Kounicové

Kounicové jsou starý moravský šlechtický rod, který od 13. století patří k předním aristokratickým rodinám českých zemí. Rod dal zemské hejtmany, diplomaty, státníky a mecenáše, významně ovlivnil politický a kulturní vývoj Moravy a habsburské monarchie. Pro numismatiku jsou Kounicové významní jako sběratelé mincí a majitelé mincovního práva ve Slavkově, jejich ražby dokumentují ekonomickou moc moravské šlechty.

Historie

Rod Kouniců pochází z jihomoravských Kounic, kde jsou doloženi od počátku 13. století. První známý předek Kuna z Kounic je zmiňován v roce 1238. Rod postupně získával majetek na Moravě a ve 14. století patřil k předním moravským panským rodům. V roce 1415 získali Kounicové panství Slavkov u Brna, které se stalo hlavním rodovým sídlem. V 16. století se rod rozdělil na několik větví - slavkovskou, rietbergskou a později uhersko-ostrovskou.

Vzestup rodu nastal v 17. století za Lva Viléma z Kounic, který se stal v roce 1604 moravským zemským hejtmanem. Jeho syn Oldřich z Kounic byl nejvyšším kancléřem Českého království za vlády Ferdinanda II. V roce 1623 povýšil císař Kounice do říšského hraběcího stavu. Dominik Ondřej z Kounic působil jako císařský vyslanec u mnoha evropských dvorů a v roce 1711 získal říšský knížecí titul. Kounicové vlastnili rozsáhlé statky na Moravě včetně Slavkova, Bučovic a Uherského Ostrohu.

Největší slávy dosáhl rod za Václava Antonína Kounice, který byl v letech 1753 až 1792 státním kancléřem Marie Terezie a Josefa II. Řídil zahraniční politiku monarchie, vyjednal spojenectví s Francií a diplomatickou revoluci. Jeho syn Dominik Kounic byl v letech 1809 až 1848 prezidentem dvorské komory. František Antonín Kounic působil jako nejvyšší purkrabí v Čechách. Kounicové patřili k nejbohatším rodům monarchie s majetkem přesahujícím 30 tisíc hektarů.

Ve 20. století se Kounicové zapojili do československé politiky. Václav Kounic byl poslancem říšské rady a podporoval česko-německé vyrovnání. Majetek rodu byl zkonfiskován v roce 1945. Kounicové emigrovali, část rodu zůstala v Československu. Po roce 1989 získali zpět některé nemovitosti. Slavkovský zámek, dějiště bitvy u Slavkova, zůstal ve státním vlastnictví jako památník. Rod pokračuje v tradicích správy kulturního dědictví.

Mincovnictví Kouniců

Kounicové získali v roce 1672 od císaře Leopolda I. právo razit mince pro své slavkovské panství. Slavkovská mincovna fungovala s přestávkami do roku 1705 a razila stříbrné tolary, šestáky a krejcary. Mince nesly portrét majitele panství, kounický erb s korunou a latinské nápisy. Kvalita kounických mincí odpovídala říšskému standardu. Dominik Ondřej z Kounic razil pamětní tolary na získání knížecího titulu s propracovanou heraldickou kompozicí.

Kromě běžných mincí vydávali Kounicové reprezentační ražby a medaile na významné události. Václav Antonín Kounic nechal razit pamětní medaile na diplomatické úspěchy. Kounicové vlastnili také významnou numismatickou sbírku zaměřenou na moravské a rakouské ražby. Sbírka byla uložena ve slavkovském zámku a obsahovala přes 5 tisíc mincí. Po konfiskaci přešla do moravských muzeí. Kounické mince jsou dnes vzácné a dokumentují význam rodu v dějinách Moravy.

Zajímavosti

• Slavkovský zámek Kouniců hostil po bitvě u Slavkova Napoleona a rakouského císaře
• Václav Antonín Kounic byl jediný český šlechtic, který řídil zahraniční politiku habsburské monarchie
• Kounicova kolej v Brně byla za nacismu věznicí, dnes je památníkem odboje
• Kounický palác ve Vídni na Ballhausplatz je dnes úřadem rakouského kancléře
• Slavkovské tolary Kouniců byly tak kvalitní, že je padělali v Polsku
• Rodová hrobka Kouniců ve Slavkově obsahuje barokní sarkofágy z černého mramoru