Československé legie

Československé legie byly dobrovolnické vojenské jednotky Čechů a Slováků bojující během první světové války na straně Dohody proti Rakousko-Uhersku, které sehrály klíčovou roli při vzniku samostatného Československa. Tyto ozbrojené síly čítající přes 150 000 mužů na třech kontinentech představovaly de facto armádu neexistujícího státu a jejich diplomatický význam převýšil vojenský přínos. Legendární anabáze sibiřských legií napříč Ruskem se stala národním mýtem první republiky a jejich veteráni formovali československou armádu i společnost meziválečného období.

Historie

První československé jednotky vznikly spontánně z krajanů žijících v zahraničí - Česká družina byla ustanovena v Rusku již v srpnu 1914 z českých kolonistů na Volyni, zpočátku čítala pouze 720 mužů. Ve Francii vznikla rota Nazdar z českých a slovenských dobrovolníků žijících v Paříži, která bojovala v cizinecké legii. Masivní rozvoj legií nastal až po vytvoření Československé národní rady v únoru 1916, kdy Masaryk, Beneš a Štefánik získali diplomatickou podporu pro vytváření československých jednotek z válečných zajatců.

Ruské legie, největší s konečným počtem přes 60 000 mužů, proslavila bitva u Zborova 2. července 1917, kde československá brigáda prorazila rakouské linie obsazené českými jednotkami. Po bolševickém převratu a brestlitevském míru se legie ocitly v pasti občanské války. Jejich kontrola Transsibiřské magistrály od Volhy po Vladivostok učinila z legionářů významnou sílu ruské občanské války. Boje s bolševiky o evakuační trasu, vydání admirála Kolčaka a odyssea domů přes Vladivostok, která trvala až do roku 1920, vytvořily legendu "sibiřské anabáze".

Francouzské legie dosáhly počtu 12 000 mužů organizovaných v 21. a 22. střeleckém pluku, které bojovaly na západní frontě včetně krvavých bojů u Terronu a Vouziers v říjnu 1918. Italské legie čítající 20 000 mužů byly nasazeny na Piavě a u Doss Alto. Jejich úspěchy přesvědčily spojence o životaschopnosti budoucího československého státu. Existence organizované armády byla klíčovým argumentem při jednáních o uznání samostatnosti na pařížské mírové konferenci.

Organizace a význam

Legie byly organizovány podle francouzského vzoru s vlastními štáby, zásobováním a výcvikovými středisky. Důstojnický sbor tvořila kombinace bývalých rakouských důstojníků, ruských dobrovolníků a francouzských instruktorů. Disciplína byla přísná, dezerci byli trestáni smrtí. Legie měly vlastní polní soudy, zpravodajství, zdravotní službu i propagační oddělení vydávající noviny. Finanční náklady přesahující 700 milionů franků hradily spojenecké vlády jako investici do poválečného uspořádání.

Politický význam legií převýšil jejich vojenský přínos - představovaly viditelný důkaz československého odporu proti Rakousku-Uhersku a legitimizovaly nárok na samostatnost. Legionáři se stali elitou první republiky - tvořili kádr nové armády, obsadili klíčové pozice ve státní správě a jejich organizace měla významný politický vliv. Konflikty mezi "legionáři" a "domácím odbojem" o zásluhy na vzniku státu přetrvávaly celé meziválečné období.

Komunistický režim po roce 1948 potlačoval legionářskou tradici jako "kontrarevoluční", veteráni byli perzekuováni a jejich organizace rozpuštěny. Rehabilitace přišla až po roce 1989, kdy byla obnovena Československá obec legionářská. Památku legií připomínají pomníky, muzea a každoroční pietní akty. Jejich příběh zůstává symbolem národní odvahy a oběti za svobodu.

Zajímavosti

• Legionáři odvezli z Ruska tzv. "zlatý poklad" - 8 vagónů zlatých mincí a cenností v hodnotě 650 milionů korun z carských rezerv Kolčakovy vlády, který pomohl financovat budování československého státu.
• Československá národní rada nechala razit speciální "sibiřské ruble" s českým lvem a slovenským křížem pro výplaty legionářů - dnes patří mezi nejvzácnější československé numismatické památky.
• Legionářské medaile "Československá revoluční medaile" a "Kříž československých dobrovolníků 1918-1919" byly raženy v Paříži ještě před vznikem republiky a patří k prvním československým vyznamenáním.