Groš

Groš je historická stříbrná mince, která představovala zásadní měnový a ekonomický prvek středověké a raně novověké Evropy. Původní slovo pochází z latinského "grossus denarius" (velký denár), což odráželo jeho větší velikost a hodnotu oproti drobným denárům. Nejvýznamnějším typem byl pražský groš, zavedený českým králem Václavem II. v roce 1300, který se díky vysoké kvalitě a stabilitě stal jednou z nejdůležitějších obchodních mincí střední Evropy na téměř 250 let. Groše různých typů (pražský, míšeňský, polský, litevský) tvořily páteř měnových systémů až do 16. století, kdy byly postupně nahrazovány většími nominály jako tolar, ale jejich název přežíval v drobných mincích mnoha evropských zemí až do moderní doby.

Historie

Historie groše začíná v polovině 13. století v severní Itálii, kde dynamicky se rozvíjející městské ekonomiky potřebovaly větší nominály než dosavadní drobné denáry. První velké stříbrné mince podobné grošům se objevily v Benátkách (grosso) a Florencii kolem roku 1230. Skutečný průlom však nastal v roce 1300, kdy český král Václav II. zahájil v nově vybudované centrální mincovně v Kutné Hoře ražbu pražských grošů využívajících bohaté stříbrné doly. Díky své vysoké a stabilní kvalitě se pražský groš rychle rozšířil za hranice českého království a stal se vzorem pro mnohé další ražby. Ve 14. století následovaly míšeňské groše v Sasku, polské groše za vlády Kazimíra Velikého, francouzské gros tournois a další regionální varianty. Z vývojového hlediska lze u grošů sledovat několik období: počáteční fázi (1300-1350) charakterizovanou nejvyšší kvalitou a ryzostí stříbra; střední období (1350-1450) poznamenané postupným snižováním obsahu drahého kovu; a pozdní fázi (1450-1547) vyznačující se další devalvací a postupným nahrazováním groše tolarem a jeho díly. V českých zemích skončila ražba pražských grošů za Ferdinanda I. v roce 1547, ale v některých evropských regionech přežíval groš jako nominál drobnějších mincí až do 19. století. Název přetrval v některých měnových systémech jako označení pro drobnou minci dodnes – například polský "grosz" jako setina zlotého.

Z numismatického hlediska představují groše velmi rozmanitou skupinu mincí lišících se podle místa a doby vzniku. Pražský groš, nejvýznamnější středoevropský typ, byl ražen v Kutné Hoře od roku 1300, měl průměr přibližně 27-29 mm, hmotnost původně kolem 3,7 gramu s ryzostí přibližně 90% stříbra. Na aversu nesl českou královskou korunu obklopenou dvojitým opisem s titulem panovníka, na reversu českého dvouocasého lva rovněž s opisem. Díky tomuto charakteristickému a neměnnému designu jsou pražské groše snadno identifikovatelné, přičemž rozdíly mezi jednotlivými panovníky spočívají především v detailech provedení a opisech. Míšeňský groš byl inspirován pražským, ale nesl znaky saských vládců a často specifické motivy jako meče (Schwertgroschen), štíty (Schildgroschen) nebo helmy. Polský groš kombinoval prvky pražského groše s polskou heraldickou symbolikou. Z technologického hlediska byly groše raženy ručně mezi dvěma razidly (kolky) pomocí kladiva na stříbrných střížcích připravených z plátů vytepávaných ze stříbrných hřiven. Kvalita ražby se výrazně lišila podle období a konkrétní mincovny. Postupem času docházelo k poklesu hmotnosti i ryzosti – například pozdní pražské groše Vladislava II. Jagellonského (1471-1516) obsahovaly již jen kolem 40% stříbra oproti původním 90%.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatiky představují groše atraktivní sběratelskou oblast s bohatou historií a rozmanitými možnostmi specializace. Sběratelé mohou vytvářet tematické kolekce podle panovníků, regionů nebo historických období. Zvláště ceněné jsou rané groše Václava II. (1300-1305) a Václava IV. (1378-1419) v dobrém stavu zachovalosti, stejně jako vzácné varianty, chybotisky a neobvyklé ražby. Z investičního hlediska mají potenciál především lépe zachovalé kusy z raného období, které mohou dosahovat cen od desítek tisíc korun výše. Běžnější typy pozdních grošů jsou cenově dostupnější, což umožňuje i začínajícím sběratelům vytvořit reprezentativní sbírku. Důležitým faktorem ovlivňujícím hodnotu je stav zachovalosti, přirozená patina a u vzácnějších typů také doložená provenience.

Příklady

Nejvýznamnější typy grošů zahrnují:

• Pražský groš Václava II. (1300-1305) – první typ, nejvyšší kvalita a ryzost
• Pražský groš Karla IV. (1346-1378) – klasická ražba z období vrcholné gotiky
• Míšeňský Schildgroschen – charakteristický typ s erbovním štítem
• Litevský groš Zikmunda Augusta – s heraldickým jezdcem Pogon

Zajímavosti

• Pražský groš byl ve 14. století natolik respektovanou měnou, že jej jako standard pro své smlouvy používali obchodníci daleko za hranicemi Českého království – dokumenty z hanzovních měst v Pobaltí často vyjadřují hodnoty ve "grossi pragenses", ačkoli byly uzavírány stovky kilometrů od Prahy.
• V Českých zemích byl pražský groš tak běžnou mincí, že dal vzniknout řadě dodnes používaných rčení jako "do posledního groše" (utratit vše), "nemít ani groš" (být bez peněz) nebo "nestát ani za zlámaný groš" (být bezcenný).
• Archeologické výzkumy odhalily, že v kutnohorské mincovně existovala sofistikovaná kontrola kvality – nepodařené ražby byly shromažďovány v tzv. "zmetkovištích", kde byly nalezeny tisíce dobových grošů s různými výrobními defekty, které nám dnes poskytují unikátní vhled do technologických procesů středověkého mincovnictví.
• Nejrozsáhlejší poklad grošů byl objeven v roce 1934 v Příběnicích a obsahoval přes 23 000 pražských grošů, převážně z období vlády Václava IV. Tento nález byl pravděpodobně zakopán během husitských válek a představuje nejen numismatickou, ale i ekonomickou hodnotu – celková suma odpovídala ceně několika vesnic v tehdejší době.

• Groše jsou ceněné středověké sběratelské mince s vysokou historickou i estetickou hodnotou.
• Pražský groš je považován za symbol českého středověkého mincovnictví a patří k nejvyhledávanějším historickým mincím u nás.
• Cena groše závisí na ročníku, panovníkovi, zachovalosti a vzácnosti ražby.

Příklady

• Pražský groš Václava II. – první typ, vysoce ceněný sběrateli i muzei.
• Groš Karla IV. – varianta s jiným opisem a vyobrazením, často s vyšší numismatickou hodnotou.
• Uherský groš Ludvíka Velikého – používaný ve střední Evropě v 14.–15. století.

Zajímavosti

• Groš se stal také součástí českého jazyka – „groš“ jako výraz pro peníze přetrval až do 20. století.
• V Česku byla v roce 1999 vydána pamětní medaile k 700. výročí pražského groše.
• Originální pražské groše lze nalézt na aukcích, ale existují i sběratelské repliky a novoražby.