Jean-Jacques Rousseau

Jean-Jacques Rousseau byl švýcarsko-francouzský filozof, spisovatel a hudební teoretik, jedna z nejvlivnějších postav evropského osvícenství. Jeho politické a pedagogické myšlenky zásadně ovlivnily Francouzskou revoluci a formování moderních představ o demokracii, občanských právech a výchově.

Historie

Jean-Jacques Rousseau se narodil 28. června 1712 v Ženevě, tehdy nezávislé protestantské republice. Jeho matka zemřela několik dní po porodu a otec, hodinář Isaac Rousseau, vychovával syna sám až do svého vynuceného odchodu z města v roce 1722. Mladý Jean-Jacques byl poté svěřen do péče příbuzných a později se vyučil rytcem, řemeslu, které mu poskytlo základní umělecké dovednosti, ale nenaplňovalo jeho intelektuální ambice.

V šestnácti letech Rousseau opustil Ženevu a začal neklidný život plný cestování a hledání vlastní cesty. Klíčovou roli v jeho formování sehrála Françoise-Louise de Warens, šlechtična, která se stala jeho ochránkyní, mecenáškou i milenkou. Pod jejím vlivem konvertoval ke katolictví a získal přístup ke vzdělání, které by mu jako synovi řemeslníka jinak zůstalo odepřeno. V tomto období se intenzivně věnoval samostudiu filozofie, hudby a přírodních věd.

Roku 1742 se Rousseau přestěhoval do Paříže, kde se postupně začlenil do intelektuálních kruhů francouzského osvícenství. Spřátelil se s Denisem Diderotem a přispíval do jeho slavné Encyklopedie, především články o hudbě. Zlomový okamžik jeho kariéry přišel v roce 1750, kdy vyhrál esejistickou soutěž Akademie v Dijonu prací Rozprava o vědách a uměních. V této eseji paradoxně argumentoval, že rozvoj civilizace a umění nevedl k morálnímu pokroku, nýbrž k úpadku přirozené lidské ctnosti.

V následujících letech Rousseau rozvinul své nejvlivnější myšlenky. V díle Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi z roku 1755 představil koncept přirozeného stavu člověka a kritiku soukromého vlastnictví jako zdroje společenské nerovnosti. Jeho slavný výrok o tom, že člověk se rodí svobodný, ale všude je v okovech, se stal jedním z nejcitovanějších aforismů politické filozofie. Roku 1762 publikoval svá dvě nejvýznamnější díla: politický traktát O společenské smlouvě a pedagogický román Emil čili o výchově.

Myšlenky obsažené v těchto spisech byly pro svou dobu natolik radikální, že obě díla byla ve Francii i v Ženevě zakázána a Rousseau musel uprchnout před zatčením. Následující léta strávil v emigraci, nejprve ve Švýcarsku, poté v Anglii pod ochranou filozofa Davida Huma. Vztah obou myslitelů však brzy ztroskotal na Rousseauově paranoidní povaze. Poslední roky života strávil Rousseau opět ve Francii, kde pracoval na autobiografických Vyznáních a zemřel 2. července 1778 v Ermenonville.

Rousseauův vliv na Francouzskou revoluci byl enormní, ačkoliv se jí sám nedožil. Revolucionáři, zejména Maximilien Robespierre, považovali Rousseaua za svého duchovního otce a jeho koncept obecné vůle se stal teoretickým základem revoluční politiky. V roce 1794 byly Rousseauovy ostatky slavnostně přeneseny do pařížského Pantheonu, kde spočívají dodnes naproti hrobce jeho někdejšího přítele a později rivala Voltaira.

Filozofický odkaz

Jádrem Rousseauovy politické filozofie je teorie společenské smlouvy, kterou rozpracoval odlišně od svých předchůdců Thomase Hobbese a Johna Locka. Zatímco Hobbes viděl přirozený stav jako válku všech proti všem, Rousseau jej idealizoval jako období míru a nevinnosti. Podle jeho koncepce byl člověk v přirozeném stavu ušlechtilým divochem (bon sauvage), kterého teprve civilizace a soukromé vlastnictví zkazily.

Koncept obecné vůle (volonté générale), který Rousseau představil v Společenské smlouvě, se stal jedním z nejdiskutovanějších pojmů politické teorie. Obecná vůle není prostým součtem individuálních přání, ale vyjádřením skutečného společného zájmu občanů. Tato myšlenka inspirovala jak demokratické hnutí, tak byla později kritizována jako potenciální ospravedlnění tyranie většiny.

V pedagogice Rousseau prosazoval přirozený vývoj dítěte bez předčasného zatěžování společenskými konvencemi. Jeho Emil představil revoluční přístup k výchově založený na respektu k dětské přirozenosti a učení prostřednictvím zkušenosti. Tyto myšlenky ovlivnily generace pedagogů a položily základy moderní vývojové psychologie.

Zajímavosti

• Rousseau měl s Thérèse Levasseur pět dětí, které všechny odložil do nalezince – skutečnost, kterou později v Vyznáních přiznal s výčitkami svědomí.
• Přestože psal o hudbě a složil úspěšnou operu Vesnický věštec, neuměl dobře číst noty a komponoval pomocí vlastního systému číselné notace.
• Rousseauova tvář byla zvěčněna na švýcarských bankovkách a poštovních známkách jako připomínka jeho ženevského původu.
• Jeho heslo Zpět k přírodě (Retour à la nature) se mu často připisuje, ačkoliv jej v této podobě nikdy nenapsal.