J. P. Morgan

J. P. Morgan byl americký bankéř a finančník, který dominoval Wall Street na přelomu 19. a 20. století a vytvořil moderní systém investičního bankovnictví. Jeho finanční impérium ovládalo tok kapitálu v americké ekonomice a během paniky roku 1907 fakticky suploval funkci centrální banky. Morganův vliv na formování amerického kapitalismu byl tak významný, že vedl k vytvoření Federálního rezervního systému jako protiváhy moci soukromých bankéřů.

Historie

John Pierpont Morgan se narodil 17. dubna 1837 v Hartfordu v Connecticutu do prominentní novoanglické rodiny s dlouhou tradicí v bankovnictví a obchodu. Jeho otec Junius Spencer Morgan byl úspěšný bankéř, který později vedl londýnskou banku George Peabody & Co., předchůdkyni slavného bankovního domu J. S. Morgan & Co. Matka Juliet Pierpont pocházela z vlivné rodiny bostonských kazatelů a intelektuálů, což mladému Morganovi zajistilo přístup k nejlepšímu vzdělání a společenským kontaktům. Od dětství trpěl revmatickou horečkou, která ho periodicky sužovala po celý život a formovala jeho komplikovanou osobnost oscilující mezi obdobími intenzivní aktivity a nucené nečinnosti.

Jeho vzdělání zahrnovalo studia na prestižních školách v Bostonu a Švýcarsku, kde se naučil plynně francouzsky a německy, což mu později umožnilo jednat s evropskými bankéři v jejich rodných jazycích. Univerzitní vzdělání získal na univerzitě v Göttingenu, kde studoval matematiku a získal hluboké porozumění německému bankovnímu systému, který byl v té době nejpropracovanější na světě. Po návratu do Ameriky v roce 1857 zahájil svou kariéru jako účetní v newyorské pobočce banky Duncan, Sherman & Company, kde se rychle osvědčil svým analytickým talentem a schopností odhadnout rizika investic.

První samostatný obchodní úspěch zaznamenal během občanské války, kdy v roce 1861 využil zmatku na trhu a skoupil celou zásilku kávy, kterou díky válečné inflaci prodal s obrovským ziskem. Tento obchod mu přinesl nejen kapitál, ale také pověst odvážného spekulanta s vytříbeným instinktem pro načasování transakcí. V roce 1864 se stal partnerem v bance Dabney, Morgan & Company, kde začal budovat síť kontaktů mezi americkými průmyslníky a evropskými investory, což se stalo základem jeho budoucí moci.

Skutečný vzestup Morgana začal v roce 1871, kdy se spojil s Anthonym Drexelem z Philadelphie a založili Drexel, Morgan & Company, která se rychle stala jednou z nejmocnějších investičních bank v Americe. Morgan využíval rodinné konexe v Londýně k získávání evropského kapitálu pro americké železnice, které po občanské válce zoufale potřebovaly finance pro expanzi na západ. Jeho schopnost mobilizovat obrovské sumy zahraničního kapitálu mu dávala jedinečnou moc nad americkými korporacemi, které byly na těchto penězích závislé.

V 80. letech 19. století se Morgan stal hlavním architektem reorganizace amerického železničního systému, který trpěl nadměrnou konkurencí, duplicitními trasami a chronickou finanční nestabilitou. Jeho metoda, známá jako "morganizace", spočívala v převzetí kontroly nad bankrotujícími železnicemi, jejich restrukturalizaci, konsolidaci s konkurenty a instalaci svých zástupců do správních rad. Do roku 1902 kontroloval prostřednictvím svých lidí ve vedení většinu amerických železnic včetně Northern Pacific, Erie, Southern Railway a dalších, čímž fakticky ovládl transportní tepny národa.

Nejvýznamnější průmyslovou transakcí Morganovy kariéry bylo vytvoření United States Steel Corporation v roce 1901, první korporace v historii s kapitalizací přesahující miliardu dolarů. Morgan zorganizoval koupi Carnegie Steel Company od Andrewa Carnegieho za 480 milionů dolarů a spojil ji s dalšími ocelárnami, čímž vytvořil monopol kontrolující dvě třetiny americké výroby oceli. Tato transakce demonstrovala Morganovu schopnost mobilizovat kapitál v dosud nevídaném měřítku a jeho roli jako tvůrce moderních průmyslových gigantů.

Během finanční paniky roku 1907, kdy hrozil kolaps celého amerického bankovního systému, Morgan ve svých sedmdesáti letech fakticky převzal roli centrální banky, které Spojené státy neměly. Svolal do své knihovny na Madison Avenue vedoucí představitele největších bank a trust společností a během dramatických nočních jednání je donutil poskytnout likviditu ohroženým institucím. Osobně rozhodoval, které banky zachránit a které nechat padnout, přičemž jeho verdikty byly nekompromisní a konečné. Vláda prezidenta Theodora Roosevelta byla nucena spolupracovat s Morganem a poskytnout mu volnou ruku, včetně souhlasu s kontroverzní akvizicí Tennessee Coal and Iron Company společností U.S. Steel, což by za normálních okolností bylo považováno za porušení antimonopolních zákonů.

Morganův zásah sice odvrátil ekonomickou katastrofu, ale také ukázal nebezpečnou závislost americké ekonomiky na vůli jednoho muže, což vedlo k vytvoření Federálního rezervního systému v roce 1913. Paradoxně Morgan, který celý život bojoval proti vládní regulaci, svým jednáním během krize přesvědčil politiky o nutnosti vytvoření státem kontrolované centrální banky. Jeho vystoupení před Pujoovou komisí Kongresu v roce 1912, která vyšetřovala existenci "peněžního trustu", se stalo legendárním střetem mezi starou finanční aristokracií a novou érou regulace.

Morgan zemřel 31. března 1913 v Římě během jedné ze svých pravidelných evropských cest, na kterých kombinoval obchodní jednání s nákupy uměleckých děl pro svou proslulou sbírku. Jeho pohřeb na Wall Street se stal manifestací konce éry, kdy jednotlivci mohli ovládat celé národní ekonomiky. Zanechal po sobě bankovní impérium, které pokračovalo jako J.P. Morgan & Company a později se transformovalo do dnešní JPMorgan Chase, jedné z největších bank světa, a uměleckou sbírku oceňovanou na 60 milionů dolarů, kterou odkázal Metropolitnímu muzeu umění.

Finanční metody a filozofie

Morganův přístup k bankovnictví byl založen na principu, že charakter dlužníka je důležitější než zajištění půjčky, což vyjádřil slavným výrokem před kongresovou komisí: "Charakter je základ úvěru." Tato filozofie mu umožňovala budovat dlouhodobé vztahy s klienty a vytvářet síť vzájemné loajality mezi americkou průmyslovou elitou. Jeho banka neposkytovala pouze kapitál, ale také strategické poradenství a často instalovala své zástupce do vedení financovaných společností, čímž zajišťovala dodržování konzervativních finančních praktik.

Syndikátní metoda, kterou Morgan zdokonalil, spočívala v organizování konsorcií bank pro velké emise cenných papírů, čímž rozložil riziko a současně si zachoval kontrolu nad transakcí. Tento systém umožňoval mobilizaci obrovských sum kapitálu pro industrializaci Ameriky a stal se standardním modelem investičního bankovnictví. Morgan také prosazoval princip "konstruktivní konkurence", kdy místo ničivých cenových válek organizoval kartely a trusty zajišťující stabilní zisky pro všechny účastníky.

Jeho investiční filozofie preferovala monopoly nebo oligopoly před volnou konkurencí, kterou považoval za neefektivní a nestabilní. Věřil, že koncentrace průmyslu pod kontrolou odpovědných finančníků zajistí ekonomickou stabilitu a prosperitu lépe než chaotické tržní síly. Tato vize "organizovaného kapitalismu" byla v ostrém kontrastu s ideály volného trhu, ale odrážela realitu americké ekonomiky přelomu století.

Zajímavosti

• Morganova osobní umělecká sbírka zahrnovala Gutenbergovu bibli, rukopisy Mozarta a Beethovena a největší soukromou kolekci čínského porcelánu mimo Asii, přičemž na umění utratil více než polovina svého jmění.
• Jeho jachta Corsair III. byla tak luxusní, že náklady na její provoz činily 100 000 dolarů ročně, což bylo více než roční plat prezidenta Spojených států, a často na ní pořádal tajná jednání o miliardových obchodech.
• Morgan trpěl rhinophymou, onemocněním způsobujícím zbytnění nosu, což mu dodávalo zastrašující vzhled, který vědomě využíval při obchodních jednáních k psychologické převaze nad protivníky.