Mincovna Ginza
Mincovna Ginza byla stříbrná mincovna šógunátu Tokugawa v Edu, dnešním Tokiu. Cech ginza, který měl monopol na ražbu stříbra, se sem přestěhoval roku 1612 ze Sunpu a podle něj dostala jméno tokijská čtvrť Ginza. Roku 1800 se přesunul do Kakigaračó, roku 1868 ho převzala nová vláda.
| Instituce | ginza, stříbrný cech s monopolem na ražbu stříbra pro šógunát Tokugawa |
|---|---|
| V Edu | od roku 1612 |
| První sídlo v Edu | u mostu Kjóbaši, dnes Ginza 2-čóme, Tokio (1612–1800) |
| Druhé sídlo | Kakigaračó, dnes Nihonbaši Ningjóčó (přesun 1800–1801) |
| Hlavní ražby | čógin a mameitagin, od roku 1772 počítané stříbrné mince |
| Puncovní znak na počítaných mincích | 定 |
| Konec | převzetí vládou Meidži 1868, zrušení nástupnického úřadu 1869 |
Historie
Ve slově ginza znamená gin stříbro a za cech. Šógunát Tokugawa jím označoval privilegované sdružení měšťanů, kteří vykupovali stříbro z dolů, upravovali jeho ryzost a razili z něj peníze; mimo ginzu bylo mincování přísně zakázáno. Iejasu Tokugawa zřídil první takovou dílnu roku 1601 ve Fušimi, roku 1608 ji přestěhoval do Kjóta a další dílna vznikla v Sunpu, kam se Iejasu uchýlil na odpočinek. Ražené stříbro značila rodina Daikoku Džóze, jejíž zakladatel dostal toto jméno od Tokugawů.
Roku 1612 se mincovna ze Sunpu přestěhovala do Eda, šógunova sídla, na pozemky jižně od mostu Kjóbaši. Místu se začalo říkat Ginza a jméno přešlo na celou čtvrť, dnes jednu z nejznámějších obchodních ulic Tokia. Roku 1800 vyšlo najevo, že ginza dlužila šógunátu odvody. Vedoucí rodu Daikoku byl potrestán, počet členů cechu klesl z více než padesáti na patnáct a mincovna se do roku 1801 přestěhovala do Kakigaračó. Ražba se pak soustředila sem a stala se fakticky přímou činností šógunátu.
Roku 1868 převzala nová vláda Meidži zlatou i stříbrnou mincovnu. Její mincovní úřad tu ještě razil staré typy mincí, než byl na jaře 1869 zrušen.
Vážené a počítané stříbro
Do 60. let 18. století razila ginza hlavně čógin, protáhlé stříbrné pruty, a drobné mameitagin. Obojí se nepočítalo na kusy, ale vážilo. Roku 1765 vydal šógunát pětimonmové stříbro a roku 1772 stříbrné dvoušu nanrjó nišugin z velmi ryzího stříbra – první stříbrné mince s hodnotou vyjádřenou v jednotkách zlaté měny. Osm kusů mělo platit jeden zlatý rjó. Počítané mince se razily v Edu, nesly puncovní znak 定 a v 19. století převážily nad váženým stříbrem. Pod dohledem ginzy se od roku 1768 razily také mosazné čtyřmonové mince.