Kupa grošů

Kopa grošů (latinsky sexagena grossorum) představovala základní počítací jednotku etablovanou od počátku grošového období v českých zemích. Tato denominace původně označovala soubor 60 mišeňských grošů, přičemž na Moravě existovala varianta čítající 64 kusů, což odráželo rozdílné hmotnostní standardy české a moravské hřívny.

Historie

Vznik kopy grošů souvisí s etablováním grošového systému na přelomu 13. a 14. století, kdy se potřebovalo vytvořit praktické počítací jednotky pro větší obchodní transakce. Systematizace prošla významnou úpravou za vlády Jiřího z Poděbrad (1458-1471), kdy se oficiálně přijala míšeňská kopa jako standardní komponenta českého monetárního systému. Tato změna znamenala přechod od regionálních variant k unifikovanému celostátnímu standardu založenému na vztahu, kdy pražský groš odpovídal dvěma míšeňským grošům. Sněmovní rozhodnutí z roku 1637 definitivně ustanovilo, že půl míšeňské kopy (30 grošů) se rovná 35 krejcarům, což vytvořilo pevný konverzní poměr pro praktické účetnictví. Postupem času se kopa grošů transformovala z fyzického počítání skutečných mincí na abstraktní účetní jednotku, kde už nešlo o konkrétní kusy, ale o určitou měnovou hodnotu. V 16. století reprezentovala kopa hodnotu dvou zlatníků a 20 krejcarů (celkem 140 krejcarů), což dokumentuje její přizpůsobení změněným monetárním poměrům.

Regionální diverzita kopových systémů odrážela komplexní strukturu středověké a raně novověké ekonomiky, kdy různé oblasti udržovaly vlastní tradice a standardy. Velká česká kopa o 60 groších koexistovala s moravskou kopou o 64 groších a míšeňskou kopou o 120 groších, přičemž speciální vídeňská kopa čítala 40 bílých grošů. Tato diverzifikace vyžadovala od obchodníků a úředníků detailní znalost konverzních poměrů při transakcích mezi různými regiony monarchie. Míšeňská kopa v hodnotě 70 krejcarů se postupně stala dominantním standardem díky své praktičnosti a snadné přepočitatelnosti na ostatní denominace. Česká kopa reprezentující 2 zlaté a 20 krejcarů (140 krejcarů) zůstávala důležitou pro větší obchodní operace a oficiální platby. Pro numismatické badatele poskytuje studium kopových systémů vhled do mechanismů středověkého a raně novověkého obchodování a způsobů, jakými se různé regionální tradice harmonizovaly v rámci větších politických celků. Evoluce od fyzického počítání ke kopě jako abstraktní hodnotové jednotce dokumentuje sofistikaci finančních systémů a přechod k modernějším formám účetnictví a platebního styku.

Zajímavosti

• Na Moravě měla kopa 64 grošů oproti českým 60 kvůli rozdílné hmotnosti hřívny
• Pražský groš se počítal za dva míšeňské groše v kopových přepočtech
• V 16. století už nešlo o skutečně ražené mince, ale o účetní jednotku
• Vídeňská kopa měla pouze 40 bílých grošů
• Sněmovní rozhodnutí 1637 stanovilo půl kopy = 35 krejcarů