Dante Alighieri

Dante Alighieri (1265–1321) byl italský básník, filosof a politik, považovaný za zakladatele italské literatury a jednoho z nejvýznamnějších autorů světových dějin. Jeho hlavní dílo Božská komedie patří k vrcholům evropské literární tradice.

Historie

Dante Alighieri se narodil v květnu nebo červnu 1265 ve Florencii do rodiny drobné šlechty. Vyrůstal v období bouřlivého politického soupeření mezi guelfy, stoupenci papežství, a ghibelliny, přívrženci císařské moci. Florencie patřila ke guelfskému táboru a Dantova rodina se hlásila k této straně.

O Dantově mládí a vzdělání víme poměrně málo. Podle vlastních svědectví v jeho dílech studoval rétoriku, filosofii a teologii, pravděpodobně u františkánů v Santa Croce a dominikánů v Santa Maria Novella. Rozhodující vliv na jeho duchovní vývoj mělo setkání s Beatricí Portinari, kterou poprvé spatřil jako devítiletý a která se stala jeho múzou a symbolem ideální lásky. Beatrice zemřela roku 1290 a Dante její památku oslavil ve sbírce Nový život (Vita nuova).

V devadesátých letech 13. století se Dante aktivně zapojil do florentské politiky. Zastával různé úřady a roku 1300 byl zvolen jedním z šesti priórů, nejvyšších představitelů městské republiky. V této době se guelfská strana rozštěpila na Bílé a Černé guelfy. Dante patřil k Bílým, kteří usilovali o větší nezávislost na papežství. Když roku 1301 Černí guelfové s podporou papeže Bonifáce VIII. a francouzského prince Karla z Valois převzali moc, byl Dante odsouzen k vyhnanství.

Zbytek života strávil Dante ve vyhnanství, které se stalo zdrojem hlubokého osobního utrpení i literární inspirace. Pobýval na různých italských dvorech, mimo jiné ve Veroně u Cangranda della Scala a v Ravenně u Guida Novella da Polenta. Během těchto let napsal své nejvýznamnější dílo – Božskou komedii (Divina Commedia), alegorickou básnickou vizi putování záhrobím. Dante zemřel 14. září 1321 v Ravenně, kde je dodnes pochován.

Dílo a odkaz

Božská komedie představuje monumentální básnické dílo rozdělené do tří částí: Peklo (Inferno), Očistec (Purgatorio) a Ráj (Paradiso). Básník v něm líčí svou imaginární cestu záhrobními říšemi, na níž ho nejprve provází římský básník Vergilius a poté zbožštělá Beatrice. Dílo spojuje středověkou teologii s antickou vzdělaností a představuje encyklopedii dobového vědění.

Dante napsal Božskou komedii v italském jazyce, nikoli v latině, čímž položil základy italské literární tradice. Jeho florentský dialekt se stal základem spisovné italštiny a Dante je proto nazýván otcem italského jazyka. Vedle hlavního díla zanechal filosofické traktáty Hostina (Convivio) a O monarchii (De Monarchia), v němž obhajoval myšlenku univerzální císařské vlády.

Z numismatického hlediska je Dante spojen s florentským prostředím, které v jeho době patřilo k nejvýznamnějším mincovním centrům Evropy. Florentský zlatý florén, zavedený roku 1252, se stal jednou z nejstabilnějších a nejrozšířenějších měn středověku. Dante ve svých dílech reflektoval hospodářský život Florencie včetně peněžnictví a bankovnictví. V moderní době se Dantova podobizna objevila na italských mincích a jeho portrét zdobí italskou dvoueurovou minci.

Zajímavosti

• Dantův hrob v Ravenně je majetkem města Florencie, které se marně snaží získat básníkovy ostatky zpět již od 16. století.
• Výraz „dantovský" se používá pro popis hrůzných nebo přízračných scén připomínajících obrazy z Pekla.
• Dante umístil do pekla řadu svých současníků včetně papeže Bonifáce VIII., jehož považoval za hlavního viníka svého vyhnanství.