Jindřich I. Ptáčník
Jindřich I. Ptáčník byl od roku 912 saským vévodou a v letech 919–936 východofranským králem, zakladatelem otonské dynastie. Roku 933 porazil Maďary u Riade a roku 929 přiměl českého knížete Václava k placení poplatku. Se jménem krále se dochovaly stříbrné denáry s opisem HENRICVS REX.
| Vláda | 919–936 |
|---|---|
| Titul | král východofranské říše, vévoda saský (od 912) |
| Rod | Liudolfingové, zakladatel dynastie Otonů |
| Nástupce | syn Ota I. Veliký |
| Vztah k Čechám | 929 tažení do Čech, kníže Václav se zavázal k pravidelnému poplatku |
| Mince | stříbrné denáry s opisem HENRICVS REX z Mét a Štrasburku |
| Úmrtí | 2. 7. 936, Memleben |
| Pohřeb | Quedlinburg |
Historie
Jindřich I. Ptáčník (německy Heinrich der Vogler) pocházel ze saského rodu Liudolfingů a narodil se kolem roku 876; saským vévodou byl od roku 912. Přízvisko Ptáčník je doloženo až z 12. století a podle pověsti vzniklo tak, že ho poslové se zprávou o zvolení králem zastihli při spravování sítí na ptáky. V době Jindřichova vzestupu už karolínská jednota západní Evropy definitivně slábla a východofranský prostor se opíral o „kmenová“ vévodství (Sasko, Franky, Bavorsko, Švábsko, později i Lotrinsko). Panovník musel vyvažovat vliv regionálních velmožů a budovat autoritu spíše dohodami než trvalou centralizací.
Jindřich byl v květnu 919 ve Fritzlaru zvolen Franky a Sasy králem po smrti Konráda I. Pomazání, které mu nabídl mohučský arcibiskup Heriger, odmítl. Místo vyčerpávajících vnitřních konfliktů se snažil získat spolupráci vévodů: jednotlivá vévodství ponechal do určité míry samostatná, ale začleňoval je do královského rámce prostřednictvím závazků, přísah a politických kompromisů. Roku 925 uznal jeho vládu i lotrinský velmož Giselbert a Lotrinsko se stalo pátým vévodstvím říše.
Zásadní výzvou byly nájezdy Maďarů (Uhrů). Když Jindřich zajal maďarského knížete, uzavřel s nimi příměří, za které dál platil poplatek. Čas využil k přípravě obrany, a když jim poplatek odepřel, porazil je 15. března 933 u Riade. Starší bádání mu připisovalo i soustavné budování hradů podle zvláštního „hradního řádu“, dnešní výzkum však takové cíleně stavěné hrady nedokládá.
S podporou bavorského vévody Arnulfa vytáhl Jindřich do Čech. Kníže Václav se mu v Praze bez většího odporu podřídil a zavázal se k pravidelnému poplatku. Václav pak udržoval se saským králem dobré vztahy, o čemž svědčí i kostel na Pražském hradě zasvěcený saskému patronovi sv. Vítu.
Za nástupce určil Jindřich svého syna Otu I. Velikého, kterého prameny uvádějí jako krále od let 929/930. Jindřich zemřel 2. července 936 ve falci Memleben a byl pohřben v Quedlinburgu, kde na jeho počest založila manželka Matylda klášter. Kde jsou jeho ostatky dnes, není známo.
Mince Jindřicha I.
Se jménem Jindřicha I. se dochovaly stříbrné denáry s opisem HENRICVS REX a křížem na líci. Denáry z Mét nesou na rubu stavbu kostela a opis METTIS CIVITAS; exemplář v berlínském Münzkabinettu váží 1,56 g. Ve Štrasburku se za biskupa Richwina (914–933) razily královské denáry s nápisem ARGENTINA CIVITAS. Berlínská sbírka uchovává také stříbrný medailon o průměru 50 mm s poprsím krále a opisem HEGINRIC REX, pokládaný za jediný současný portrét Jindřicha I.; podle části badatelů může jít i o Jindřicha II.
Na Jindřicha I. a jeho manželku Matyldu upomíná i výmarská stříbrná mince v hodnotě 3 říšských marek z roku 1927, vydaná k tisíciletí města Nordhausen.
