Carol I. Rumunský

Carol (Karel) I. Rumunský byl první král Rumunska vládnoucí v letech 1881–1914, který jako německý princ z rodu Hohenzollern-Sigmaringen položil základy moderního rumunského státu a dovedl zemi k nezávislosti na Osmanské říši. Jeho čtyřicetiletá vláda představuje nejdelší období stability v rumunských dějinách, během něhož se země transformovala ze zaostalého knížectví v konstituční monarchii s rozvinutým průmyslem a moderní infrastrukturou. Z numismatického hlediska je Carol I. zakladatelem moderního rumunského mincovního systému založeného na zlatém standardu, přičemž jeho zlaté 20 lei patří mezi nejkrásnější evropské mince své doby.

Historie

Karl Eitel Friedrich Zephyrinus Ludwig von Hohenzollern-Sigmaringen se narodil 20. dubna 1839 v Sigmaringenu jako druhý syn knížete Karla Antonína Hohenzollernského. Vystudoval právo v Bonnu a sloužil jako důstojník v pruské armádě, kde získal cenné vojenské zkušenosti během prusko-dánské války v roce 1864. Jeho život se dramaticky změnil v roce 1866, když byl po sesazení knížete Alexandra Jana Cuzy zvolen rumunským knížetem. Volba německého prince nebyla náhodná – Rumuni hledali panovníka s mezinárodními konexemi, který by mohl zajistit podporu velmocí pro rumunskou nezávislost.

Carol přijel do Rumunska v květnu 1866 inkognito po Dunaji, protože Rakousko-Uhersko bylo proti jeho jmenování. Jeho příjezd do Bukurešti 22. května 1866 byl triumfální a plebiscit potvrdil jeho zvolení drtivou většinou. První roky jeho vlády byly obtížné – musel čelit politické nestabilitě, opozici části politické elity a složité mezinárodní situaci. V roce 1869 se oženil s Alžbětou z Wiedu, známou pod literárním pseudonymem Carmen Sylva, která se stala významnou kulturní osobností Rumunska. Jejich jediná dcera Marie zemřela v dětství, což způsobilo trvalou bolest v jejich manželství.

Rozhodující moment Carolovy vlády přišel během rusko-turecké války 1877–1878. Rumunsko se připojilo k Rusku proti Osmanské říši a rumunské jednotky pod Carolovým osobním velením se vyznamenaly při obléhání Plevna. Bitva u Plevna, kde rumunské síly prokázaly bojovou zdatnost, se stala národním mýtem a základem rumunské vojenské tradice. Na Berlínském kongresu v roce 1878 byla uznána nezávislost Rumunska, ačkoli země musela postoupit jižní Besarábii Rusku výměnou za severní Dobrudžu. Dne 26. března 1881 byl Carol korunován prvním králem Rumunska, čímž země dosáhla plné mezinárodní prestiže.

Carolova vnitřní politika byla zaměřena na modernizaci země podle západoevropského vzoru. Prosadil výstavbu rozsáhlé železniční sítě, která spojila hlavní města a umožnila export rumunského obilí. Za jeho vlády bylo postaveno přes 3000 kilometrů železnic včetně strategicky důležité trati Bukurešť-Constanta. Podporoval industrializaci, zejména rozvoj těžby ropy v oblasti Ploiești, kde Rumunsko na počátku 20. století patřilo mezi největší producenty ropy na světě. V roce 1895 byl otevřen most přes Dunaj u Cernavodă, tehdy nejdelší most v Evropě, který se stal symbolem rumunského technického pokroku.

V oblasti kultury a vzdělávání Carol I. založil Rumunskou akademii, Národní divadlo a univerzitu v Bukurešti. Jeho manželka Alžběta významně přispěla k rozvoji rumunské literatury a podporovala mladé spisovatele. Carol také nechal postavit impozantní královský palác Peleș v Karpatech, který se stal architektonickým skvostem kombinujícím různé evropské styly. Tento zámek, vybavený nejmodernější technikou včetně ústředního topení a elektrického osvětlení, symbolizoval aspirace Rumunska stát se moderní evropskou zemí.

Zahraniční politika Carola I. byla charakterizována opatrným balancováním mezi velmocemi. V roce 1883 uzavřel tajnou alianci s Rakousko-Uherskem a Německem, která zajišťovala Rumunsku ochranu proti Rusku. Současně udržoval korektní vztahy s Francií a Velkou Británií. Carol podporoval rumunské menšiny v Rakousko-Uhersku, zejména v Sedmihradsku, ale vyhýbal se otevřenému konfliktu. Jeho prozíravá politika zajistila Rumunsku období míru a prosperity, které umožnilo ekonomický a kulturní rozvoj země.

Carol I. zemřel 10. října 1914 v Sinaii, těsně po vypuknutí první světové války, kterou vnímal jako tragédii pro Evropu i svou rodinu rozdělenou mezi znepřátelené strany. Protože neměl přímé dědice, následoval ho synovec Ferdinand I. Jeho čtyřicetiosmiletá vláda zanechala Rumunsko jako modernizovanou zemi s fungujícími institucemi, rozvinutou ekonomikou a mezinárodním respektem. Carol I. je dodnes považován za nejúspěšnějšího rumunského panovníka a zakladatele moderního rumunského státu.

Mincovní systém a numismatický odkaz

Carol I. zavedl v roce 1867 moderní desetinný měnový systém založený na francouzském vzoru, kde 1 leu = 100 bani. Název „leu" (lev) odkazoval na nizozemské tolarové mince s lvem, které dříve v regionu obíhaly. V roce 1870 byla zahájena ražba prvních národních mincí s Carolovým portrétem. Nejprestižnější byly zlaté 20 lei (6,45 g zlata 900/1000), které odpovídaly standardu Latinské měnové unie. Tyto mince s královským portrétem od gravéra Antona Scharffa patří k uměleckým vrcholům evropské numismatiky.

Stříbrné mince byly raženy v nominálech 5 lei, 2 lei, 1 leu a 50 bani, přičemž 5 lei obsahovalo 25 gramů stříbra ryzosti 900/1000. Bronzové mince v hodnotách 10, 5, 2 a 1 ban sloužily pro drobný oběh. Po korunovaci v roce 1881 se na mincích změnil nápis z „Carol I. Domnul Românilor" (kníže Rumunů) na „Carol I. Rege al României" (král Rumunska). Zvláštní kategorii tvoří jubilejní ražby, zejména zlatá 100 lei z roku 1906 k 40. výročí vlády, která je dnes extrémně vzácná. Mincovny v Bukurešti, Bruselu a Hamburku produkovaly rumunské mince vysoké technické a umělecké kvality.

Zajímavosti

• Carol I. byl jediným evropským panovníkem německého původu, který úspěšně vládl balkánské zemi po celé své panování bez vážných vnitřních konfliktů
• Jeho sbírka zbraní na zámku Peleș čítající přes 4000 kusů patří k nejcennějším v Evropě a obsahuje exempláře od 14. do 20. století
• Zlaté 20 lei Carola I. se díky své kráse a kvalitě staly oblíbenou investiční mincí a jsou dodnes vyhledávány sběrateli
• Carol I. zavedl tradici královských audiencí každou středu, kdy mohl kterýkoli občan předložit panovníkovi své problémy