Josef Stalin

Josef Stalin (1878–1953), vlastním jménem Josif Vissarionovič Džugašvili, byl sovětský diktátor vládnoucí v letech 1924–1953. Jeho éra zanechala výraznou stopu v numismatice východního bloku, kdy sovětské mince a bankovky nesly komunistickou symboliku zavedenou během jeho vlády.

Historie

Stalin se narodil 18. prosince 1878 v gruzínském Gori v chudé rodině ševce. Po studiu v pravoslavném semináři v Tbilisi se zapojil do revolučního hnutí a stal se členem bolševické frakce ruské sociálně demokratické strany. Během carského režimu byl několikrát vězněn a poslán na Sibiř, odkud opakovaně uprchl. Po Říjnové revoluci 1917 postupně získával moc v komunistické straně.

Po smrti Vladimira Iljiče Lenina v roce 1924 rozpoutal Stalin tvrdý boj o moc, z něhož vyšel vítězně. Postupně eliminoval všechny rivaly včetně Lva Trockého, který byl nakonec zavražděn v mexickém exilu roku 1940. Od konce dvacátých let se Stalin stal neomezeným vládcem Sovětského svazu a zahájil radikální transformaci země.

Jeho vláda byla charakterizována brutální kolektivizací zemědělství a nucenou industrializací prostřednictvím pětiletých plánů. Tyto politiky vedly k hladomoru na Ukrajině známému jako Holodomor (1932–1933), při kterém zemřely miliony lidí. V letech 1936–1938 proběhly Velké čistky, během nichž byly popraveny statisíce domnělých nepřátel režimu včetně velké části armádního velení.

Během druhé světové války se Stalin stal spojencem západních mocností v boji proti nacistickému Německu. Po počátečních katastrofálních porážkách dokázal Sovětský svaz mobilizovat obrovské zdroje a rozhodujícím způsobem přispěl k porážce nacismu. Vítězství však bylo vykoupeno obrovskými ztrátami – odhaduje se, že SSSR ztratil přes 27 milionů obyvatel.

Po válce Stalin rozšířil sovětskou sféru vlivu na země střední a východní Evropy, kde byly nastoleny komunistické režimy. Rozpoutání studené války vedlo k rozdělení světa na dva nepřátelské bloky. V posledních letech života se Stalinova paranoia ještě vystupňovala. Připravoval nové čistky, jimž zabránila pouze jeho smrt 5. března 1953. Jeho nástupce Nikita Chruščov později na XX. sjezdu KSSS roku 1956 odsoudil kult osobnosti a zločiny stalinské éry.

Sovětské mincovnictví za Stalinovy éry

Mincovní systém SSSR za Stalina prošel několika reformami. Od roku 1924 se razily mince s novým státním znakem – srpem a kladivem v obilném věnci. Nominály zahrnovaly kopějky (1, 2, 3, 5, 10, 15, 20) a od roku 1924 také stříbrné půlrubl a rubl. V roce 1931 bylo stříbro v mincích nahrazeno měděniklovou slitinou.

Během měnové reformy 1947 byly zavedeny nové mince s upraveným státním znakem obsahujícím šestnáct paprsků symbolizujících svazové republiky. Zajímavostí je, že Stalinův portrét se na běžných oběžných mincích nikdy neobjevil, což bylo v kontrastu s kultem osobnosti v jiných oblastech. Jeho podobizna se vyskytovala pouze na pamětních medailích a řádech.

Sovětské mince této éry jsou dnes vyhledávanými sběratelskými předměty, zejména ročníky z válečných let 1942–1944, kdy byla ražba výrazně omezena.

Zajímavosti

• Stalin změnil své příjmení z gruzínského Džugašvili na ruské Stalin (z ruského stal = ocel) jako revoluční pseudonym
• První sovětské zlaté červonce z roku 1923 nesly ještě carskou symboliku dvojhlavého orla, teprve od roku 1925 komunistické symboly
• Za Stalinovy vlády bylo v SSSR zakázáno soukromé vlastnictví zlatých mincí a deviz pod trestem smrti
• Pamětní medaile s jeho portrétem se po roce 1956 staly nežádoucími a mnoho jich bylo zničeno
• V některých satelitních státech východního bloku se Stalinův portrét objevil na poštovních známkách, ale nikdy na mincích