Marduk

Marduk byl ochranný bůh starověkého Babylonu a od 12. století př. n. l. král babylonského pantheonu. V eposu Enúma eliš porazil prastarou bohyni Tiamat a uspořádal svět, jeho hlavním chrámem byla babylonská Esagila. V 1. tisíciletí př. n. l. ho nazývali Bél, tedy „pán“.

Postavení Ochranný bůh Babylonu, od vlády Nabukadnesara I. král bohů
Další jméno Bél („pán“)
Rodina Otec Ea (Enki), manželka Sarpanit, syn Nabú
Hlavní chrám Esagila v Babylonu
Hlavní mýtus Enúma eliš – vítězství nad Tiamat a padesát jmen
Symboly Rýč a drak mušchuššu
Planeta Jupiter

Historie

Marduk byl původně místním bohem Babylonu a ve 3. tisíciletí př. n. l. se o něm dochovalo jen málo zpráv; nejstarší zmínkou je nápis o stavbě jeho chrámu. Jižní Mezopotámii tehdy dominovala jiná božstva a jejich chrámy, například Enlil v Nippuru nebo Enki (Ea) v Eridu. Za krále Chammurapiho v 18. století př. n. l. přibývalo osobních jmen s Mardukovým jménem a jeho svatyně vznikaly i v dalších městech, nejvyšším bohem ale dál zůstával Enlil. Chammurapiho zákoník uvádí jako Mardukova otce boha Ea.

Králem bohů se Marduk stal za vlády Nabukadnesara I. ve 12. století př. n. l. Tradice spojuje jeho povýšení s návratem Mardukovy sochy z Elamu, chronologie této události je však sporná. Mardukovo postavení tak odráželo moc jeho města: s rostoucím významem Babylonu rostla i prestiž jeho boha.

Hlavním textem, který Mardukovu roli formoval a šířil, je babylonský stvořitelský epos Enúma eliš. Marduk v něm porazí Tiamat, bytost spojenou s mořem a prvotním chaosem, z jejího těla uspořádá svět a učiní Babylon středem královské moci. Bohové mu nakonec udělí padesát jmen, která vyjadřují jeho svrchovanou autoritu.

Novobabylonští králové v 7. a 6. století př. n. l. Marduka oslavovali jako krále bohů a prezentovali se jako jeho služebníci. Vazba mezi bohem a legitimní vládou přetrvala i pád říše: perský král Kýros II. Veliký ospravedlnil roku 539 př. n. l. dobytí Babylonu tvrzením, že Marduk opustil krále Nabonida a vyvolil jeho.

Kult a symbolika

Středem Mardukova kultu byl chrám Esagila v Babylonu. S Mardukem byl spojen novoroční svátek akítu, při kterém se recitoval epos Enúma eliš. V Mardukově družině měla zvláštní místo jeho manželka Sarpanit a syn Nabú, bůh písma, za něhož byl považován od kassitského období.

Mardukovými symboly byly rýč a mušchuššu – mytický drak se šupinatým tělem a hadí hlavou, který se stal jedním ze znaků Babylonu. V 1. tisíciletí př. n. l. byl Marduk spojován s planetou Jupiter.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet