‍ Ethelredský typ českých denárů

Ethelredský typ českých denárů je výrazný typ raně středověkých denárů ražených v Čechách na konci 10. století, který nápadně navazuje na anglosaské mince. Pozná se podle motivu štíhlé „ruky“ na jedné straně a stylizovaného poprsí panovníka na straně druhé.

Historie

Ethelredský typ patří mezi nejzajímavější doklady toho, jak byly české země už v 10. století zapojené do širších evropských kontaktů. České denáry této doby nevznikaly ve vzduchoprázdnu: jejich tvůrci sledovali zavedené a důvěryhodné vzory ze zahraničí, protože mince musela působit věrohodně nejen doma, ale i v obchodě se sousedy. Právě proto se v českém mincovnictví objevují typy, které jsou obrazově velmi blízké ražbám z jiných oblastí – a ethelredský typ je v tomto směru mimořádně nápadný.

Označení „ethelredský“ se používá proto, že oba hlavní motivy byly převzaté z anglických ražeb krále Ethelreda II. Nerozvážného (978–1016). V české podobě jde o stylizaci, nikoli o doslovnou kopii každého detailu, ale základní kompoziční nápad je rozpoznatelný: na jedné straně se objevuje úzká ruka (často popisovaná jako „štíhlá ruka“), na druhé straně zjednodušené poprsí panovníka. Takový výběr motivů nebyl náhodný. Anglosaské peníze patřily ve své době k dobře organizovanému a široce uznávanému mincovnictví, a převzetí jejich ikonografie mohlo české ražbě dodat „mezinárodní čitelnost“ i vyšší důvěru.

V českých zemích je ethelredský typ kladen především ke konci vlády knížete Boleslava II. († 999). V odborném prostředí se často uvažuje o vrcholu ražby v poslední dekádě 10. století, přičemž přesné datování zůstává diskutované, protože raně středověké mince se datují skládáním více indicií: nálezových celků, stylového vývoje, vazeb na soudobé zahraniční typy i vnitřní chronologie domácích emisí. Jisté však je, že nejde o ojedinělý výstřelek, ale o typ, který se vyskytuje ve větším množství a v rámci českých denárů patří k nejčetnějším skupinám své doby.

Zároveň platí, že ethelredský typ z českého mincovnictví nemizí okamžitě. Ojedinělé výskyty se připisují i první polovině 11. století, a to až do doby knížete Oldřicha (1012–1033, znovu 1034). To je důležité pro pochopení praxe mincoven: typy se neřídily „kalendářem“, ale životností razidel, dostupností kovu, potřebou oběživa a také tím, co lidé byli ochotni přijímat. Pokud určitý obrazový typ fungoval a byl známý, mohl se udržet déle, než by odpovídalo přísně vymezené politické periodizaci.

Otázka, jak se anglosaský vliv do Čech konkrétně dostal, není jednoznačně uzavřená. Uvažuje se o nepřímém působení obchodních tras a o tom, že se anglické či anglosasky inspirované ražby mohly do střední Evropy dostávat prostřednictvím dálkového obchodu, darů či plateb. Někdy se zmiňuje také možnost dynastických nebo dvorských vazeb, které mohly urychlit přenos vzoru, ale pro takové vysvětlení je vždy potřeba opatrnost. V praxi je nejbezpečnější chápat ethelredský typ jako důkaz toho, že čeští mincíři a zadavatelé ražby vnímali evropské „módní“ a důvěryhodné vzory a dokázali je přenést do domácího prostředí.

Pro numismatiku je ethelredský typ cenný i z jiného důvodu: pomáhá mapovat období, kdy české mincovnictví hledalo a upevňovalo svou podobu. Na malém střížku se zde setkává domácí potřeba oběživa s evropskou inspirací a zároveň s reálným provozem mincoven, kde se obrazové typy mohly řetězit, zjednodušovat a vznikat ve variantách. Ethelredský typ tak není jen „zajímavý obrázek“, ale konkrétní stopa po kontaktech, důvěře a fungování peněz v raně středověkých Čechách.

Jak ethelredský typ poznat a na co si dát pozor

Ethelredský typ je v praxi rozpoznatelný kombinací dvou motivů. Na jedné straně bývá výrazná úzká ruka, obvykle stylizovaná do jednoduchého, snadno rytelného tvaru. Na druhé straně se objevuje zjednodušené poprsí panovníka, které může působit „schematicky“, protože raně středověká razidla pracovala s minimem detailů a důraz kladla na základní siluetu. Právě tato dvojice – ruka a poprsí – je pro typ nejtypičtější, i když v detailu existuje více variant.

U určování je nutné počítat s tím, že české denáry 10.–11. století často vykazují rozdíly v písmu a opisech. Nápisy mohou být zčásti nečitelné, zkomolené nebo zkrácené, a proto se nelze spoléhat jen na legendu. Důležitější je celková kompozice, styl ruky, pojetí poprsí a srovnání s dobře určenými exempláři v literatuře. U raných ražeb navíc často rozhoduje i hmotnost a průměr: i když denáry kolísají, extrémní odchylky mohou upozornit na problém nebo na pozdější zásah do mince.

Sběratelsky jsou ceněné kusy s čitelnými částmi opisu a s čistě vyraženými motivy, protože u drobných denárů je běžná nedoražba okrajů. Výhodou ethelredského typu je jeho výrazná ikonografie: i mírně opotřebený kus může být díky „ruce“ snadno přiřaditelný. Naopak je dobré dávat pozor na příliš „tvrdě“ dočištěné povrchy, které mohou setřít jemné stopy ražby a ztížit určení. U tohoto typu se vyplatí sledovat také provenienci a způsob určení prodejcem, protože podobné motivy se v raném středověku objevují i u příbuzných typů a bez pečlivého porovnání může dojít k záměně.

Ethelredský typ českých denárů je atraktivní i pro tematické sbírky: dobře ilustruje zahraniční inspiraci v domácím mincovnictví a umožňuje vyprávět „příběh“ o tom, jak se vzory šířily Evropou. Pro sběratele českých denárů je to proto typ, který stojí za pozornost nejen četností, ale i svým historickým významem.