Feudalismus

Feudalismus je hospodářský a společenský systém založený na vzájemných lenních vazbách mezi seniorem a vazalem, kde půda a s ní spojená moc představovala základ ekonomických a politických vztahů. V českých zemích se feudalismus rozvinul od 11. století a formoval společnost až do zrušení poddanství roku 1848. Tento systém ovlivnil české mincovnictví prostřednictvím rozdrobení mincovního regálu mezi šlechtu a církev, což vedlo k ražbě feudálních mincí a brakteátů jednotlivými feudály.

Historie

Feudalismus vznikl v západní Evropě rozpadem karolinské říše v 9. století, kdy centrální moc oslabla a lokální magnáti převzali vojenskou a správní kontrolu. Systém vazalských vztahů poskytoval ochranu výměnou za vojenskou službu a věrnost. V českých zemích se feudální vztahy formovaly pomaleji než na západě kvůli silné knížecí moci Přemyslovců, kteří udržovali centralizovanou správu až do 12. století.

První feudální vztahy v Čechách vznikaly udělováním beneficií – dočasných držav půdy za službu knížeti. Břetislav I. rozdával svým družiníkům hrady s příslušenstvím výměnou za vojenskou pomoc. Tato beneficia nebyla zpočátku dědičná, ale postupně se měnila v léna přecházející z otce na syna. Soběslav I. musel roku 1130 potvrdit dědičnost některých hradů, čímž uznal feudalizaci správního systému.

Kolonizace 13. století urychlila feudalizaci českých zemí. Šlechta zakládala vesnice na německém právu, která poskytovala větší svobodu sedlákům výměnou za pevně stanovené dávky. Kláštery dostávaly rozsáhlé državy s imunitními privilegii vyjímajícími je z knížecí jurisdikce. Vznikala síť feudálních panství propojených složitými lenními vztahy. Páni z Rožmberka například drželi některá panství jako přímé královské léno, jiná jako léna olomouckého biskupství.

Za posledních Přemyslovců došlo k plnému rozvinutí feudálních institucí. Zemské desky zavedené za Přemysla Otakara II. registrovaly lenní vztahy a převody feudálního majetku. Manský soud rozhodoval spory mezi seniorem a vazalem. Feudální hierarchie se ustálila – král jako vrchní lenní pán, vyšší šlechta držící hrady a panství, nižší šlechta s drobnými statky, měšťané s privilegii, poddaní vázaní k půdě.

Lucemburkové importovali západoevropské feudální zvyklosti. Jan Lucemburský zastavoval královská města a hrady věřitelům, což fragmentovalo královskou doménu. Karel IV. se pokusil obnovit centrální moc zákoníkem Majestas Carolina, který však šlechta odmítla. Zavedl lenní knihy registrující všechny feudální vztahy v království. Vytvoření Koruny české jako právního konceptu spojilo feudálně rozdrobené země pod jednotnou suverenitou.

Husitské války představovaly krizi feudálního systému. Husité odmítali feudální hierarchii církve a částečně i světské šlechty. Táborité prosazovali rovnostářské ideály nesluěitelné s feudalismem. Porážka radikálních husitů však feudální systém neodstranila, pouze modifikovala. Sekularizace církevních statků posílila světskou šlechtu. Kompaktáta uznala specifické postavení husitské šlechty ve feudální hierarchii.

Jagellonská doba znamenala triumf feudální šlechty nad panovnickou mocí. Vladislavské zřízení zemské roku 1500 kodifikovalo feudální práva stavů. Šlechta získala monopol na vlastnictví půdy, výhradní přístup k zemským úřadům, vlastní soudnictví. Poddaní byli definitivně připoutáni k půdě. Města ztratila politický vliv. Feudální anarchie vrcholila za Ludvíka Jagellonského, kdy magnáti fakticky ovládali království.

Nástup Habsburků roku 1526 neznamenal konec feudalismu, ale jeho transformaci. Ferdinand I. omezil politickou moc šlechty, ale potvrdil její ekonomická privilegia. Obnovené zřízení zemské po Bílé hoře posílilo feudální vykoříisťování poddaných. Robot vzrostl na 3 až 6 dní týdně. Druhé nevolnictví znamenalo větší feudální útlak než středověk. Patrimoniální správa dávala feudálům soudní a policejní moc nad poddanými.

Osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. začal omezovat feudální privilegia. Tereziánský urbář roku 1775 reguloval robotu a feudální dávky. Josef II. zrušil nevolnictví patentem z roku 1781, ale zachoval feudální vlastnictví půdy a povinnosti poddaných. Metternichovský systém konzervoval feudální struktury. Teprve revoluce 1848 přinesla zrušení roboty a patrimoniální správy, čímž definitivně skončil feudalismus v českých zemích.

Feudální ekonomika a mincovnictví

Feudální ekonomika byla založena na naturálním hospodářství s omezeným peněžním oběhem. Feudální renta měla tři formy – robotu (práce na panském), naturální dávky (obilí, vejce, kuřata) a peněžní platy. Dominikál tvořil 20-40 procent půdy obdělávané robotou. Rustikál patřil poddaným, kteří odváděli feudální rentu. Tento systém bránil akumulaci kapitálu a tržní ekonomice.

Feudální rozdrobení mincovního regálu vedlo k chaosu v měnovém systému. Biskupové olomoučtí, kroměřížští a litomyšlští razili vlastní mince. Páni z Rožmberka provozovali mincovnu v Českém Krumlově. Slezská knížata měla desítky mincoven. Kvalita a váha feudálních ražeb kolísala podle potřeb feudála. To komplikovalo obchod a vedlo k nedůvěře v domácí měnu.

Brakteáty 12. a 13. století představovaly specifický produkt feudální ekonomiky. Tyto jednostranné mince z tenkého plechu se vyměňovaly několikrát ročně s poplatkem pro feudálního pána. Každý feudál razil vlastní typ s erbovním znamením. Renovace mincí byla formou feudální renty. Archeologové nacházejí poklady tisíců brakteátů zakopané před nucenou výměnou.

Urbariální regulace stanovovala feudální povinnosti poddaných. Tereziánský urbář určil maximální robotu na 3 dny týdně s potahem nebo 6 dní pěšky. Peněžní dávky zahrnovaly činži z usedlosti, desátek z úrody, poplatky za používání panského mlýna a pivovaru. Feudál měl monopoly na výrobu piva, pálení kořalky, mletí obilí. Tyto feudální monopoly blokovaly rozvoj volného podnikání.

Zajímavosti

• Železná panna – Feudální právo útrpné dovolovalo mučení poddaných, mučící nástroje byly symbolem feudální moci
• Právo první noci – Ačkoli právně nikdy neexistovalo, někteří feudálové si nárokovali právo strávit první noc s nevěstou poddaného
• Bílá paní – Perchta z Rožmberka symbolizuje feudální rod, který vlastnil 60 panství a razil vlastní tolary
• Robotní rebelie – Největší selské povstání roku 1775 proti feudální robotě zachvátilo 300 panství v Čechách
• Feudální dluh – Páni z Hradce dlužili roku 1600 přes milion zlatých, více než roční příjem království
• Poslední feudál – Kníže Jan II. z Lichtenštejna vlastnil v Čechách a na Moravě 10 panství ještě roku 1918