Lité mince a medaile

Lité mince a medaile představují numismatické předměty vyrobené technikou odlévání roztaveného kovu do připravených forem z hlíny, písku, sádry nebo kamenných matric. Tato výrobní metoda, která předcházela technologii ražení, umožňovala vytváření mincí s vyšším reliéfem a složitějšími motivy, přičemž nejstarší doložené lité mince pocházejí z Číny z období 7. století př. n. l.

Historie

Technika odlévání litých mincí a medailí patří k nejstarším způsobům výroby platidel a výměnných prostředků v lidské historii. První lité kovové peníze vznikly v Číně během dynastie Zhou (1046-256 př. n. l.), kdy se odlévaly bronzové mince ve tvaru miniaturních nástrojů - nožů (dao) a rýčů (bu). Tyto rané lité mince měly praktický i symbolický význam, protože jejich tvar odkazoval na užitečné nástroje, které původně sloužily jako prostředek směny.

V Evropě se technika lití rozvinula nezávisle během doby bronzové. Keltské kmeny na území dnešní Francie, Británie a střední Evropy vyráběly ve 3.-1. století př. n. l. lité mince a medaile zvané potinové statéry. Tyto mince se odlévaly z bronzu s vysokým obsahem cínu do hliněných nebo kamenných forem. Charakteristické byly jejich nepravidelné okraje a měkčí reliéf ve srovnání s raženými mincemi. Archeologové nalezli tisíce hliněných kadlubů na oppidech jako Manching nebo Stradonice, což svědčí o masové produkci.

Římská republika a císařství využívaly techniku lití především pro výrobu aes grave - těžkých bronzových mincí z 3. století př. n. l. Největší z nich, decussis, vážil přes 1 kilogram. Lité mince a medaile tohoto typu nesly reliéfní zobrazení bohů, zvířat nebo lodí. S rozvojem technologie ražení však Římané postupně opustili lití pro běžné mince, zachovali jej pouze pro speciální medailony a votivní předměty.

Středověká Evropa zaznamenala renesanci lití v období 14.-16. století, především v souvislosti s výrobou pamětních medailí. Italští renesanční umělci jako Pisanello nebo Leone Leoni dovedli techniku odlévání litých mincí a medailí k dokonalosti. Jejich bronzové portréty měly hloubku reliéfu nedosažitelnou ražením. Nejslavnější jsou náboženské medaile z Říma a Florencie, které často obsahovaly relikvie nebo byly svěceny papežem.

Významnou kapitolu představují jáchymovské medaile 16. století. Místní hutníci vyvinuli techniku přesného lití ve stříbře, která umožňovala vytváření detailních reliéfů s biblickými výjevy. Tyto lité mince a medaile se staly vyhledávaným exportním artiklem a šířily slávu českého hornictví po celé Evropě. Zachované formy ukazují sofistikovanou technologii včetně použití voskových modelů (ztraceného vosku).

V Asii kontinuovala tradice lití bez přerušení. Japonské lité mince kan'ei tsūhō byly vyráběny od roku 1636 do konce 19. století metodou hromadného odlévání do pískových forem spojených kanálky. Jeden odlev mohl vyprodukovat až 100 mincí najednou. Čínské císařství používalo lité mince a medaile až do pádu dynastie Qing v roce 1911. Charakteristické čínské mince s čtvercovým otvorem uprostřed (cash) se odlévaly v bronzu po milionech kusů ročně.

Moderní éra přinesla paradoxní návrat k technice lití pro speciální účely. Od 60. let 20. století využívají umělci a medailéři odstředivé lití a vakuové lití pro vytváření limitovaných edic. Současné technologie jako 3D tisk forem a CNC obrábění matric umožňují dosáhnout detailů, které byly dříve nemyslitelné.

Technologie výroby a rozpoznávací znaky

Výroba litých mincí a medailí začíná přípravou formy. Historicky se používaly formy z pálené hlíny, kamene (břidlice, pískovec) nebo bronzu. Model byl nejprve vyřezán nebo vymodelován v pozitivu, pak se vytvořil negativní otisk. Pro složitější reliéfy se používala technika ztraceného vosku, kdy voskový model byl obalen hlínou, vosk vytaven a dutina zalita kovem.

Charakteristické znaky litých mincí a medailí umožňují jejich snadné rozpoznání od ražených exemplářů. Povrch má jemnější, méně ostrý reliéf s postupnými přechody. Okraje jsou často nepravidelné nebo zaoblené, protože kov při chladnutí mírně smršťuje. Na povrchu lze najít drobné bublinky nebo důlky způsobené únikem plynů během tuhnutí. Hladké plochy nemají typický ražební lesk, ale matný až granulovaný povrch.

Padělky ražených mincí vyrobené litím jsou rozpoznatelné podle několika znaků. Mají menší průměr než originál (smrštění kovu při chladnutí), měkčí detaily reliéfu a absenci ostrých hran písma. Pod lupou jsou viditelné mikroskopické bublinky v kovu a cizelované úpravy, kterými padělatelé maskují nedokonalosti odlitku.

Zajímavosti

• Lité mince a medaile z čínské dynastie Han obsahovaly až 10% olova, což způsobovalo zdravotní problémy mincmistrům
• Největší litá mince světa váží 1 tunu - kanadský Maple Leaf z roku 2007 byl odlit z 99,999% zlata
• Keltské potinové statéry byly často záměrně lámány na poloviny pro drobné platby
• Vatikán dodnes odlévá bronzové papežské medaile technikou používanou od 15. století
• Moderní falzátoři používají odstředivé lití ve vakuu, což vytváří téměř dokonalé kopie
• Nejstarší evropská litá medaile z roku 1390 zobrazuje císaře Karla IV. a je uložena v Národním muzeu