Miliarense

Miliarense byla pozdně římská stříbrná mince o hmotnosti 4,55 gramů zavedená císařem Constantinem I. Velikým v letech 318-320 jako součást jeho komplexní měnové reformy. Tato mince, jejíž název odkazuje na hodnotu 1/1000 zlaté libry, představovala klíčový nominál v constantinovském monetárním systému a stala se hlavní stříbrnou mincí pozdní antiky, raženou až do 11. století v Byzanci.

Historie

Vznik miliarense úzce souvisí s Constantinovou snahou stabilizovat rozvrácený římský měnový systém po desetiletích inflace a devalvací. Po vítězství nad Liciniem v roce 324 a sjednocení říše pod svou vládou provedl Constantin komplexní měnovou reformu. Zavedl nový zlatý solidus o váze 4,5 g jako základ systému a miliarense jako jeho stříbrný ekvivalent v poměru 1 solidus = 14 miliarense.

Název mince vychází z latinského "miliarensis", označujícího tisícinu. Původně šlo o účetní jednotku - tisícina zlaté libry (327,45 g), tedy teoreticky 0,327 g zlata. Constantin však stanovil miliarense jako stříbrnou minci v hodnotě této zlaté jednotky. Při tehdejším poměru zlata ke stříbru 1:14 vycházela váha na 4,55 g čistého stříbra, což bylo v praxi dodržováno.

První emise z let 318-320 nesly na aversu poprsí císaře s vavřínovým věncem a nápisem CONSTANTINVS MAX AVG. Reverz zobrazoval stojící Viktorii s palmovou ratolestí a věncem, doprovázený nápisem VICTORIA AVGVSTI. Tyto rané ražby pocházely především z mincoven v Sirmiu, Tessalonice a Konstantinopoli. Kvalita stříbra byla vysoká - 95-98% ryzost.

Po Constantinově smrti v roce 337 pokračovali jeho synové v ražbě miliarense s minimálními změnami. Constantius II. (337-361) rozšířil produkci do západních mincoven - Trevír, Arelate, Řím. Za jeho vlády se objevuje charakteristický motiv votivního věnce s nápisem VOTIS XX MVLTIS XXX, odkazující na výročí vlády. Tato ikonografie se stala standardem pro následující století.

Julian Apostata (361-363) přechodně snížil váhu na 4,25 g v rámci své reformy podporující pohanství. Jeho miliarense nesou pohanské motivy - býka Apis, Serapise, Isidu. Po jeho smrti Jovianus rychle obnovil křesťanskou symboliku a původní váhu. Valentinián I. (364-375) standardizoval miliarense na 4,5 g s obsahem 4,3 g čistého stříbra.

Za Theodosia I. (379-395) došlo k významné změně designu. Nový typ zobrazoval císaře v plné zbroji s kopím a štítem, reverz nesl constantinopolský kříž ve věnci. Tato militaristická ikonografie odrážela rostoucí vojenský tlak barbarů. Současně začíná diferenciace mezi lehkým miliarense (4,5 g) a těžkým miliarense (5,4 g), což komplikovalo měnový systém.

Rozdělení říše v roce 395 vedlo k divergenci východní a západní produkce. Západní mincovny postupně omezovaly ražbu kvůli nedostatku stříbra. Poslední západní miliarense razil Romulus Augustulus v roce 476 v Ravenně. Naproti tomu východní říše pokračovala v masové produkci. Anastasius I. (491-518) reformoval systém zavedením nového těžkého miliarense o 6 gramech.

Justinián I. (527-565) provedl další reformu. Zavedl dva typy - lehké miliarense (miliarense leve) o 3,4 g a těžké (miliarense grave) o 6,8 g. Ikonografie se stala stereotypní - bust císaře na aversu, kříž na stupních na reversu. Masová produkce v Konstantinopoli, Antiochii a Alexandrii zásobovala armádu a státní aparát. Archeologické nálezy dokládají cirkulaci od Británie po Persii.

V 7.-8. století byzantské miliarense postupně degenerovalo. Obsah stříbra klesal, váha kolísala mezi 2-4 gramy. Heraclius (610-641) ještě razil kvalitní exempláře, ale jeho nástupci snižovali standard. Konstans II. (641-668) zavedl nový typ hexagramu, který fakticky nahradil tradiční miliarense. Leo III. (717-741) formálně ukončil ražbu klasického miliarense.

Poslední fáze existence miliarense nastala za makedonské dynastie (867-1056). Basileos II. (976-1025) obnovil ražbu jako "miliaresion" - ploché stříbrné mince o 2-3 gramech s obrazem Krista a císaře. Tyto pozdní byzantské ražby již neměly spojitost s původním constantinovským standardem. Definitivní konec přišel s měnovou reformou Alexia I. Komnena v roce 1092.

Technické aspekty a význam

Výroba miliarense vyžadovala sofistikovanou technologii. Střížky se připravovaly z rafinovaného stříbra tavením a odléváním do forem. Následovalo válcování na požadovanou tloušťku a vystřihování kulatých střížků. Ražba probíhala mezi dvěma ocelovými razidly - spodní (incus) bylo fixní, horní (troquel) mobilní. Úder kladivem vytlačil reliéf do kovu.

Standardní miliarense mělo průměr 22-24 mm při váze 4,55 g. Reliéf dosahoval hloubky 1-1,5 mm. Razidla vydržela 5000-10000 úderů než se opotřebovala. Kvalitní exempláře vyžadovaly 2-3 údery pro ostrý reliéf. Mincovny produkovaly 500-1000 kusů denně při plném provozu. Celková produkce je odhadována na 100 milionů kusů za celou dobu existence.

Ekonomický význam miliarense byl zásadní pro pozdně římskou ekonomiku. Sloužilo jako prostředek placení vojákům (stipendium), úředníkům (salarium) a dodavatelům státu. Archeologické nálezy dokládají použití v dálkovém obchodě - hedvábná stezka, jantarová stezka. Poklady obsahující tisíce miliarense svědčí o akumulaci kapitálu elitami. Padělání se trestalo smrtí - známe přes 50 případů exekucí falzátorů.

Zajímavosti

• Největší známý poklad miliarense - 7500 kusů - byl objeven v roce 1957 u Kartága
• Constantin osobně navrhl design prvních miliarense - zachoval se jeho vlastnoruční náčrt
• Chemická analýza prokázala, že stříbro pocházelo především z dolů v Laurionu a Sardinii
• Miliarense s portrétem Heleny, matky Constantina, patří k nejvzácnějším - pouze 3 známé exempláře
• Barbarské napodobeniny miliarense razili Vizigóti, Vandalové a Hunové pro obchod s Římem
• Poslední byzantské miliaresion z roku 1092 obsahovalo pouze 7% stříbra - zbytek byla měď