Levantský tolar

Levantský tolar, známý také jako tolar Marie Terezie, je stříbrná obchodní mince ražená nepřetržitě od roku 1780 s neměnným designem a letopočtem, která se stala nejrozšířenější obchodní mincí v dějinách. Tato mince o hmotnosti 28,0668 gramů a ryzosti 833,3/1000 sloužila po více než dvě století jako univerzální platidlo v oblasti Blízkého východu, severní Afriky a Habeše.

Historie

Vznik levantského tolaru je spojen s reformami Marie Terezie a potřebami mezinárodního obchodu v druhé polovině 18. století. Císařovna zavedla v roce 1753 konvenční měnový systém, který standardizoval ražbu tolarů napříč habsburskou monarchií. Tolar Marie Terezie začal být pravidelně ražen od roku 1741, ale zásadní změna přišla po smrti panovnice v roce 1780, kdy se design mince definitivně ustálil a již nikdy nebyl změněn.

Klíčovou roli v rozšíření levantského tolaru sehrál augsburský obchodník a bankéř Albert Liebert, který v roce 1783 požádal o povolení razit tyto mince speciálně pro obchod s Levantou - východním Středomořím pod osmanskou nadvládou. Günzburská mincovna zahájila masovou produkci těchto tolarů s portrétem Marie Terezie z roku 1780, včetně původního data, což mělo zajistit důvěru obchodníků zvyklých na tento konkrétní typ mince.

V průběhu 19. století se výroba levantských tolarů rozšířila do dalších mincoven habsburské monarchie. Kromě původního Günzburku je razily mincovny v Praze, Kremnici, Karlsburgu, Benátkách, Miláně a především ve Vídni, která se postupně stala hlavním producentem. Každá mincovna používala vlastní značky - například pražská ražba nesla iniciály C pro Čechy, vídeňská různé kombinace písmen podle období.

Mimořádný úspěch levantského tolaru v muslimském světě měl několik důvodů. Marie Terezie byla první ženou zobrazenou na široce rozšířené minci, což v patriarchálních společnostech paradoxně vzbuzovalo respekt. Její portrét s bohatým účesem a šperky symbolizoval prosperitu a stabilitu. Konstantní design a obsah stříbra vytvořily důvěru, která přetrvala generace obchodníků od Maroka po Jemen.

Na přelomu 19. a 20. století dosáhla poptávka po levantských tolarech vrcholu v souvislosti s rozvojem obchodu s kávou, kořením a otroky v oblasti Rudého moře a Habeše. Italská okupace Etiopie (1935-1941) vedla k masové ražbě v Římě, přičemž Mussoliniho režim používal tyto mince k financování koloniální správy. Britové reagovali vlastní produkcí v Bombaji pro svoje zájmy v Adenu a Somálsku.

Během druhé světové války získal levantský tolar strategický význam. Spojenci potřebovali tyto mince pro nákup strategických surovin a zajištění loajality kmenových vůdců v severní Africe a na Arabském poloostrově. Tajná ražba probíhala v letech 1938-1946 v Londýně (Royal Mint), Paříži a Bruselu, později také v San Franciscu. Odhaduje se, že bylo vyraženo přes 50 milionů kusů pro válečné účely.

Po válce pokračovala oficiální ražba levantského tolaru pouze ve vídeňské mincovně, která v roce 1946 získala výhradní právo na jejich výrobu. V 50. a 60. letech 20. století postupně klesal jejich význam jako obchodní mince s rozvojem národních měn nově nezávislých států. Poslední země, kde byly oficiálním platidlem, byla Etiopie, která je stáhla z oběhu v roce 1945, a Muscat & Oman do roku 1970.

Současná produkce levantských tolarů ve vídeňské mincovně (Austrian Mint) pokračuje především pro sběratele a jako investiční stříbro. Ročně se vyrazí 2-3 miliony kusů, které jsou prodávány jako historická kuriozita a investiční mince. Celkový počet vyražených levantských tolarů od roku 1780 se odhaduje na 800 milionů až miliardu kusů, což z nich činí nejrozšířenější stříbrnou minci v historii.

Technické parametry a rozpoznávací znaky

Levantský tolar má přesně definované parametry, které zůstávají neměnné od roku 1780. Váží 28,0668 gramů, obsahuje 23,389 gramů čistého stříbra (ryzost 833,3/1000), má průměr 39,5-41 mm a tloušťku 2,5 mm. Na obvodu je 168-172 vroubků podle mincovny. Lícní strana zobrazuje poprsí Marie Terezie s latinským opisem, rubová strana dvouhlavého orla s habsburským erbem.

Charakteristické znaky pravého levantského tolaru zahrnují ostře řezané detaily portrétu, především perly v koruně a brož na hrudi císařovny. Text na lícní straně zní: M. THERESIA D. G. R. IMP. HU. BO. REG. Na rubu: ARCHID. AVST. DUX BURG. CO. TYR. 1780 X. Písmeno X označuje konvenční měnový standard. Mincovní značky SF (Schöbl-Faby) jsou umístěny pod křídly orla.

Rozlišení jednotlivých mincoven vyžaduje znalost drobných variant. Vídeňská ražba má například charakteristicky tvarované perly v koruně, pražská specifický tvar brože. Moderní ražby od roku 1946 lze rozpoznat podle dokonalejšího provedení detailů díky použití moderních technologií při výrobě razidel.

Zajímavosti

• Levantský tolar byl až do 60. let 20. století jediným akceptovaným platidlem v některých částech Saúdské Arábie pro nákup ropy
• V Etiopii se těmto mincím říkalo "abu nuqta" (otec teček) podle perel na portrétu císařovny
• Britské tajné služby používaly tyto tolary během 2. světové války k podplácení beduínských kmenů
• Existuje přes 100 různých padělků levantského tolaru, některé z nich jsou dnes cennější než originály
• V jemenské svatební tradici musí ženich darovat nevěstě nejméně 11 levantských tolarů
• Mince inspirovala vznik amerického obchodního dolaru (Trade Dollar) v roce 1873