proč zrovna 3,49 gramu?

Neobvyklá hmotnost dukátu má kořeny hluboko v minulosti. Mincovní řád Ferdinanda I. z 1. srpna 1561 stanovil, že z jedné kolínské hřivny (233,8555 g) se má razit 67 dukátů. Tuto váhu později zpřesnilo nařízení rakouského ministerstva financí z 15. prosince 1896 pro vídeňskou mincovnu na 3,490896 g – a právě tuto hodnotu převzal i československý zákon. Novodobé dukáty tak navázaly na více než tři a půl století starou tradici.

Soutěž o podobu dukátu

Na výtvarnou podobu dukátu vypsalo ministerstvo financí ve spolupráci s ministerstvem školství a národní osvěty veřejnou soutěž. Vyhlášena byla 1. dubna 1923 a sádrové modely bylo nutné odevzdat do 1. června téhož roku do poledne. Podmínka zněla jasně: na líci musí být kníže Václav a kolem něj nápis „NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM“.

Do soutěže dorazilo 82 návrhů. Porota se sešla 4. června 1923, ale protože modely ještě nebyly ani vybalené, jednání se přesunulo na další den. Dne 5. června nejprve vyřadila návrhy, které nesplňovaly podmínky (například pouhé kresby), a do užšího výběru poslala 14 prací. Výsledek:

• 1. cena (10 000 Kč): Jaroslav Benda a Otakar Španiel, návrh pod heslem „Cimbuří“. Cenu navrhl rektor Akademie výtvarných umění Jan Štursa, porota ji odhlasovala poměrem 6 : 1.
• 2. cena (6 000 Kč): sochař J. Brůha, návrh pod heslem „15“.
• 3. cena udělena nebyla. Ušetřené peníze porota použila na odkup dalších modelů.
• Odkoupené návrhy (po 2 000 Kč) mimo jiné od Otakara Španiela (samostatně), Josefa Šejnosta, J. Čejky a dalších autorů. Tyto modely skončily ve sbírce muzea Státní mincovny v Kremnici.

Autoři se vyhlásili až po otevření obálek – porota tedy hodnotila anonymně.

Spor o vítězný návrh

Vítězný návrh ale v původní podobě razit nešlo. Porota požadovala úpravy: věže a cimbuří provést reliéfně, nebo je nahradit, lva umístit do kruhu bez štítu a celý reliéf zjednodušit, aby se dal bez potíží zmenšit na velikost mince.

To vyvolalo odpor. Jednota umělců výtvarných v Praze 11. června protestovala, že po tak velkých změnách půjde vlastně o jiný návrh – a na podobnou shovívavost by pak měl nárok každý soutěžící. Ministerstvo odpovědělo, že výrok poroty měnit nemůže. Stěžovali si i samotní vítězové: požadavky poroty jim připadaly protichůdné a nesouhlasili ani s tvrzením, že na českých mincích nikdy nebyl lev ve štítu. Porota se proto 21. června sešla znovu, upřesnila pokyny a první cenu potvrdila.

V Kremnici pak vznikly zkušební ražby hned podle několika návrhů – Bendy se Španielem, Brůhy, samostatného Španiela i Šejnosta. Mincovna mimochodem soudila, že nejlépe vypadají zkušební dukáty podle Šejnostových modelů. Ministerstvo financí však 17. července 1923 rozhodlo o vítězném návrhu, s podmínkou, že z líce zmizí obě věže i tečky kolem nich.

Mincovna přidala i technické požadavky: nižší okraj kolem perlového kruhu a vyšší, řidší perly. Při původním reliéfu totiž normální tlak razicího stroje minci nedorazil a vyšší tlak by rychle ničil razidla. Autoři se také museli omezit na nenápadné značky svých jmen. Mincovna později navrhovala značky „O. Š.“ a „B.“ přesunout, nebo úplně vypustit, protože podle ní rušily historický ráz mince – to však neprošlo, protože místo pod postavou knížete bylo vyhrazené pro pořadové číslo jubilejních dukátů.

Definitivní bronzové modely dorazily do Kremnice 27. srpna 1923. Hotové zkušební ražby odeslala mincovna ministerstvu 4. září, oba autoři je bez připomínek schválili 7. září a 15. září 1923 ministerstvo vydalo souhlas k ražbě. Za definitivní modely zaplatilo ministerstvo Bendovi a Španielovi dalších 20 000 Kč a získalo tím i autorská práva.

Technické parametry a výroba

Dukát vážil přesně 3,490896 gramu, měl ryzost 986/1000 a průměr 19,75 mm. Obsahoval tedy asi 3,442 g ryzího zlata. Z jednoho kilogramu mincovní slitiny se razilo 286,46 dukátu, z kilogramu ryzího zlata 290,49 dukátu.

Všechny dukáty razila státní mincovna v Kremnici na Slovensku, jedna z nejstarších a nejslavnějších mincoven Evropy s tradicí sahající do 14. století.

Jubilejní číslované dukáty

Nejdříve vzniklo tisíc jubilejních dukátů označených pořadovým číslem. Zatímco běžné dukáty se razily automaticky, u číslovaných šlo o ruční práci: pro každé číslo bylo nutné vyrobit samostatné lícní razidlo a pro každý kus znovu seřídit tlak lisu. Někdy to vyžadovalo až 13 pokusů. Rytec dokázal za den opatřit čísly nanejvýš padesát razidel a zhruba tolik kusů pak vyrazil pracovník u jednoho lisu. Razníky číslic vyrobil pražský rytec K. Pištora.

Jubilejní dukáty se prodávaly za 300 Kč, některým významným osobnostem byly přidělovány za 150 Kč. Rozdělení čísel:

• č. 1–3 obdržel prezident T. G. Masaryk. Dukát č. 1 předal 29. října 1923 Národnímu muzeu v Praze jako dar ministerstva financí. O dalších dvou kusech se prameny liší: podle Havlova katalogu si Masaryk č. 2 ponechal a č. 3 věnoval vdově po Aloisi Rašínovi, podle Encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky připadlo Rašínově rodině č. 2.
• č. 4–24 – členové vlády a předsedové Národního shromáždění,
• č. 25–431 – členové Národního shromáždění,
• č. 432–462 – členové bývalé vlády a bankovního výboru,
• č. 463–1000 – jednotliví zájemci.

Dvoudukát vznikl kvůli obrovskému zájmu

Zájem o jubilejní dukáty výrazně převýšil nabídku. Ministerstvo financí proto 13. září 1923 požádalo mincovnu, aby vedle dukátů razila v omezeném množství i dvoudukáty s letopočtem 1923. Líc zůstal stejný, na rubu přibyla pod štítem číslice „2“, která rozdělila letopočet na „19“ a „23“. Model dvoudukátu byl hotový 6. října, první dávku 500 kusů ministerstvo převzalo 18. října 1923.

Dukáty ze zlata zákazníka

Od 1. července 1924 bylo možné nechat si razit dukáty z vlastního zlata. Podle dosavadních údajů totéž platilo od 15. května 1929 i pro dvoudukáty. Dukáty vyměňovala za zlato všeho druhu kremnická mincovna i puncovní úřad v Praze, ražebné činilo 5 Kč za kus.

V letech 1923–1951 vzniklo celkem téměř půl milionu dukátů a jejich násobků, na něž padlo 2 261 kg zlata.

Ročníky a náklady

Československé dukáty se razily především v letech 1923–1939, s krátkou obnovenou ražbou v roce 1951.

Náklady jednotlivých ročníků jednoduchého dukátu:

K tomu je třeba připočíst 1 000 jubilejních číslovaných dukátů z roku 1923.

Rozdíly mezi ročníky jsou obrovské. Zatímco v letech 1923–1926 se razily desetitisíce kusů, v letech 1937–1939 už jen stovky či desítky. Zvlášť vzácný je ročník 1938 s pouhými 56 kusy; mezi méně běžné patří i ročníky 1929, 1930, 1934, 1935 a 1936 s náklady pod 15 000 kusů.

Proč ražba koncem 30. let skoro ustala

Po úpravě obchodu se zlatem v roce 1936 se ražba dukátů od roku 1937 omezila na minimum, přestože razidla s novým letopočtem byla připravena už 28. prosince 1936. Razilo se hlavně na zakázku ze zlata dodaného zákazníkem. Příkladem je vídeňská firma W. Trinks, které ministerstvo financí v květnu 1937 povolilo vyrazit deset desetidukátů a v červenci požádala o dalších dvacet. Desetidukátů ročníku 1937 vzniklo v Kremnici celkem 34 kusů.

Ve stejném roce se Československo chystalo na Světovou výstavu v Paříži. Mincovna pro tuto příležitost vyrazila po dvou kusech ukázkových odražků dukátu, dvoudukátu, pětidukátu a desetidukátu ročníku 1936 – ze stříbra a s puncem „Zkouška“.

Po rozpadu republiky proběhla 17. června 1939 v Kremnici ještě doražba pro samostatný Slovenský štát: 256 dukátů, 172 dvoudukátů, 44 pětidukátů a 172 desetidukátů.

Svatováclavské motivy – symbolika národní identity

Výběr svatého Václava nebyl náhodný. Byl považován za hlavního patrona české země a po celé české dějiny byl symbolem české státnosti – za vlády Karla IV., v husitských válkách, v době národního obrození i v zápase o samostatný stát. Svatováclavská tradice rezonovala také v československých legiích za první světové války. Symbol sv. Václava tak ztělesňoval pevnost národa i pevnost měny mladé republiky.

Proto se u svatováclavských dukátů za líc považuje strana se sv. Václavem, a ne se státním znakem, jak bývá u mincí obvyklé. Důvodem je úcta k historii: v dobách, kdy ještě neexistovaly státní znaky, byl právě obraz sv. Václava symbolem české státnosti a svébytnosti.

Na líci jednoduchého dukátu stojí sv. Václav v drátěné košili s mečem, pláštěm a kožešinovou čepicí. V pravé ruce drží korouhev, v levé štít s orlicí. Postava je nad koleny přerušena pěti obloučky, jež připomínají oblaka, a vedle nich jsou iniciály autorů. Po obvodu běží nápis „NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM“ zakončený ozdobným znaménkem.

Na rubu je malý státní znak s dvojitou lipovou snítkou po obou stranách štítu a kolem nápis „REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ“. Okraj mince je vroubkovaný, na obou stranách je plochá obruba a perlovec, který k ní zevnitř přiléhá.

Jubilejní dukát má navíc na rubu pod znakem vyznačeno první pětiletí republiky „1918 – 28. X. – 1923“ a pod postavou sv. Václava pořadové číslo, ohraničené z obou stran znaménky.

Varianty československých dukátů

Jednodukáty a násobky

Kromě základního dukátu se razily i násobky – dvoudukáty, pětidukáty a desetidukáty:

• Jubilejní dukát – navíc s vyznačením „1918 – 28. X. – 1923“ a pořadovým číslem.
• Dvoudukát – dvojnásobná hmotnost (6,981792 g), průměr 25 mm, ražen od roku 1923. Od dukátu se liší číslicí „2“ v ozdobných závorkách na rubu, která dělí letopočet na dvě části.
• Pětidukát a desetidukát – raženy od roku 1929 k tisícímu výročí smrti sv. Václava. Na líci je sv. Václav na koni, na rozdíl od jednodukátu, kde je postava pěší.

Jak vznikly miléniové pětidukáty a desetidukáty

V únoru 1929 se začalo jednat o tom, jak uctít svatováclavské milénium; ministerstvo financí počítalo s pamětními dukáty, dvoudukáty, pětidukáty i desetidukáty. Ukázalo se ale, že postava knížete Václava z malého dukátu na velkých mincích o průměru 34 a 42 mm nefunguje. Španiel s Bendou vysvětlili, že původní modely byly navrženy jen pro malé mince, a Španiel doporučil pro velké nominály celou postavu, nebo jezdce na koni. Zkušební desetidukát poslala mincovna ministerstvu 22. června 1929 (nejprve z mosazi, o dva dny později i ze zlata), pětidukát 25. června. Ražbu obou násobků pak upravil zákon z 28. června 1929.

Svatováclavský pětidukát váží 17,45448 g a má průměr 34 mm, desetidukát 34,90896 g a průměr 42 mm. Pětidukáty a desetidukáty patří mezi mimořádně vzácné sběratelské kusy. V roce 2020 se v aukci Antium Aurum prodal pětidukát z roku 1937 za příklep kolem 23 milionů korun.

Ražby z roku 1951

Obnovit ražbu dukátů navrhlo vedení mincovny už 10. srpna 1946 – sběratelé se na to opakovaně ptali. V poválečné době však chybělo zlato. Zlom přišel v listopadu 1950, kdy Státní banka zaznamenala zájem zahraničních zákazníků ochotných platit 6 dolarů za dukát. Na přelomu února a března 1951 proto Kremnice vyrazila 500 dukátů, 200 dvoudukátů, 100 pětidukátů a 100 desetidukátů, se stejnými motivy jako za první republiky.

Mince byly určeny pro zahraniční obchod za valuty a pro domácí sběratele byly nedostupné. Po jednom kusu od každé hodnoty dostala Národní muzeum v Praze, Moravské muzeum v Brně a Slovenské národní muzeum v Bratislavě. Ročník 1951 je poslední oficiální ražbou dukátů se sv. Václavem. (V roce 1978 se sice ražba československých dukátů obnovila, ale s jiným motivem – Karel IV. k 600. výročí jeho úmrtí.)

Ražby k výročím 1968 a 1973

K 50. výročí vzniku Československa (1968) a k miléniu pražského biskupství (1973) vznikly svatováclavské dukáty mimo území Československa, pravděpodobně ve Stuttgartu, a ve velmi malém nákladu – zřejmě kolem 100 kusů od každého. Líc je totožný s prvorepublikovými dukáty, na rubu se liší jen opis a letopočty. S jistou výhradou je lze také nazývat svatováclavskými dukáty, historické prvorepublikové ražby to ale nejsou.

Novodobé medaile 2014 a 2018

• 2014 – na soukromou žádost vyrazila mincovna Kremnica dukátové medaile podle původních předloh: 300 dukátů, 150 dvoudukátů, 120 pětidukátů a 100 desetidukátů.
• 2018 – k 100. výročí vzniku Československa vznikla další novoražba (medaile) ve dvou variantách, s puncem a bez.

Je důležité rozlišovat mezi historickými dukáty a moderními medailemi, které vypadají podobně, ale nejde o původní ražby.

Hodnota a historická cena jubilejních dukátů

Mezi nejcennější svatováclavské dukáty patří jubilejní dukáty s pořadovým číslem. Zvlášť vzácné jsou kusy s čísly pod 100, běžnější pak čísla kolem 400, 500 a výše. K hodnotě přispívá nejen historický význam a vzácnost, ale i to, že tyto mince původně dostaly významné osobnosti první republiky.

O mimořádné hodnotě svědčí aukce švýcarské síně SINCONA z května 2024, kde se jubilejní dukát č. 2 prodal za 360 000 CHF (přibližně 9 milionů Kč). Kusy s vyššími čísly se v posledních letech prodávaly v aukcích za 0,7 až 1,1 milionu Kč.

Jubilejní dukáty se prodávaly za 300 Kč (významným osobnostem za 150 Kč), běžný dukát tehdy stál kolem 145–150 Kč. Šlo o značnou částku – dukáty byly od počátku míněné jako investiční a reprezentativní mince, ne jako běžné platidlo.

Praktické využití československých dukátů

Dukáty nebyly platidlem s nominální hodnotou; jejich hodnota se odvíjela od aktuální ceny zlata. Sloužily jako:

• prostředek k ukládání úspor do zlata,
• dary pro významné osobnosti a zahraniční návštěvy,
• sběratelské předměty,
• součást zlatých rezerv státu.

Často se dávaly jako dárek a mnohým československým emigrantům pomohly překonat začátky v cizině.

Vztah ke koruně československé

Za první republiky existovaly vedle sebe dva světy: běžný oběh zajišťovala koruna československá, zatímco dukáty představovaly zlatou obchodní minci. Koruna sloužila pro každodenní platby, dukát jako stabilní uchovatel hodnoty v nejistých časech.

Kategorizace dukátů podle vzácnosti

Z investičního hlediska se svatováclavské dukáty dělí do dvou skupin:

• Běžné ročníky – raženy v desetitisících kusů, na trhu běžně dostupné.
• Vzácné ročníky – kvůli nízkým nákladům těžko dostupné, ceny od desítek tisíc (1934–1936) přes statisíce až po miliony korun (1937, 1938, 1939, 1951).

Mezi nejvzácnější patří: 1923 číslovaný, 1937, 1938, 1939 a 1951.

Rekordní ceny v aukcích

• Svatováclavský dvoudukát 1937 – Macho & Chlapovič, říjen 2023, 840 000 EUR (asi 20,7 milionu Kč).
• Svatováclavský pětidukát 1937 – Antium Aurum, říjen 2020, příklep 850 000 EUR (asi 23 milionů Kč bez aukční přirážky).
• Jubilejní dukát 1923 č. 2 – SINCONA, Curych, květen 2024, příklep 360 000 CHF (asi 9 milionů Kč).
• Dukát 1939 z československého zlatého pokladu – Macho & Chlapovič, duben 2025, 7,78 milionu Kč.

Kolik dukáty stojí dnes

Ceny se liší podle ročníku, zachovalosti a certifikace, proto uvádíme konkrétní prodeje a nabídky s datem:

U běžných ročníků tvoří základ ceny zlato: dukát obsahuje asi 3,44 g ryzího kovu, takže jeho cena sleduje cenu zlata a sběratelská přirážka je malá. U vzácných ročníků rozhoduje hlavně zachovalost – stejný ročník může v nejvyšší kvalitě stát i několikanásobek ceny běžného kusu.

Jak rozpoznat pravý československý dukát

Technické znaky pravosti

• Hmotnost – 3,490896 g s minimální tolerancí
• Průměr – 19,75 mm
• Ryzost – 986/1000
• Okraj – jemné vroubkování
• Reliéf – ostré, precizně provedené detaily návrhu Španiela a Bendy; u pravého kusu jsou vedle postavy sv. Václava nenápadné značky autorů „O. Š.“ a „B.“

Moderní padělky odhalí přesné měření a metalografický rozbor. Pro laika je nejbezpečnější kupovat od renomovaných prodejců s certifikátem pravosti.

Nejčastější padělky a novoražby

• Dobové padělky z 20. a 30. let
• Poválečné neoficiální ražby, zejména ze zahraničí (včetně ražeb 1968 a 1973)
• Moderní falza vyrobená pokročilými technologiemi
• Pozor na záměnu u ročníku 1951 – nejde o novoražbu, ale o poslední oficiální ročník; je velmi vzácný, a proto i padělaný
• Soukromé novodobé medaile z let 2014 a 2018, které vzhledem navazují na původní dukáty, ale autentickými dukáty nejsou

Péče o československé dukáty

Správné uchovávání

• Ochranné kapsle z inertního plastu
• Stabilní prostředí bez výkyvů teploty a vlhkosti
• Minimum manipulace, aby se mince nepoškrábala
• Bezpečné uložení – trezor nebo bankovní schránka pro vzácnější kusy

Další úroveň ochrany nabízí certifikace u renomovaných společností, kdy je mince hermeticky uzavřena v pouzdře s odborným posudkem.

Čištění

Základní pravidlo numismatiky zní: „Nečisti, co nemusíš.“ U historických zlatých mincí to platí dvojnásob – nevhodné čištění může hodnotu snížit o desítky procent. Vyhněte se abrazivním prostředkům i chemickým rozpouštědlům. Stačí minci uchovávat v suchu a případně jemně ofouknout balónkem na čištění optiky. V případě pochybností se poraďte s odborníkem.

Dědictví první republiky

Svatováclavské dukáty spojují historický význam, uměleckou hodnotu a investiční potenciál. Jsou svědectvím éry československé samostatnosti mezi válkami – od Rašínovy vize zlaté měny přes spory výtvarníků o podobu knížete Václava až po ruční ražbu každého číslovaného kusu.

Díky omezené dostupnosti, historickému významu a trvalé poptávce si dukáty drží výsadní postavení mezi sběrateli i investory. Ať vás láká krása návrhu Španiela a Bendy, příběh jejich vzniku, nebo investiční stránka, československé dukáty nabízejí cestu do světa numismatiky nejvyšší úrovně.

Literatura: Radek Havel – Komentovaný katalog československých a českých oběžných mincí 1919–2019; Encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky.

Miroslav Uďan