Graz

Graz je druhé největší město Rakouska a hlavní město Štýrska, které bylo po staletí významným centrem habsburského mincovnictví. Štýrská mincovna v Grazu patřila mezi nejdůležitější ražební dílny střední Evropy a produkovala mince pro rozsáhlé území habsburské monarchie od středověku až do 18. století.

Historie

Město Graz má své kořeny v slovanském osídlení, o čemž svědčí i jeho název odvozený ze slovanského slova gradec, což znamená malý hrad. První písemná zmínka o městu pochází z roku 1128, kdy se v listině objevuje jako Grez. Strategická poloha na řece Muře a na křižovatce obchodních cest mezi Vídní, Terstem a Budapeští předurčila Graz k tomu, aby se stal důležitým hospodářským střediskem. V roce 1240 získal městská práva a začal se rychle rozvíjet jako obchodní a řemeslnické centrum Štýrska. Už ve 13. století zde vznikaly první cechovní organizace zlatníků a stříbrníků, kteří připravovali půdu pro pozdější mincovní výrobu.

Zásadní význam pro mincovnictví města měl rok 1215, kdy bylo Štýrsko povýšeno na vévodství a jeho vládci získali právo razit vlastní mince. První štýrské ražby vznikaly v provizorních dílnách, ale rostoucí potřeba oběživa si vyžádala zřízení stálé mincovny. Ta byla v Grazu oficiálně založena kolem roku 1270 za vlády Přemysla Otakara II., který v letech 1261 až 1276 vládl kromě Čech také Štýrsku, Korutanům a Kraňsku. Český král zavedl v grazské mincovně ražbu kvalitních stříbrných feniků podle vídeňského vzoru, které se staly oblíbeným platidlem v celém alpském regionu.

Po porážce Přemysla Otakara II. na Moravském poli v roce 1278 připadlo Štýrsko s Grazem Habsburkům, kteří zde vládli následujících více než šest století. Albrecht I. Habsburský rozšířil grazskou mincovnu a zavedl ražbu nových nominálů včetně grošů podle italského vzoru. Za vlády Rudolfa IV., zvaného Zakladatel, v polovině 14. století došlo k modernizaci mincovny a zavedení přísnějších standardů pro ryzost a váhu mincí. Grazská mincovna se postupně stala jednou z nejvýznamnějších v habsburských zemích, zejména díky blízkosti štýrských železných dolů a obchodním vazbám na jadranské přístavy.

Zlatý věk grazského mincovnictví nastal v 16. století, kdy se město stalo rezidencí rakouské větve Habsburků. Arcivévoda Karel II. Štýrský, který vládl v letech 1564 až 1590, nechal mincovnu kompletně přestavět a vybavit nejmodernější technikou. Zavedl ražbu velkých stříbrných tolarů, které svou kvalitou konkurovaly proslulým ražbám z Kremnice nebo Jáchymova. Karel II. také založil při mincovně zkušební úřad, který kontroloval kvalitu drahých kovů a potíral padělatelství. Jeho syn Ferdinand II., pozdější císař, pokračoval v rozvoji mincovny a nechal razit památné tolary s vyobrazením štýrského pantera, které se staly vyhledávanými sběratelskými kusy.

V období třicetileté války sloužila grazská mincovna jako důležitý zdroj financí pro císařskou armádu. Razily se zde nejen běžné oběžné mince, ale také nouzové ražby z konfiskovaného církevního stříbra a měděné mince s nuceným kursem, zvané kiprové mince. Po válce, v druhé polovině 17. století, produkovala mincovna především drobné stříbrné a měděné mince pro vnitřní rakouské země. Technicky významné bylo zavedení strojové ražby pomocí válcového lisu v roce 1658 a později šroubového lisu pro ražbu medailí. Grazská mincovna také razila exotické mince pro zámořský obchod, včetně levantských tolarů určených pro obchod s Osmanskou říší.

Úpadek grazské mincovny začal na počátku 18. století, kdy Karel VI. centralizoval mincovní výrobu monarchie. V roce 1707 byla hlavní produkce přesunuta do Vídně a Kremnice, v Grazu zůstala jen omezená ražba drobných mincí. Definitivní konec přišel za vlády Marie Terezie, která v rámci svých reforem v roce 1763 grazskou mincovnu uzavřela. Budova mincovny byla přestavěna na kasárna a později zbořena, čímž skončila téměř pětisetletá tradice mincovnictví ve štýrské metropoli. Poslední mince vyražené v Grazu byly měděné krejcary s letopočtem 1763.

Mincovní produkce a specifika ražeb

Grazská mincovna se vyznačovala vysokou kvalitou svých ražeb a inovativními postupy ve zpracování kovů. Specializovala se především na ražbu stříbrných mincí středních nominálů, jako byly groše, krejcary a později tolary. Charakteristickým znakem grazských ražeb byl štýrský panter ve skoku, který se objevoval na rubové straně většiny mincí. Tento heraldický symbol byl často doplněn iniciálami panovníka a mincmistra. Mincovna používala specifické značení v podobě písmene G nebo zkratky GR pro Grätz, později se objevovaly i tajné značky jednotlivých mincmistrů v podobě drobných symbolů.

Technologicky patřila grazská mincovna k průkopníkům v zavádění mechanizace ražby. Už v roce 1578 zde byl instalován vodou poháněný válcovací stroj na přípravu střížků, který zajišťoval jednotnou tloušťku plíšků. Od roku 1658 používala mincovna válcový lis pro ražbu drobných mincí, což výrazně zvýšilo produktivitu. Pro ražbu tolarů a medailí byl používán šroubový lis, který umožňoval dosáhnout ostrého reliéfu a detailního zpracování. Grazská mincovna také experimentovala s různými slitinami, zejména při výrobě nouzových mincí během válečných konfliktů. Produkce mincovny dosahovala v období největšího rozkvětu až 500 000 kusů mincí ročně.

Zajímavosti

• Grazská mincovna razila speciální tolary s portrétem arcivévodkyně Marie, matky císaře Ferdinanda II., které patří k nejvzácnějším habsburským ražbám
• V roce 1621 byly v Grazu raženy nouzové čtvercové klipy z konfiskovaného stříbra českých povstalců
• Štýrský panter na grazských mincích byl podle legendy původně černý, ale zbělel žalem po smrti posledního Babenberka
• Některé grazské tolary měly na hraně vyražený nápis LEGITIME CERTANTIBUS CORONA - Koruna náleží těm, kdo bojují podle práva