Naxos

Naxos je největší ostrov Kyklad v Egejském moři, známý úrodnou krajinou, horou Zas a výraznými antickými památkami. Ve starověku byl důležitým centrem Kyklad a v numismatice se jméno Naxos spojuje i se slavnými mincemi s Dionýsem.

Historie

Naxos (řecky Náxos) leží uprostřed Kyklad a jeho poloha z něj od pradávna dělala přirozený uzel egejské plavby. Ostrov je v rámci Kyklad nezvykle úrodný a má dostatek vody, což přispívalo k osídlení i k hospodářské síle. Už v době kykladské kultury a v rané době bronzové patřil Naxos k významným ostrovům souostroví a v archaickém období se prosadil jako jedno z center, které dokázalo zúročit obchodní kontakty, místní suroviny i řemesla.

Starověká polis na Naxu se zapsala do dějin i výraznými stavebními projekty. Symbolem ostrova je dodnes mramorová brána z nedokončeného Apollónova chrámu, známá jako Portara. Stavba se tradičně spojuje s tyranem Lygdamidem v 6. století př. n. l. a dobře ukazuje, že místní elity chtěly ostrov prezentovat monumentální architekturou srovnatelnou s významnými centry Iónie. Výraznou roli hrála také těžba a zpracování kamene: na Naxu se lámaly kvalitní horniny a ostrov byl ceněn i pro mramor, který se uplatnil v antickém sochařství a stavitelství.

K Naxu se váže i bohatá vrstva mýtů. V řecké tradici se na ostrov vztahují vyprávění o Ariadně a o Dionýsovi, případně legendy spojené s Diem a horou Zas. Tyto příběhy nejsou jen „kulisy“ pro moderní turistiku – v antickém světě pomáhaly utvářet identitu místa a vysvětlovaly, proč se právě zde soustředí určitý kult nebo symbolika. Naxos tak vystupuje jako ostrov, kde se hospodářská realita mísila s náboženskou představivostí typickou pro Egeidu.

Ve středověku a novověku ostrov sdílel osudy celého Egejského moře, včetně byzantského období a pozdějších mocenských proměn. Po čtvrté křížové výpravě se stal významným centrem latinské šlechty v oblasti a na dlouhou dobu byl spojen s benátským vlivem, což je dodnes patrné například v opevnění a ve vrstvách architektury ve městě Naxos (Chóra). Právě souběh antických pozůstatků, středověkých stop a živé krajiny je důvodem, proč Naxos působí odlišně než mnohé „skalnatější“ Kyklady: má výrazný vnitrozemský charakter s vesnicemi, terasami a zemědělstvím, které se zde udrželo ve větší míře.

Z numismatického pohledu je užitečné vědět, že jméno Naxos se v odborných textech objevuje ve dvou antických souvislostech. Vedle kykladského ostrova existovalo také starověké město Naxos na Sicílii (Magna Graecia), založené kolonisty řeckého původu. Právě sicilský Naxos se proslavil mimořádně kvalitními stříbrnými ražbami, které patří k vrcholům řecké mincovní rytiny. Při čtení katalogů je proto dobré vždy sledovat, zda jde o Kyklady, nebo o Sicílii.

Ostrov, památky a mince

Naxos je charakteristický kombinací pobřežních rovin a horského vnitrozemí. Nejvyšším bodem je hora Zas (Zevova hora), která se často uvádí jako nejvyšší vrchol Kyklad a vysvětluje, proč má ostrov více srážek i zeleně. Hlavním městem je Chóra s přístavem a dominantní Portarou, která se stala „znakem“ ostrova. Mimo pobřeží se nachází řada tradičních sídel a starých kostelů, které dokládají dlouhé kontinuální osídlení.

Antické mincovnictví se s Naxem spojuje především přes motivy spojené s vínem a kultem Dionýsa. U kykladského Naxu se v ražbách objevují dionýsovské symboly, například hlava boha, vinná réva či nádoba kantharos. U sicilského Naxu pak vznikly slavné stříbrné mince (zejména tetradrachmy) s výraznou podobiznou Dionýsa a se scénami se Silénem, které jsou ceněny pro výtvarnou kvalitu i jako doklad bohatství a sebevědomí řeckých měst na Sicílii. Právě tato ikonografie ukazuje, jak se místní identita a hospodářské zázemí (vinařství a obchod) dokázaly promítnout do mincí tak, aby byly rozpoznatelné a „mluvily obrazem“ napříč celým Středomořím.

V praxi tedy Naxos představuje pojem, který spojuje geografii, dějiny a numismatiku: ostrov Kyklad s výraznou krajinou a památkami a zároveň jméno, jež se v mincovních katalozích často pojí s jedněmi z nejpůsobivějších řeckých ražeb klasické doby – jen je potřeba vždy rozlišit, zda jde o Kyklady, nebo o sicilskou kolonii.