Gaius Marius
Gaius Marius (157–86 př. n. l.) byl římský vojevůdce a státník, který byl sedmkrát zvolen konzulem a porazil Teutony u Aquae Sextiae a Kimbry u Vercell. Jeho spor s Luciem Corneliem Sullou přerostl v občanskou válku a prohloubil krizi republiky. Jeho manželkou byla Julia, teta Gaia Julia Caesara.
| Totožnost | Římský vojevůdce a státník pozdní republiky, homo novus z okolí Arpina |
|---|---|
| Úmrtí | 13. ledna 86 př. n. l., Řím |
| Konzulát | Sedmkrát: 107, 104–100 a 86 př. n. l. |
| Hlavní vítězství | Jugurthovská válka; Teutoni u Aquae Sextiae 102 př. n. l.; Kimbrové u Vercell 101 př. n. l. |
| Manželka | Julia, teta Gaia Julia Caesara |
| Na minci | Denár kvestora Gaia Fundania z roku 101 př. n. l. s triumfátorem ve čtyřspřeží (Crawford RRC 326/1) |
Historie
Gaius Marius se narodil kolem roku 157 př. n. l. ve vsi Cereatae u Arpina v Latiu. V římském prostředí byl homo novus – „nový muž“, z jehož rodu dosud nikdo nebyl konzulem. Kariéru začal tradiční cestou úřadů a v armádě. Sňatkem s Julií, tetou pozdějšího diktátora Gaia Julia Caesara, se spojil se starobylým patricijským rodem.
Zásadní vzestup mu přinesla válka v Numidii proti králi Jugurthovi. Roku 109 př. n. l. v ní sloužil jako legát Quinta Caecilia Metella, pro rok 107 př. n. l. byl zvolen konzulem a převzal velení. Jugurthu nakonec zajal mauretánský král Bocchus a vydal ho Mariovu kvestorovi Sullovi. Jugurtha kráčel roku 104 př. n. l. v Mariově triumfu a zemřel v Římě.
Mezitím Řím ohrozily germánské kmeny Kimbrů a Teutonů, které porazily několik římských armád. Marius byl kvůli obraně zvolen konzulem pětkrát po sobě, v letech 104–100 př. n. l. Roku 102 př. n. l. porazil Teutony a Ambróny u Aquae Sextiae a roku 101 př. n. l. spolu s kolegou Quintem Lutatiem Catulem Kimbry u Vercell. Opakované konzuláty posílily osobní autoritu jednoho muže v míře, kterou republika dosud neznala.
Rozhodujícím zlomem se stal spor o velení ve válce proti pontskému králi Mithridatovi VI., který vyústil v otevřený konflikt se Sullou. Roku 88 př. n. l. Sulla s vojskem obsadil Řím – pro republiku šokující precedent – a Marius uprchl do Afriky. Roku 87 př. n. l. se vrátil, v Etrurii sebral vojsko a spolu s Luciem Corneliem Cinnou ovládl Řím; následovaly popravy politických odpůrců. Na rok 86 př. n. l. byl Marius posedmé zvolen konzulem, ale 13. ledna, necelé dva týdny po nástupu do úřadu, zemřel.
Armáda a mince Mariovy doby
Roku 107 př. n. l. Marius pro numidskou válku naverboval dobrovolníky i z nemajetných občanů (capite censi), kteří do té doby službě v legiích nepodléhali. Na tento krok navázala představa tzv. Mariových reforem, podle níž Marius proměnil občanskou domobranu v profesionální armádu, zavedl kohortu jako základní jednotku a upravil výzbroj. Tuto představu vytvořila německá historiografie 19. století; dnešní badatelé ji většinou odmítají a změny armády chápou jako postupný vývoj, který Marius nezavedl najednou.
Ražby římské republiky měly na starosti každoročně volení mincovní úředníci (tresviri monetales), mimořádně i kvestoři. V typovém katalogu republikánských mincí Marius jako vydavatel nevystupuje, jeho vítězství se však na mincích odráží. Denár kvestora Gaia Fundania z roku 101 př. n. l. nese na líci hlavu Romy v přilbě a na rubu triumfátora ve čtyřspřeží s jezdcem na koni; v triumfátorovi se spatřuje Marius po vítězství nad Teutony. Mince se jménem MARI nebo MARIVS (například Quintus Marius kolem roku 189–180 př. n. l. nebo Gaius Marius Capito roku 81 př. n. l.) razili jiní úředníci téhož jména, nikoli vojevůdce.