Mincovnictví

Mincovnictví je souhrn činností spojených s ražbou mincí, zahrnující výrobu razidel, přípravu mincovních kovů, vlastní ražbu a kontrolu kvality mincí. V českých zemích má mincovnictví více než tisíciletou tradici od prvních denárů knížete Boleslava I. ražených kolem roku 965 až po současné pamětní a investiční mince České národní banky. Toto řemeslo spojující uměleckou tvorbu s přesnou technikou formovalo ekonomický vývoj státu a zanechalo jedinečné svědectví o každé historické epoše.

Historie

Počátky mincovnictví sahají do 7. století před naším letopočtem, kdy v Lýdii na území dnešního Turecka vznikly první mince z elektronu, přírodní slitiny zlata a stříbra. Vynález mince revolucionizoval obchod nahrazením složitého vážení kovu standardizovanými kusy s garantovanou hodnotou. Řecké městské státy rychle převzaly tuto inovaci a vytvořily mistrovská díla mincovního umění, jako byly athénské tetradrachmy s Athéninou sovou nebo syrakuské dekadrachmy.

Římské mincovnictví povýšilo ražbu mincí na státní monopol a nástroj propagandy. Portréty císařů, zobrazení vítězství a architektonické památky na mincích šířily slávu říše do nejvzdálenějších provincií. Římané zavedli hierarchický systém nominálů od zlatého aurea přes stříbrný denár až po měděný as. Technologie ražby dosáhla takové úrovně, že denáry ražené v Římě, Lugdunu nebo Antiochii měly jednotnou váhu a ryzost.

Po pádu západořímské říše převzaly mincovní tradici germánské kmeny. Merovejci a Karolovci razili zlaté tremissy a stříbrné denáry podle římských vzorů. Karel Veliký provedl roku 794 mincovní reformu zavedením karolinského denáru o váze 1,7 gramu stříbra, který se stal vzorem pro celou Evropu. Karolinský mincovní systém založený na librách, soldech a denárech ovlivnil evropské mincovnictví na staletí.

České mincovnictví začalo za knížete Boleslava I. kolem roku 965, kdy vznikla mincovna na Pražském hradě. První české denáry napodobovaly bavorské vzory, ale brzy získaly vlastní charakteristický styl. Na líci zobrazovaly jméno panovníka, na rubu kříž nebo karolinský chrám. Kvalita českých denárů byla vysoká, obsahovaly kolem 90 procent stříbra. Za Boleslava II. se pražské denáry staly uznávaným platidlem v celé střední Evropě.

Vrchol středověkého mincovnictví představuje období vlády Václava II., který roku 1300 zahájil ražbu pražského groše. Tato velká stříbrná mince o váze 3,9 gramu revolucionizovala peněžní systém střední Evropy. Kutnohorská mincovna, kam byla výroba přesunuta kvůli blízkosti stříbrných dolů, se stala největší mincovnou kontinentu. Pražské groše s českým lvem a korunou svatého Václava razily desítky mincmistrů po dobu více než dvou století.

Husitské války přinesly úpadek českého mincovnictví. Kvalita mincí klesala, různé strany razily vlastní nouzové ražby. Obnova nastala až za Jiřího z Poděbrad, který obnovil ražbu kvalitních grošů. Jagellonci pokračovali v tradici, Vladislav II. Jagellonský nechal razit první české tolary ve Štěpánově roku 1520. Tyto velké stříbrné mince o váze kolem 29 gramů se staly mezinárodní měnou, od jejich názvu pochází slovo dolar.

Za Habsburků došlo k centralizaci mincovnictví. Ferdinand I. Habsburský sjednotil mincovní systém v celé monarchii zavedením říšského mincovního řádu roku 1559. Pražská mincovna razila tolary, zlatníky, krejcary a drobné mince podle jednotného standardu. Kutnohorská mincovna postupně ztrácela význam s vyčerpáním stříbrných ložisek a definitivně zanikla roku 1726.

Období baroka přineslo technické inovace v mincovnictví. Zavedení válcového stroje a vřetenového lisu umožnilo přesnější a rychlejší ražbu. Mince získaly vroubkovaný okraj proti ořezávání. Leopold I. zavedl konvenční měnu založenou na kolínské hřivně stříbra. Marie Terezie proslula ražbou tolarů, které se staly obchodní mincí používanou od Afriky po Asii ještě dlouho po její smrti.

Devatenácté století přineslo mechanizaci mincovnictví. Parní stroje nahradily ruční lisy, galvanoplastika umožnila přesnější výrobu razidel. Rakousko-Uhersko přešlo roku 1892 na zlatou měnu s korunou jako základní jednotkou. Mincovna ve Vídni razila zlaté koruny a dukáty, stříbrné koruny a haléře z obecných kovů pro celou monarchii včetně českých zemí.

Vznik Československa roku 1918 znamenal obnovení národního mincovnictví. Vznikla státní mincovna v Kremnici, která razila československé koruny a haléře. Návrhy mincí vytvářeli přední umělci jako Otakar Španiel nebo Josef Šejnost. Za první republiky se razily také zlaté dukáty a jubilejní stříbrné mince vysoké umělecké úrovně.

Technika ražby a organizace mincoven

Technologie ražby mincí se vyvíjela od jednoduchého tepání kladivem mezi dvěma razidly až po moderní lisovací automaty. Středověká technika spočívala v umístění střížku mezi spodní pevné razidlo zasazené do špalku a horní volné razidlo, na které mincíř udeřil kladivem. Zkušený mincíř vyrobil až 30 mincí za hodinu, ale kvalita byla nerovnoměrná.

Mincovny byly organizovány jako manufaktury s přísnou dělbou práce. Hutníci tavili a čistili kov, pregéři připravovali plíšky válcováním nebo tepáním, střihači vyřezávali střížky, raziči vytvářeli vlastní mince. Každý krok podléhal kontrole vardajnů, kteří ověřovali váhu a ryzost. Mincmistr řídil celý provoz a ručil za kvalitu svým majetkem i životem.

Výroba razidel vyžadovala mistrovské řemeslné umění. Rytci vyřezávali negativní obraz mince do oceli pomocí rydel a raznic. Práce na jednom páru razidel trvala týdny. Razidla se rychle opotřebovávala, na tisíc mincí bylo třeba vyměnit horní razidlo. Proto existovaly celé dílny specializované na výrobu razidel podle schválených vzorů.

Kontrola kvality představovala klíčovou součást mincovního procesu. Prubíři testovali ryzost kovu pomocí prubířského kamene a kyselin. Váha mincí se kontrolovala na přesných vahách, tolerance činila pouze zlomky gramu. Vadné kusy se přetavovaly. Na konci procesu mincmistr opatřil každou várku svou značkou jako záruku kvality.

Zajímavosti

• Nejstarší mincovna – Mincovna v Římě na Kapitolu fungovala nepřetržitě přes tisíc let od 3. století př. n. l. do 4. století n. l.
• Smrtelný trest – Ve středověku se padělání mincí trestalo smrtí vařením v oleji nebo upálením, padělatele často nutili vypít roztavený kov
• Mincovní regál – Právo razit mince patřilo mezi nejvýnosnější panovnická práva, český král inkasoval až třetinu hodnoty vyraženého kovu
• Newton mincmistrem – Slavný fyzik Isaac Newton působil jako správce Královské mincovny v Londýně a zavedl vroubkování mincí
• Největší mince – Australská mincovna vyrazila roku 2012 zlatou minci o váze jedné tuny a průměru 80 centimetrů v hodnotě 50 milionů dolarů
• Pražský groš – Název "groš" pochází z latinského grossus denarius znamenající tlustý denár, tento termín převzaly desítky jazyků