Heinrich Himmler
Heinrich Himmler byl německý nacistický politik a říšský vůdce SS, který vybudoval nejobávanější mocenský aparát Třetí říše. Jako hlavní architekt holokaustu nesl přímou odpovědnost za vyhlazování milionů Židů, Romů a dalších obětí. Krátce po konci války spáchal sebevraždu v britském zajetí.
Historie
Heinrich Luitpold Himmler se narodil 7. října 1900 v Mnichově do rodiny středoškolského profesora. Jeho otec Gebhard Himmler působil jako vychovatel bavorského prince a zajistil synům solidní katolickou výchovu a vzdělání. Mladý Heinrich rostl jako churavý a krátkozraký chlapec, který toužil po vojenské kariéře, ale pro slabou konstituci se do bojů první světové války nestihl zapojit, ačkoli absolvoval důstojnický výcvik.
Po válce studoval Himmler agronomii na mnichovské univerzitě a krátce pracoval jako zemědělský technik. Zapojil se do pravicových polovojenských organizací a roku 1923 se jako praporečník zúčastnil pivního puče, byť v nevýznamné roli. Do NSDAP vstoupil roku 1925 a rychle stoupal stranickou hierarchií díky své organizační pečlivosti a bezpodmínečné loajalitě. Roku 1929 ho Hitler jmenoval říšským vůdcem SS, tehdy ještě malého oddílu čítajícího necelé tři stovky mužů.
Pod Himmlerovým vedením se SS proměnila z Hitlerovy osobní stráže v elitní organizaci prostupující celý nacistický stát. Himmler budoval SS jako rasově čistý řád s přísnými pravidly pro přijímání členů, kteří museli prokázat árijský původ až do roku 1750. Inspiroval se při tom středověkými rytířskými řády a germánskou mytologií. Ideologické školení kladlo důraz na tvrdost, poslušnost a pohrdání křesťanskou morálkou.
Rozhodující vzestup přišel po uchopení moci roku 1933. Himmler postupně ovládl policejní aparát všech německých zemí a roku 1936 byl jmenován šéfem veškeré německé policie. Spojení SS a policie vytvořilo mocenský komplex, který kontroloval politickou policii Gestapo, kriminální policii Kripo i pořádkovou policii Orpo. Koncentrační tábory původně zřízené jako provizorní zařízení pro politické vězně se pod správou SS rozrostly v síť táborů pokrývající celou říši.
Himmlerova posedlost rasovou čistotou vedla k programům nucených sterilizací, vraždění duševně nemocných v rámci akce T4 a nakonec k takzvanému konečnému řešení židovské otázky. Na konferenci ve Wannsee v lednu 1942 byl pod vedením Reinharda Heydricha, Himmlerova zástupce, koordinován plán systematického vyhlazení evropských Židů. Vyhlazovací tábory Osvětim, Treblinka, Sobibor a další se staly místy průmyslové genocidy, při níž zahynulo šest milionů Židů a statisíce příslušníků dalších skupin.
Během války Himmler rozšiřoval svou moc do vojenské sféry. Zbraně SS se rozrostly z několika pluků v armádu čítající téměř milion mužů bojujících na všech frontách. Roku 1943 byl jmenován říšským ministrem vnitra a po atentátu na Hitlera v červenci 1944 převzal velení záložní armády. V zoufalých posledních měsících války velel dokonce skupině armád na východní frontě, ačkoli neměl žádné vojenské zkušenosti, což vedlo ke katastrofálním výsledkům.
Když se hroutila Třetí říše, pokoušel se Himmler tajně vyjednávat se západními spojenci o separátním míru. Doufal, že se představí jako pragmatický partner pro boj proti bolševismu. Tyto pokusy selhaly a když se o nich dozvěděl Hitler, zbavil Himmlera všech funkcí a vyloučil ho ze strany. Po kapitulaci se Himmler pokusil uniknout v přestrojení s falešnými doklady, ale byl zatčen britskou hlídkou. Dne 23. května 1945 při lékařské prohlídce rozkousl ukrytou kapsli s kyanidem a během několika minut zemřel.
Ideologie a aparát teroru
Himmlerova ideologie představovala bizarní směs pseudovědeckého rasismu, germánského pohanství a okultních představ. Věřil v nadřazenost árijské rasy a její poslání vládnout světu. Financoval výzkumy organizace Ahnenerbe, která měla dokazovat starobylost a velikost germánské kultury. Expedice vysílané do Tibetu, Skandinávie i jinam hledaly důkazy o původu árijců a magické artefakty. Himmler osobně věřil v reinkarnaci a domníval se, že je převtělením středověkého krále Jindřicha I. Ptáčníka.
Zámek Wewelsburg ve Vestfálsku přebudoval na kultovní centrum SS připomínající sídlo mystického řádu. Plánoval zde vytvořit střed světa po vítězství Německa, s monumentální architekturou oslavující SS jako novou šlechtu. Rituály inspirované středověkými tradicemi měly posilovat soudržnost elitní skupiny. Tento esoterický rozměr kontrastoval s byrokratickou precizností, s níž Himmler organizoval masové vraždění.
Aparát SS zahrnoval rozmanité složky od osobní stráže přes policii až po hospodářské podniky využívající otrockou práci vězňů. Hlavní úřad říšské bezpečnosti pod vedením Heydricha a po jeho smrti Ernsta Kaltenbrunnera koordinoval tajnou policii, bezpečnostní službu SD a akce Einsatzgruppen vraždících civilisty v okupovaných územích. Hospodářský a správní hlavní úřad řídil koncentrační tábory a podniky SS. Tento mnohohlavý systém umožňoval realizovat zločiny nevídaného rozsahu.
Himmlerův vztah k vraždění byl charakteristicky ambivalentní. Při osobní návštěvě masové popravy v Minsku roku 1941 mu prý bylo nevolno. Přesto prosazoval co nejefektivnější metody zabíjení a vyžadoval od svých mužů, aby vraždili bez osobní nenávisti nebo sadismu, jako by šlo o hygienické opatření. V proslulém projevu v Poznani roku 1943 chválil příslušníky SS za to, že zůstali slušní, přestože viděli ležet sto nebo pět set nebo tisíc mrtvol.
Zajímavosti
- Himmler vedl podrobný deník, v němž zaznamenával i ty nejbanálnější denní události včetně toho, co snídal.
- Přes svou roli při vraždění milionů lidí údajně omdléval při pohledu na krev a vyhýbal se osobní účasti na popravách.
- Jeho tělo bylo po sebevraždě pohřbeno na tajném místě v lüneburských vřesovištích, které nebylo nikdy zveřejněno.
- Himmlerova dcera Gudrun zůstala do konce života obdivovatelkou svého otce a aktivistkou neonacistických organizací.