Günzburg

Günzburg je historické bavorské město na Dunaji, které bylo ve středověku a raném novověku sídlem rakouské enklávy Markrabství Burgau a provozovalo císařskou mincovnu. Günzburská mincovna razila burgauské tolary, zlaté dukáty a drobné stříbrné mince s charakteristickým rakouským štítem a místním znakem tří zlatých kůlů.

Historie

Historie günzburského mincovnictví začíná ve 13. století, kdy město patřilo říšským ministeriálům z Bergu. První zmínka o mincovních právech pochází z roku 1301, kdy král Albrecht I. Habsburský potvrdil městu privilegium razit haléře a feniky. Tyto rané ražby nesly obraz městského znaku – tři svislé kůly – a byly určeny pro lokální obchod na důležité obchodní cestě podél Dunaje.

Zásadní význam získala mincovna po roce 1301, kdy Günzburg připadl rakouskému domu jako součást Markrabství Burgau. Habsburkové učinili z města správní centrum své švábské enklávy a v roce 1418 zde císař Zikmund zřídil stálou zemskou mincovnu. Razily se zde burgauské groše s rakouským štítem a říšskou orlicí, které cirkulovaly v celém jihozápadním Německu.

Zlatý věk mincovny nastal v 16. století za vlády Karla V. a jeho bratra Ferdinanda I. V roce 1530 byla mincovna přestěhována do nové budovy u městských hradeb a vybavena moderními válcovacími stroji. Günzburg začal razit kvalitní říšské tolary podle augsburského vzoru a zlaté dukáty s portrétem císaře. Specialitou byly burgauské křížové tolary s burgundským křížem svatého Ondřeje, symbolizujícím španělskou větev Habsburků.

Během třicetileté války hrála günzburská mincovna důležitou roli v zásobování císařské armády. V letech 1618-1648 produkovala obrovské množství válečných mincí včetně znehodnocených kiperových ražeb. Po švédské okupaci v roce 1633 razila krátce švédské tolary s portrétem Gustava Adolfa. Po osvobození města císařskými vojsky byla mincovna obnovena a modernizována šroubovými lisy z Augsburgu.

V období baroka razila günzburská mincovna reprezentativní pokazní tolary a medaile k významným událostem habsburského rodu. Za vlády Leopolda I. vznikaly technicky dokonalé násobné dukáty a stříbrné půltolary s alegorickými výjevy. V roce 1686 byla v mincovně vyražena největší zlatá medaile své doby – stodukátová medaile k vítězství nad Turky u Budína.

Po válce o španělské dědictví přešlo Markrabství Burgau v roce 1714 pod přímou správu Vídně a význam günzburské mincovny klesal. V roce 1745 byla ražba omezena jen na drobné krejcary a konvenční mince podle rakouského vzoru. Během sedmileté války krátce obnovila produkci válečných mincí. Definitivní konec přišel v roce 1764, kdy Marie Terezie nařídila uzavření provinčních mincoven. Poslední ražbou byla pamětní medaile k uzavření mincovny.

Po napoleonských válkách připadl Günzburg v roce 1806 Bavorskému království. Krátce se uvažovalo o obnovení mincovny pro ražbu bavorských mincí, ale plán nebyl realizován. Budova mincovny byla v 19. století zbořena při rozšiřování města. Dnes připomíná slavnou mincovní historii jen Münzgasse (Mincovní ulice) a sbírka v Heimatmuseum Günzburg.

Charakteristické ražby a technologie

Günzburské mince se vyznačovaly kombinací rakouských a říšských symbolů. Dominantním motivem byl rakouský štít s červeným pruhem na stříbrném poli, doplněný o tři zlaté kůly günzburského znaku. Na reversech se objevovala říšská orlice, burgundský kříž nebo portrét panovníka. Mincovní značkou bylo písmeno G, později GB (Günzburg Burgau) nebo symbol tří kůlů.

Technologicky patřila günzburská mincovna k dobře vybaveným zařízením. Od roku 1530 používala válcovací stolice poháněné vodním kolem z říčky Günz. V roce 1640 byly instalovány šroubové lisy umožňující ražbu velkých tolarů. Místní mincovna jako jedna z prvních v jižním Německu zavedla techniku dvojité ražby pro dosažení ostrého reliéfu. Specialitou byla výroba dutých medailí – dvou polovin spojených pájením.

Mezi nejvzácnější günzburské ražby patří gotické groše s třemi kůly ze 14. století, renesanční burgauské tolary Karla V., barokní křížové tolary s burgundským křížem, zlaté desetidukáty Ferdinanda III., konvenční speciestolary Marie Terezie a poslední pamětní medaile z roku 1764. Unikátní jsou günzburské klippy – čtvercové nouzové mince z třicetileté války.

Zajímavosti

• V günzburské mincovně byl v roce 1625 ražen nejtěžší stříbrný tolar své doby – vážil 10 běžných tolarů (280 gramů stříbra)
• Městská legenda tvrdí, že tři kůly na günzburském znaku představují tři zlaté pruty ukryté v základech mincovny
• Günzburský mincmistr Georg Nüzel byl v roce 1634 popraven Švédy, protože odmítl razit mince s portrétem Gustava Adolfa
• V roce 1686 explodoval v mincovně střelný prach určený na ohňostroj – výbuch roztavil zásoby zlata, které vyteklo do Dunaje
• Poslední günzburská ražba z roku 1764 obsahovala tajnou zkratku „FINIS" (konec) vyraženou mikroskopickým písmem