Herodes Veliký

Herodes Veliký byl králem Judeje v letech 37–4 př. n. l., proslulý jako ambiciózní stavitel, obratný diplomat a krutý vládce. V numismatice je spojen s ražbou bronzových mincí, které navzdory helénistickým vlivům respektovaly židovský zákaz zobrazování lidských postav, a s obdobím oběhu tyrských šekelů v jeruzalémském chrámu, který velkolepě přestavěl.

Historie

Herodes se narodil kolem roku 73 př. n. l. jako syn Antipatera Idumejského, vlivného úředníka na dvoře hasmoneovských králů, a nabatejské princezny Kypros. Idumejci byli potomky biblického Ezaua, kteří přijali judaismus teprve za vlády hasmoneovského panovníka Jana Hyrkana I. v druhé polovině 2. století př. n. l. Tento původ byl Herodovi po celý život vytýkán a mnozí Židé jej nikdy nepřijali za legitimního vládce.

Politická kariéra mladého Heroda začala roku 47 př. n. l., kdy jej otec jmenoval místodržícím Galileje. Zde se poprvé projevila jeho bezohlednost, když krvavě potlačil povstání proti římské nadvládě. Jeho rozhodné jednání zaujalo římské velmože, zejména Marka Antonia, který v něm viděl spolehlivého spojence. Roku 40 př. n. l. jej římský senát formálně jmenoval králem Judeje, přestože zemi stále ovládal poslední hasmoneovský vládce Antigonos Mattatjáš podporovaný Parthy.

Tři roky trvalo, než Herodes s pomocí římských legií dobyl Jeruzalém a ujal se skutečné vlády. Aby legitimizoval svůj nárok na trůn, pojal za manželku hasmoneovskou princeznu Mariamné, vnučku velekněze Hyrkana II. Tento sňatek mu však nepřinesl klid – Herodes postupně nechal popravit Mariamnina bratra Aristobula, samotnou Mariamné, její matku Alexandru i tchána Hyrkana. Vraždy členů vlastní rodiny pokračovaly až do konce jeho života, kdy nechal popravit tři vlastní syny: Alexandra, Aristobula a Antipatra.

Navzdory pověsti tyrana byl Herodes mimořádně schopným státníkem. Dokázal si udržet přízeň Říma i po pádu svého ochránce Marka Antonia, když přesvědčil vítězného Oktaviána Augusta o své loajalitě. Za jeho vlády dosáhlo Judské království největšího územního rozsahu od časů krále Davida. Herodes zemřel roku 4 př. n. l. na těžkou nemoc, pravděpodobně selhání ledvin. Jeho hrob byl objeven izraelskými archeology v roce 2007 v pouštní pevnosti Herodion.

Stavitelská činnost a přestavba chrámu

Herodovým nejvýznamnějším počinem byla velkolepá přestavba jeruzalémského chrámu, započatá kolem roku 20 př. n. l. Aby vyhověl židovským náboženským předpisům, zaměstnal tisíc kněží jako zedníky a tesaře, neboť do nejsvětějších prostor nesměli vstupovat laici. Na uměle rozšířené chrámové hoře vyrostla monumentální stavba z bílého a zeleného mramoru, považovaná současníky za nejkrásnější budovu starověkého světa. Přestože samotný chrám byl dokončen během osmnácti měsíců, práce na vnějších budovách pokračovaly ještě osmdesát let.

Kromě chrámu nechal Herodes vybudovat řadu dalších významných staveb. Přestavěl město Samaří a přejmenoval je na Sebasté (řecká podoba jména Augustus) na počest svého římského patrona. Na středomořském pobřeží založil moderní přístavní město Caesarea Maritima s umělým přístavem, divadlem a závodní dráhou. V nehostinné Judské poušti vyrostly nedobytné pevnosti Masada a Herodion, které měly sloužit jako útočiště v případě povstání. Herodes rovněž zvelebil Jeskyni patriarchů v Hebronu a vybudoval rozsáhlý vodovod zásobující Jeruzalém.

Herodova stavitelská činnost měla i ekonomický rozměr. Společně s egyptskou královnou Kleopatrou vlastnil monopol na těžbu asfaltu z Mrtvého moře, používaného ve stavebnictví lodí. Od císaře Augusta si pronajímal bohaté měděné doly na Kypru, které zásobovaly jeho mincovny surovinou.

Herodovy mince

Mincovnictví Heroda Velikého představuje zajímavou kapitolu numismatiky starověké Judeje. Na rozdíl od helénistických a římských vzorů Herodovy mince respektovaly židovský zákaz zobrazování lidských postav obsažený v Desateru. Všechny jeho mince byly raženy z bronzu, nikoli z drahých kovů, a nesly výhradně řecké nápisy bez hebrejských textů typických pro předchozí hasmoneovské ražby.

Nejrozšířenějším typem byla pruta (množné číslo prutot), drobná bronzová mince odpovídající nejmenší židovské nominální hodnotě. Na aversu nejběžnějších prutot je zobrazen námořní kotva obklopená řeckým nápisem „HPω BAC" (zkratka pro „krále Heroda"), na reversu pak dvojitý roh hojnosti (cornucopia) s caduceem (Hermovou holí) mezi oběma rohy. Tento motiv navazoval na hasmoneovské mince a měl symbolizovat kontinuitu s předchozí dynastií.

Větší nominály, dvojité prutot, zobrazují na aversu kříž v uzavřeném diadému – symbolu helénistické královské moci – a na reversu trojnohý obětní stolek lemovaný palmovými ratolestmi. Některé mince nesou dataci „roku třetího", odkazující patrně na třetí rok Herodovy skutečné vlády po dobytí Jeruzaléma. Mezi nejzajímavější patří drobná mince zobrazující sedícího orla – první vyobrazení živého tvora na židovské minci od perského období. Orel pravděpodobně odkazoval na zlatého orla, kterého Herodes nechal umístit nad vchod do chrámu a který vyvolal pobouření zbožných Židů.

Zajímavosti

• Císař Augustus údajně prohlásil, že je lepší být Herodovým vepřem než synem – narážka na skutečnost, že Herodes jako Žid nejedl vepřové, ale vlastní syny vraždil.
• Biblické vyprávění o vraždění betlémských neviňátek není doloženo v žádném jiném starověkém prameni, historikové však považují takový čin vzhledem k Herodově povaze za možný.
• Herodova hrobka v Herodiu byla objevena prázdná – sarkofág byl rozbit na kousky, patrně židovskými povstalci během první židovské války.