Obol

Obol byl původně drobnou stříbrnou mincí starověkého Řecka v hodnotě jedné šestiny drachmy vážící přibližně 0,73 gramu. Ve středověké Evropě se termín obol používal pro označení poloviny denáru, přičemž tyto drobné mince tvořily základ monetárního systému od karolinské doby. Oboly představovaly nejnižší nominál určený pro každodenní drobné platby běžného obyvatelstva.

Historie

První oboly vznikly v řeckých městských státech kolem 6. století př. n. l. jako součást propracovaného měnového systému. Název pochází z řeckého slova obolos, původně označujícího železný rožeň používaný jako primitivní platidlo před zavedením mincí. Šest obolů tvořilo jednu drachmu, základní jednotku řeckého měnového systému. Athénský stříbrný obol s motivem sovy vážil standardních 0,72 gramu a stal se vzorem pro ostatní řecké polis.

V helénistickém období se oboly rozšířily po celém východním Středomoří. Ptolemaiovský Egypt razil bronzové oboly pro drobný obchod, zatímco Seleukovská říše zachovala stříbrné oboly tradičního typu. Významnou variantou byl obol Charónův - mince vkládaná mrtvým do úst jako platba převozníkovi do podsvětí. Tato tradice dokládá kultovní význam obolu překračující jeho ekonomickou funkci.

Římané převzali řecký měnový systém včetně obolu, který latinizovali jako obolus. V pozdní antice označoval obol spíše účetní jednotku než skutečnou minci. Byzantská říše používala termín obolos pro drobné měděné nominály, které však neměly přímou návaznost na antické stříbrné oboly. Tyto byzantské oboly o váze 1-2 gramů cirkulovaly v 6.-7. století jako nejmenší denominace.

Zásadní význam získal obol v karolinské měnové reformě kolem roku 794. Karel Veliký stanovil, že z jedné libry stříbra se vyrazí 240 denárů, přičemž denár se dělil na dva oboly. Tento půldenár nebyl často fyzicky ražen, ale sloužil jako počtovní jednotka. Když se oboly razily, byly označovány jako quadrans nebo maille ve francouzštině.

V Uherském království představovaly oboly nejstarší královské ražby. Štěpán I. Svatý (1000-1038) zavedl ražbu stříbrných obolů podle západoevropského vzoru. Uherské oboly vážily kolem 0,5 gramu a nesly na aversu kříž, na reversu nápis REX STEPHANUS. Tyto mince se masově rozšířily do sousedních zemí včetně jižní Moravy a Slovenska, kde sloužily jako běžné platidlo.

V českých zemích se termín obol používal sporadicky pro označení půldenárů především v církevním prostředí ovlivněném západoevropskou tradicí. Přemyslovští panovníci nerazili speciální oboly, ale při zhoršování denárů v rámci obnovování mincí některé emise dosahovaly váhy a hodnoty faktických obolů. V účetních záznamech klášterů z 12.-13. století se objevuje termín obolus pro drobné platby.

Zánik obolu jako reálné mince nastal postupně během 13.-14. století s přechodem na grošový systém. Pražský groš zavedený roku 1300 se dělil na 12 parvů, nikoli na denáry a oboly. V západní Evropě oboly přežívaly déle - francouzské mailles se razily až do 15. století. Poslední evropské oboly byly raženy v některých italských městských státech v 16. století jako ceremoniální mince.

Technické parametry a typologie

Antické řecké oboly se vyznačovaly standardizovanou váhou v rámci jednotlivých měnových soustav. Attický obol vážil 0,73 gramu, aiginský 1,05 gramu a korintský 0,87 gramu. Stříbrná ryzost se pohybovala mezi 900-980/1000. Průměr mincí kolísal od 8 do 10 milimetrů. Ikonografie zahrnovala místní symboly - sovu v Athénách, pegasa v Korintu, želvu na Aigině.

Středověké oboly měly značně variabilní parametry. Karolinské oboly teoreticky vážily 0,85 gramu stříbra, ale v praxi se váha pohybovala od 0,4 do 0,7 gramu. Obsah stříbra klesal z původních 900/1000 na pouhých 200-300/1000 ve 12. století. Ražba byla často jednostranná (brakteátová) kvůli malé tloušťce střížku.

Typologie středověkých obolů rozlišuje královské, biskupské a městské ražby. Ikonografie byla jednoduchá - kříž, monogram panovníka nebo městský znak. Nápisy byly zkrácené, často pouze iniciály. Technická kvalita ražby byla nízká kvůli malé velikosti razidel a měkkosti používaného kovu s vysokým podílem mědi.

Zajímavosti

• Řecké rčení "nemít ani obol" označovalo naprostou chudobu a přežilo dodnes v mnoha jazycích
• Archeologové nacházejí oboly v ústech starověkých pohřbených jako platbu Charónovi
• Největší depot středověkých obolů obsahoval přes 20 000 kusů - nalezen v Maďarsku roku 1965
• Některé athénské oboly měly díru uprostřed pro navlékání na šňůru
• Falešné oboly ze železa potažené stříbrem jsou známé již z 5. století př. n. l.
• Termín obol přežívá v církevní latině jako označení drobného příspěvku - "obol svatého Petra"