Kacíř

Kacíř je označení pro člověka, který zastává náboženské názory odchylující se od oficiálního učení církve. Slovo pochází ze středověké němčiny a původně označovalo příslušníky hnutí katarů. Latinským ekvivalentem je haereticus.

Historie

Pojem kacířství provází křesťanství od jeho nejranějších dob. Již v prvních staletích se církev potýkala s rozmanitými výklady víry, které považovala za nebezpečné odchylky od pravověrného učení. Ranní církevní otcové vedli spory s gnostiky, ariány, nestoriány a dalšími skupinami, jejichž učení bylo postupně odsouzeno na církevních koncilech. Nicejský koncil roku 325 stanovil základní vyznání víry a vymezil tak hranici mezi pravověřím a herezí.

České slovo kacíř má pozoruhodný původ. Vzniklo ze středohornoněmeckého Ketzer, které se odvozuje od názvu katarů, středověkého heretického hnutí rozšířeného v jižní Francii a severní Itálii. Kataři, známí též jako albigenští podle města Albi, hlásali přísný dualismus dobra a zla a odmítali hmotný svět jako dílo zlého boha. Proti nim byla ve 13. století vyhlášena křížová výprava, která zpustošila celou oblast Languedocu. Název této sekty se poté zobecnil na označení jakéhokoli heretika.

Vrcholný středověk přinesl systematický boj proti kacířství prostřednictvím inkvizice. Papež Řehoř IX. ustanovil roku 1231 papežskou inkvizici jako stálou instituci pověřenou vyhledáváním a souzením heretiků. Inkvizitoři, většinou dominikáni nebo františkáni, měli rozsáhlé pravomoci včetně práva používat útrpné právo při výsleších. Odsouzený kacíř mohl být potrestán různými způsoby od veřejného pokání přes konfiskaci majetku až po vydání světské moci k upálení.

V českých zemích nabyla otázka kacířství mimořádné naléhavosti v souvislosti s husitským hnutím. Jan Hus byl odsouzen jako kacíř kostnickým koncilem a upálen 6. července 1415. Jeho smrt vyvolala bouři odporu a následné husitské války, v nichž se Čechy ocitly v otevřeném konfliktu s katolickou Evropou. Pro své odpůrce byli husité kacíři, pro své stoupence obránci Boží pravdy. Podobný osud jako Husa potkal i jeho přítele Jeronýma Pražského, upáleného o rok později.

Reformace 16. století zásadně proměnila vnímání kacířství. Martin Luther, Jan Kalvín a další reformátoři byli katolickou církví označeni za kacíře, avšak v zemích, kde reformace zvítězila, se toto označení stalo bezpředmětným. Protestantské církve samy začaly definovat vlastní pravověří a vylučovat odchylné názory. Konfesijní rozdělení Evropy vedlo k tomu, že tentýž člověk mohl být v jedné zemi považován za vzorného křesťana a v jiné za zatvrzelého kacíře.

Osvícenství a sekularizace postupně zbavily pojem kacířství jeho právních důsledků. Trestání náboženských názorů ustoupilo principu svobody svědomí a tolerance. Poslední poprava za kacířství v Evropě se odehrála ve Španělsku roku 1826, kdy byl učitel Cayetano Ripoll oběšen za údajné deistické názory. V současnosti má slovo kacíř spíše přenesený význam a označuje člověka s nekonvenčními nebo provokativními názory v jakékoli oblasti.

Druhy kacířství a církevní praxe

Středověká teologie a kanonické právo rozlišovaly různé stupně a druhy odchylky od pravé víry. Hereze v úzkém smyslu znamenala vědomé a tvrdošíjné zastávání nauky odporující definovanému dogmatu. Od hereze se odlišovalo schizma, tedy rozkol, který spočíval v odmítnutí podřízenosti církevní autoritě bez nutného věroučného omylu. Apostaze pak znamenala úplné odpadnutí od křesťanské víry, ať už přechodem k jinému náboženství, nebo k bezvěrectví.

Církev rovněž rozlišovala mezi kacířem formálním a materiálním. Formální kacíř si byl vědom, že jeho názory odporují církevnímu učení, a přesto na nich trval. Materiální kacíř zastával objektivně bludné názory, aniž by si uvědomoval jejich rozpor s pravověřím, například z důvodu nedostatečné výuky. Pouze formální kacířství bylo trestné, neboť vyžadovalo vědomou vzpouru proti poznané pravdě.

Proces s kacířem začínal obviněním nebo udáním, následoval výslech a možnost odvolání bludů. Kajícný kacíř, který své omyly odvolal, byl zpravidla přijat zpět do církve po vykonání pokání. Zatvrzelý kacíř nebo kacíř, který po odvolání znovu upadl do bludu, takzvaný relapsus, byl vydán světské moci k potrestání. Církev sama formálně nevynášela rozsudky smrti, ale předání světskému rameni fakticky znamenalo popravu upálením.

Zajímavosti

• Kataři, od jejichž jména je odvozeno české slovo kacíř, sami sebe nazývali dobrými lidmi nebo dobrými křesťany.
• Mezi nejznámější odsouzené kacíře patří Johanka z Arku, která byla roku 1431 upálena v Rouenu a roku 1920 prohlášena za svatou.
• Giordano Bruno byl upálen roku 1600 v Římě za své kosmologické a filozofické názory, které zahrnoval představu o nekonečnosti vesmíru.
• Poslední index zakázaných knih, obsahující díla považovaná za kacířská, zrušila katolická církev teprve roku 1966.