Kalifát
Kalifát neboli chalífát představuje nejvyšší formu islámské vlády, kde chalífa jako nástupce proroka Mohameda spojuje duchovní a světskou autoritu nad celou muslimskou obcí. Tento teokratický státní systém vznikl bezprostředně po Mohamedově smrti v roce 632 a formoval politické uspořádání islámského světa po staletí. V numismatice jsou chalífské mince fundamentální pro vývoj islámského mincovnictví, zavedením zlatého dínáru a stříbrného dirhamu jako univerzálních měn s náboženskými nápisy místo obrazů.
Historie
První období pravověrných chalífů (ar-rášidún) 632-661 položilo základy islámského státu. Abú Bakr, Mohamedův tchán a první chalífa, sjednotil arabské kmeny a potlačil odpadlictví. Umar ibn al-Chattáb dobyl Sýrii, Egypt a Persii, vytvořiv administrativní systém založený na dívánu - registru vojáků a příjemců státních dávek. Uthmán ibn Affán standardizoval text Koránu. Alí ibn Abí Tálib, Mohamedův bratranec, čelil občanské válce, která vedla k trvalému rozdělení islámu na sunnity a šíity.
Umajjovský chalífát 661-750 se sídlem v Damašku transformoval teokratický stát v dynastickou říši. Muávija I. zavedl princip dědičné posloupnosti a byzantské administrativní metody. Za Abda al-Malika vznikly první skutečně islámské mince - zlatý dínár s šahadou (vyznáním víry) místo byzantského kříže a stříbrný dirham s koránským veršem. Umajjovská expanze dosáhla Španělska na západě a Transoxanie na východě. Córdobský chalífát 929-1031 představoval umajjovskou kontinuitu po pádu dynastie na východě.
Abbásovský chalífát 750-1258 přesunul centrum islámu do Bagdádu, nového města založeného chalífou al-Mansúrem. Zlatý věk za Hárúna ar-Rašída a al-Mamúna přinesl rozkvět vědy, umění a obchodu. Abbásovci zdůrazňovali universální charakter islámu, integrujíc perské, byzantské a indické tradice. Bajt al-hikma (Dům moudrosti) v Bagdádu se stal centrem překladů řeckých a indických textů. Mincovní systém se rozšířil o měděné fulúsy a regionální varianty s názvy mincoven a rokem ražby podle hidžry.
Od 9. století abbásovská moc slábla. Vznikaly nezávislé dynastie uznávající chalífu pouze nominálně - Táhirovci, Saffárovci, Sámánovci. Fátimovský chalífát 909-1171 v severní Africe a Egyptě představoval šíitskou alternativu k sunnitským Abbásovcům. Fátimovci založili Káhiru a univerzitu al-Azhar. Jejich zlaté dínáry s koncetrickými kruhovými nápisy patří k nejkrásnějším islámským mincím. Búvajhovci fakticky ovládli Bagdád od 945, ponechávajíce abbásovskému chalífovi jen ceremoniální roli.
Seldžučtí Turci od roku 1055 obnovili sunnitskou ortodoxii a formálně uznávali abbásovského chalífu, ale skutečná moc patřila sultánům. Mongolská invaze a dobytí Bagdádu 1258 Hulaguem znamenalo konec abbásovského chalífátu. Přeživší člen dynastie uprchl do Egypta, kde mamlúčtí sultáni udržovali stínový abbásovský chalífát pro legitimizaci své vlády. Po osmanském dobytí Egypta 1517 přešel nominální chalífát na osmanské sultány.
Osmanský chalífát získal reálný význam až v 19. století jako pokus o sjednocení muslimů proti evropskému kolonialismu. Sultán Abdülhamid II. zdůrazňoval chalífský titul v panislámské politice. Po první světové válce Mustafa Kemal Atatürk zrušil sultanát 1922 a chalífát 1924, ukončiv instituci starou 1292 let. Moderní pokusy o obnovení chalífátu jako Islámský stát 2014-2019 postrádají široké uznání muslimské obce.
Chalífská moc a instituce
Legitimita chalífy vycházela z role nástupce Posla Božího (chalífat rasúl Alláh). Chalífa byl amír al-mu'minín (velitel věřících) s odpovědností za ochranu islámu, vedení džihádu a zajištění spravedlnosti. Na rozdíl od proroka neměl chalífa nárok na nové zjevení, ale interpretoval a aplikoval šaríu. Sunnitská doktrína vyžadovala chalífu z kmene Kurajš, šíité uznávali pouze Alího potomky jako legitimní imámy.
Mincovní právo bylo exkluzivním chalífským regálem. Ražba mincí s chalífovým jménem a recitace pátečí modlitby chutba představovaly dva pilíře legitimity. Abbásovský standard stanovil váhu dináru na 4,25 gramu zlata a dirhamu na 2,97 gramu stříbra. Absence figurálních zobrazení vedla k rozvoji kaligrafie jako umělecké formy. Mince nesly šahadu, jméno chalífy, mincovnu a datum podle lunárního kalendáře hidžry.
Administrativní systém chalífátu kombinoval arabské, byzantské a perské tradice. Vezír (wazír) řídil civilní správu jako chalífův zplnomocněnec. Díván fungoval jako státní rada rozdělená na oddělení - vojenské, finanční, poštovní. Provincie (vilájet) spravovali emírové nebo váliové s rozsáhlými pravomocemi. Qádí vykonávali soudnictví podle šaríi. Finanční systém založený na zakátu, džizji a charadži financoval armádu, administrativu a veřejné projekty.
Zajímavosti
- Abbásovský chalífa al-Mamún financoval expedici k měření obvodu Země, která dosáhla přesnosti 99,7% skutečné hodnoty
- Fátimovský chalífa al-Hákim zakázal jedení moukkí a špenátu, protože je neměl rád, trest za porušení byla smrt
- Umajjovské dínáry ze Španělska inspirovaly první zlaté mince křesťanské Evropy - maravedí a florin
- Poslední abbásovský chalífa v Káhiře al-Mutawakkil III. předal insignie osmanskému sultánu Selimovi I. roku 1517
- Bagdád v 9. století s milionem obyvatel byl největším městem světa, desetkrát větší než tehdejší Paříž
- Chalífa Umar II. razil speciální mince pro křesťany a židy bez islámských nápisů, aby nemuseli nosit šahadu