Jupiter

Jupiter byl nejvyšší bůh římského pantheonu, vládce nebes a ochránce římského státu, jehož zobrazení dominovalo římskému mincovnictví od republiky až po zánik západořímské říše. Jako garant práva, přísah a státních smluv představoval základní pilíř římské náboženské a politické identity, což se výrazně projevilo v numismatické ikonografii všech období římských dějin.

Historie

Jupiter měl v římském náboženství prastaré kořeny sahající až do indoevropského období. Jeho jméno pochází z praindoevropského Djeus-pater (Nebeský otec), což jej spojuje s řeckým Diem a védským Djausem. V raném Římě byl uctíván jako Jupiter Feretrius, bůh přísah, a Jupiter Lapis, bůh posvátného kamene používaného při uzavírání smluv. Jeho hlavní svatyně na Kapitolu byla zasvěcena roku 509 před naším letopočtem, v prvním roce republiky.

Na římských mincích se Jupiter objevil ve 3. století před naším letopočtem jako vozataj kvadrigy na stříbrných quadrigátech; základní bronzový as s přídí lodi nesl naopak hlavu Januse. Na stříbrných denárech se Jupiter začal pravidelně objevovat od 2. století před naším letopočtem, často jako vozataj kvadrigy nebo s orlem a blesky.

V období pozdní republiky využívali jednotlivé rody zobrazení Jupitera k propagaci svých zásluh a původu. C. Vibius Pansa razil denáry s Jupiterem Anxurem, Corneliové s Jupiterem Kapitolským, Caeciliové s Jupiterem Feretriusem. Gaius Julius Caesar jako první živý Říman použil své vlastní portréty na mincích, ale stále v kontextu jupiterovské symboliky, především s vavřínovým věncem odkazujícím na tento nejvyšší božský úřad.

Za principátu se Jupiter stal garantem císařské moci. Augustus razil aurey s Jupiterem předávajícím mu žezlo a Viktorii. Traianus používal titul Optimus Maximus odvozený od Jupitera. Hadrianus obnovil mnoho jupiterovských chrámů a razil sestercie s různými aspekty tohoto boha. Za Antonínovců se ustálil typ Jupiter Conservator (Ochránce) a Jupiter Custos (Strážce) jako symbol ochrany císaře a říše.

V období krize 3. století se Jupiter objevoval na antoniniánech s tituly Propugnator (Obránce), Stator (Zastavovatel útěku), Victor (Vítěz) nebo Ultor (Mstitel), odrážející vojenskou nestabilitu doby. Diocletianus se prohlásil za potomka Jupitera a razil zlaté aurey s Jupiterem předávajícím mu globus. Jeho systém tetrarchie byl postaven na jupiterovské a herkulovské dynastii.

Poslední masivní ražby s Jupiterem proběhly za vlády Constantina Velikého, který ještě používal jupiterovskou symboliku souběžně s křesťanskými motivy. Po jeho smrti rychle ustoupil Jupiter křesťanské ikonografii, i když ještě Julianus Apostata se pokusil o obnovení jeho kultu v letech 361-363.

Atributy a kultovní zobrazení

Jupiter je na mincích zobrazován jako vousatý zralý muž s majestátními rysy. Na hlavě často nosí vavřínový věnec nebo diadém, symboly nejvyšší moci. Jeho nejcharakterističtějším atributem je svazek blesků (fulmen), který drží v ruce nebo který leží u jeho nohou. Druhým typickým atributem je orel, posvátný pták Jupitera, který sedí na jeho ruce, žezle nebo u jeho nohou.

Často je Jupiter zobrazován s dlouhým žezlem zakončeným orlem, symbolem jeho vlády nad nebem i zemí. Na některých mincích drží Viktorii na dlani, což představuje jeho roli dárce vítězství. Globus v jeho ruce symbolizuje vládu nad světem. Na reversech mincí často sedí na trůnu nebo stojí s rozvinutým pláštěm, připravený vrhnout blesk.

Specifické jsou zobrazení Jupitera ve voze taženém čtyřmi koňmi (kvadriga) nebo orly. Tento triumfální motiv se objevoval především na republikánských denárech a zlatých aureech raného císařství. Na provinčních ražbách nacházíme synkretická zobrazení, jako Jupiter-Ammon s beraními rohy, Jupiter Dolichenus stojící na býkovi nebo Jupiter Heliopolitanus v orientálním oděvu.

Různé aspekty Jupitera měly specifickou ikonografii. Jupiter Tonans (Hromovládce) byl zobrazován s bleskem připraveným k vrhnutí. Jupiter Conservator držel žezlo a pateru (obětní misku) nad oltářem. Jupiter Capitolinus seděl na trůnu mezi Junonou a Minervou v kapitolské triádě. Jupiter Victor měl Viktorii a trofej z ukořistěných zbraní.