Judsko

Judsko je historické území v jižní části Země izraelské, které dalo jméno židovskému národu i náboženství judaismu. V numismatice se tato oblast proslavila jako místo oběhu tyrských šekelů a jeruzalémských mincí ražených během židovských povstání proti Římu.

Historie

Název Judsko (hebrejsky Jehuda) pochází od biblického patriarchy Judy, čtvrtého syna Jákobova. Po rozdělení jednotného izraelského království kolem roku 926 př. n. l. vzniklo na jihu Judské království s hlavním městem Jeruzalémem, zatímco na severu existovalo samostatné Izraelské království se Samařím. Jižní království si na rozdíl od severního uchovalo vládu davidovské dynastie až do svého zániku.

Roku 722 př. n. l. dobyli Asyřané severní Izrael a jeho obyvatelstvo deportovali, čímž vznikl fenomén „deseti ztracených kmenů". Judsko přežilo jako vazalský stát, avšak roku 586 př. n. l. je vyvrátil babylonský král Nabukadnesar II., který zničil první jeruzalémský chrám a odvedl obyvatelstvo do babylonského zajetí. Toto období zásadně formovalo židovskou identitu a položilo základy judaismu jako náboženství knihy.

Po dobytí Babylonu Peršany roku 539 př. n. l. umožnil král Kýros Veliký Židům návrat do vlasti. V následujících staletích Judsko střídavě podléhalo perské, ptolemaiovské a seleukovské nadvládě. Makabejské povstání v letech 167–160 př. n. l. vedlo k obnovení židovské nezávislosti pod vládou dynastie Hasmoneovců. Tento krátký věk samostatnosti skončil roku 63 př. n. l., kdy římský vojevůdce Gnaeus Pompeius Magnus dobyl Jeruzalém.

Za římské nadvlády vládl Judsku jako klientský král Herodes Veliký (37–4 př. n. l.), který přestavěl jeruzalémský chrám. Po sesazení jeho syna Archelaa roku 6 n. l. se Judsko stalo římskou provincií spravovanou prefekty a prokurátory, mezi nimiž byl i Pontius Pilát. Židovské povstání v letech 66–70 n. l. skončilo zničením Jeruzaléma a chrámu, povstání Bar Kochby (132–135 n. l.) pak vedlo k přejmenování provincie na Syria Palaestina.

Geografické vymezení

Judsko zabírá hornatou oblast mezi Jeruzalémem a Hebronem, ohraničenou na západě pobřežní nížinou, na východě Judskou pouští a Mrtvým mořem, na jihu oblastí Negevu a na severu Samařskem. Terén je členitý, s nadmořskou výškou dosahující 800–1000 metrů. Právě v této oblasti se nacházejí nejvýznamnější místa biblických dějin: Jeruzalém, Betlém, Hebron s hrobkou patriarchů či pevnost Masada.

Klima regionu je středomořské s horkými suchými léty a mírnými deštivými zimami. Východní svahy přecházejí do Judské pouště, která hrála důležitou roli jako útočiště pro pronásledované skupiny, včetně kumránské komunity, jež zde ukryla svitky od Mrtvého moře.

V moderní době se území historického Judska dělí mezi Stát Izrael a Palestinskou autonomii. Oblast západně od řeky Jordán, označovaná také jako Judea a Samaří nebo Západní břeh Jordánu, zůstává předmětem izraelsko-palestinského konfliktu.

Zajímavosti

• Římský císař Hadrián přejmenoval provincii na Palaestina po úhlavních židovských nepřátelích Pelištejcích, aby vymazal židovskou identitu tohoto území.
• V Judsku vznikly základní texty judaismu včetně Mišny a části Talmudu.
• Název „Žid" je odvozen právě od slova Judsko – hebrejsky Jehudi znamená obyvatel Judska.