Herrenchiemsee

Herrenchiemsee je novobarokní zámek na ostrově Herreninsel uprostřed jezera Chiemsee v Bavorsku, budovaný od roku 1878 pro Ludvíka II. Bavorského jako pocta Versailles. Zůstal nedokončený, přesto patří k nejznámějším královým stavbám a dnes je přístupný veřejnosti.

Historie

Herrenchiemsee vznikal v prostředí pozdního 19. století, kdy se v Evropě silně prosazoval historismus – vědomé navazování na starší slohy a jejich „oživení“ v moderní době. V Bavorsku se tato tendence spojila s mimořádnou osobností krále Ludvíka II., který chápal architekturu jako prostředek osobní imaginace i panovnické reprezentace. Zatímco Neuschwanstein pracoval s idealizovaným středověkem a Linderhof s rokokovou intimitou, Herrenchiemsee měl být velkolepým obrazem absolutistického dvora, inspirovaným především francouzským králem Ludvíkem XIV. a jeho sídlem ve Versailles.

Místem stavby se stal ostrov Herreninsel na jezeře Chiemsee. Ostrov už měl bohatou minulost: stál zde augustiniánský klášter, později sekularizovaný, a část budov sloužila jako rezidenční zázemí. Ludvík II. ostrov koupil, aby získal dostatečné soukromí i „scénu“ pro zámek, který neměl být správním centrem ani sídlem dvora, ale osobním útočištěm. Zároveň šlo o projekt mimořádně nákladný a náročný na logistiku – materiál i pracovní síly se musely dopravovat přes jezero a stavba probíhala v prostředí, které je zároveň romantické i limitující.

Výstavba Nového zámku (Neues Schloss) začala roku 1878 podle plánů architekta Georga Dollmanna a procházela opakovanými úpravami. Cílem nebyla pouhá kopie Versailles, spíše jeho idealizovaná interpretace: kompozice, zahradní osy i některé interiérové motivy měly připomínat francouzský vzor, ale byly přizpůsobeny představám bavorského krále a možnostem doby. Projekt postupoval po etapách a řada částí zůstala jen v plánované podobě. Když Ludvík II. roku 1886 zemřel, zámek byl stále nedokončen a v dalších letech už se v původním rozsahu nepokračovalo; některé nedokončené části byly dokonce později odstraněny.

Velmi brzy po králově smrti se však změnil účel stavby: původně soukromý svět se otevřel veřejnosti. Z toho vyrostla dnešní podoba Herrenchiemsee jako významné památky, která kombinuje mimořádně reprezentativní dokončené prostory s vědomím, že šlo o nedokončenou vizi. V roce 2025 byl Herrenchiemsee spolu s Neuschwansteinem, Linderhofem a Královským domem na Schachenu zapsán na seznam světového dědictví UNESCO jako společná památková série králových rezidencí.

Architektura, interiéry a areál

Nový zámek Herrenchiemsee je vystavěn v novobarokním duchu a jeho nejznámější částí jsou velké státní sály. Kompozičně i výzdobou míří k dojmu „dvorské nekonečnosti“: dlouhé osy, rytmus oken a zrcadel, bohaté zlacení, štuky a monumentální lustry. Největší pozornost poutá Velký sál zrcadel, který navazuje na versailleský princip oslnivé galerie, a dále státní schodiště a reprezentační ložnice, v níž se odráží fascinace ceremoniálem absolutistického dvora. Vedle těchto okázalých prostor existuje i intimnější apartmán řešený v jemnějším, rokokově laděném pojetí, které odpovídá králově potřebě soukromí.

Součástí zážitku jsou zahrady s fontánami a přísně vedenými průhledy, které zdůrazňují „divadelní“ pohled na průčelí. Důležité je i sousedství tzv. Starého zámku – bývalých klášterních budov, jež dokreslují historickou vrstvu místa. Herrenchiemsee tak není jen jednou budovou, ale celým ostrovním areálem, kde se potkává středověký původ lokality, proměny 19. století i moderní památková péče. Prohlídky bývají organizované a zaměřují se na hotové reprezentační části, které nejlépe ukazují, jak Ludvík II. pracoval s iluzí moci, luxusu a „dokonalého“ dvora – i když jeho vlastní projekt zůstal ve skutečnosti nedokončený.