Julianus

Julianus (česky často Julián, 331–363) byl římský císař v letech 361–363, známý přízviskem Apostata („Odpadlík“) kvůli pokusu obnovit tradiční římské kulty na úkor křesťanství. V dějinách vyniká také jako vzdělaný autor a poslední císař, který se otevřeně hlásil k pohanskému náboženství.

Historie

Julianus se narodil v Konstantinopoli a byl příbuzným konstantinovské dynastie. V mládí získal klasické vzdělání a později se proslavil jako schopný vojevůdce, zejména v Galii, kde si vybudoval prestiž i podporu vojska. Roku 355 byl jmenován caesarem a spravoval západní část říše, zatímco hlavní moc držel císař Konstantius II.; postupně se však Julianus dostal do konfliktu s centrem a byl vojskem provolán augustem. Po smrti Konstantia II. se stal jediným vládcem říše (361). :contentReference[oaicite:0]{index=0}

Jeho krátká vláda je spojena především s náboženskou politikou. Julianus se snažil posílit tradiční římské a řecké kulty a obnovit jejich institucionální zázemí, přičemž křesťanství nechtěl nutně řešit plošným násilím, ale spíše omezením jeho veřejného vlivu a preferencí „staré víry“ ve státě a ve školství. Právě tato snaha mu v křesťanské tradici vynesla označení Apostata. :contentReference[oaicite:1]{index=1}

V zahraniční politice se Julianus rozhodl pro velké tažení proti sásánovské Persii. V roce 363 postupoval hluboko do Mezopotámie, ale při ústupu byl v boji u Marangy/Samarry smrtelně zraněn a zemřel 26. června 363. Jeho smrt znamenala konec pokusu o návrat k pohanství na císařské úrovni. :contentReference[oaicite:2]{index=2}

Julianus a mince

Julianus je pro numismatiku zajímavý bohatou emisní činností v době 4. století. Na mincích se objevuje jeho portrét s titulaturou a celá řada reverzních typů, které odrážejí propagandu vlády i náboženské nálady doby. Zvlášť známé jsou bronzové ražby s motivem býka a hvězd (často popisované jako symbol síly, prosperity či náboženské obnovy) a také typy s nápisy slibů a jubileí vlády ve věnci (VOT X MVLT XX). :contentReference[oaicite:3]{index=3}

Při určování Julianových mincí se sleduje zejména mincovna, značky v poli a v exergu, legenda a styl portrétu, protože ražby vznikaly ve více centrech říše. U bronzových mincí hraje roli i zachovalost povrchu, protože u pozdně římských ražeb může koroze snadno setřít jemné detaily, které rozhodují o přesné katalogové variantě.