Marka

Marka byla významnou evropskou měnovou jednotkou, která hrála klíčovou roli v měnových systémech několika zemí, především Německa, po více než století. Název pochází ze středověkého váhového standardu pro drahé kovy a postupně se transformoval v měnovou jednotku. Nejznámější je německá marka (Deutsche Mark, DM), která se stala symbolem hospodářského zázraku poválečného Německa a jednou z nejrespektovanějších měn 20. století. Kromě Německa existovaly varianty marky také ve Finsku, pobaltských státech a dalších zemích. Z numismatického hlediska představují mince různých markových měn bohatou oblast sběratelského zájmu zahrnující dramatické historické období včetně dvou světových válek, hyperinflace a poválečné rekonstrukce Evropy.

Historie

Historie marky jako měnové jednotky sahá do středověku, kdy termín "mark" označoval váhovou jednotku používanou pro měření množství stříbra a zlata v různých částech Evropy. Jako skutečná měna se marka poprvé objevila v Německu po sjednocení v roce 1871, kdy byla zavedena říšská marka (Reichsmark) nahrazující různorodé měny německých států. Tato zlatem krytá měna byla rozdělena na 100 feniků a stala se symbolem rostoucí německé ekonomické síly na přelomu 19. a 20. století. Po první světové válce se německá marka stala obětí jedné z nejhoršších hyperinflačních krizí v historii, kdy roku 1923 dosáhla inflace astronomických hodnot – v listopadu téhož roku stála jedna americká dolar 4,2 bilionů marek. Tato dramatická událost vedla k zavedení nové rentové marky a později říšské marky, která fungovala až do konce druhé světové války. V roce 1948 došlo k další měnové reformě v západních okupačních zónách Německa, kde byla zavedena Deutsche Mark (DM), zatímco ve východním Německu vznikla východoněmecká marka (Mark der DDR). Západoněmecká marka se stala symbolem hospodářského zázraku (Wirtschaftswunder) a jednou z nejstabilnějších měn světa pod vedením Bundesbank, zatímco východoněmecká marka zůstala slabší a mezinárodně méně uznávanou. Po sjednocení Německa v roce 1990 byla východoněmecká marka konvertována na DM v různých kurzech podle typu aktiv. Éra německé marky skončila 31. prosince 2001, kdy byla spolu s dalšími národními měnami nahrazena eurem. Kromě Německa používaly marku i další evropské země. Finská marka existovala od roku 1860 do roku 2002, kdy ji nahradilo euro. Estonská marka fungovala v letech 1928-1940 a znovu 1992-2011. Podobně i ostatní pobaltské státy používaly marku v různých obdobích své historie.

Z numismatického hlediska prošla marka jako mince výrazným vývojem odrážejícím bouřlivé dějiny 20. století. Říšská marka (1871-1918) existovala v podobě stříbrných mincí v hodnotách 1, 2, 3 a 5 marek, které obsahovaly 900/1000 stříbra a vážily od 5,5 g (1 marka) do 27,8 g (5 marek). Na aversu nesly podobiznu vládnoucího císaře nebo znak některého z německých států, na reversu říšskou orlici s nominální hodnotou. Během výmarské republiky (1919-1933) se kvůli inflaci a následné hyperinflaci objevily nouzové mince z levnějších materiálů a bankovky extrémně vysokých nominálních hodnot, které dnes patří mezi kuriozity světového mincovnictví. Po měnové reformě v roce 1923 byly zavedeny nové, stabilizované mince. V období třetí říše (1933-1945) nesly mince nacistickou symboliku včetně říšské orlice se svastikou. Vzhledem k válečnému nedostatku strategických kovů byly postupně nahrazovány méně hodnotnými materiály, jako zinek nebo hliník. Deutsche Mark (1948-2001) začínala s mincemi v hodnotách 1, 5, 10 a 50 feniků, později přibyly nominály 1, 2 a 5 marek. Mince prošly několika designovými změnami, ale většinou nesly německou orlici nebo významné historické osobnosti. 5markové mince se staly oblíbenými pro vydávání pamětních motivů připomínajících významné události a osobnosti německé historie. Východoněmecká marka (1948-1990) měla odlišný design zdůrazňující socialistickou symboliku – státní znak s kladivem, kružidlem a obilným věncem, nebo motivy průmyslu a zemědělství.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele představují mince různých markových měn fascinující oblast s mnoha specializacemi. Zvláště ceněné jsou stříbrné mince Německého císařství (1871-1918), které kombinují historickou hodnotu s hodnotou obsaženého drahého kovu. Raritní ročníky a zachovalé exempláře mohou dosahovat hodnoty tisíců eur. Sběratelsky zajímavé jsou také mince z období hyperinflace a nouzové ražby (Notgeld), které dokumentují jedno z nejdramatičtějších období měnové historie. Z poválečného období jsou vyhledávané především pamětní 5markové mince západního Německa a kompletní sady ročníků. Pro investory mohou stříbrné marky z císařského období představovat zajímavou alternativu k běžným investičním mincím, neboť kombinují numismatickou prémii s hodnotou obsaženého stříbra. Při současném růstu zájmu o historické mince se kvalitní exempláře jeví jako dobrá dlouhodobá investice.

Příklady

Mezi nejvýznamnější a sběratelsky nejcennější markové mince patří 5 marek "Bavorsko" z let 1874-1876 s portrétem bavorského krále Ludvíka II., 5 marek "Prusko" z roku 1888 (tzv. tříkrálový tolar, neboť v daném roce vládli tři pruští králové), vzácná 3marková mince Svobodného města Brémy z roku 1906, 5 marek "Dub" z období Výmarské republiky (1927-1933) s vyobrazením dubu symbolizujícího německou sílu a jednotu, a pamětní 5 marek SRN k 500. výročí narození Martina Luthera (1983). Ze východoněmeckých ražeb jsou cenné především 5 marek "Meissen" z roku 1969 vydané k 1000. výročí města Míšeň a 20 marek s portrétem J. S. Bacha z roku 1975.

Zajímavosti

• Během hyperinflace v roce 1923 tiskla německá Reichsbank bankovky v tak vysokých nominálních hodnotách jako 100 bilionů marek, což je jedna z nejvyšších nominálních hodnot v historii peněz. Existovaly i mince v hodnotě milionů a miliard marek.
• Západoněmecká marka se stala tak silnou měnou, že v 70. a 80. letech se Bundesbank musela často bránit jejímu posilování, neboť to ohrožovalo německý export. Německá marka byla často neformálně nazývána "evropským dolarem".
• Německá demokratická republika udržovala oficiální fikci, že východoněmecká a západoněmecká marka mají rovnocennou hodnotu, přestože na černém trhu se kurs pohyboval kolem 5:1 až 10:1 ve prospěch západní marky.
• Při měnové unii v roce 1990 byly běžné úspory obyvatel NDR do 4000 marek směněny v kurzu 1:1, zatímco vyšší částky a firemní aktiva v méně výhodném kurzu 2:1 nebo vyšším.
• V roce 2001, před přechodem na euro, bylo v oběhu přibližně 78 miliard německých marek v mincích a bankovkách. Překvapivé je, že i 20 let po zavedení eura stále nebyla vrácena nezanedbatelná část těchto peněz – podle odhadů Bundesbank z roku 2021 zůstává v soukromých rukou více než 12 miliard marek (přibližně 6,2 miliardy eur), které lze nadále neomezeně vyměnit za eura.