Odražek

Odražek je mince nebo medaile vyražená z jiného kovu, než pro jakost a nominál stanovoval mincovní řád či zadání emitenta. Vznikat mohl úmyslně (zkušebně, pro jiné nominály nebo pro širší distribuci) i neúmyslně jako zmetek z mincovny.

Historie

Pojem odražek se v numismatice používá pro ražby, u nichž se záměrně či omylem změnil kovový materiál, zatímco obraz a nápisy odpovídají běžnému typu. Ve středověku se s tímto jevem setkáváme především v souvislosti s obdobím denárů a grošů, kdy se objevovaly kusy napodobující stříbrné mince, avšak vyražené z méně hodnotných kovů. V praxi šlo mnohdy o dobové padělky nebo náhražky, které měly napodobit oběživo vyšší kvality. Právě odtud pochází i lidové označení „peníze chudých“ – mince vypadala podobně jako stříbrná, ale její skutečná hodnota byla výrazně nižší.

V tolarovém období získal termín odražek další významovou vrstvu. Někdy se využívala již hotová razidla původně určená pro stříbrné tolary k ražbě z dražšího kovu, typicky ze zlata, a tím ke vzniku vícehodnotových kusů. Takové odražky mohly odpovídat násobkům dukátů (často se zmiňují hodnoty typu desetidukátu), a protože šlo o výrobu z existujících razidel pro nominály podobného průměru, mívají tyto ražby pravidelný a „úředně působící“ charakter. Neznamená to automaticky, že vždy šlo o běžné oběživo; častěji se uplatnily jako reprezentativní kusy, dary nebo zvláštní emise navázané na prestiž a finanční sílu zadavatele.

V novověku a moderní době se s odražky setkáváme také jako se zkušebními ražbami. Mincovny a zadavatelé si mohli ověřovat vzhled motivu, chování materiálu nebo kvalitu ražby v různých kovech. Jen vzácně se mezi odražky řadí kuriózní zmetky, kdy se omylem použil nesprávný kov a kontrola mincovny jej neodhalila. U medailí je však odražek v jiném kovu poměrně běžný jev: v posledních dvou stoletích se často uplatňuje praxe, kdy je medaile v omezeném množství ražena z drahého kovu (například ze zlata či stříbra) pro předplatitele nebo k oficiálnímu darování, zatímco širší veřejnosti se nabízí ve větším nákladu z méně hodnotných kovů.

Typy odražků a jak je poznat

Odražky lze prakticky dělit podle motivu a účelu. První skupinu tvoří odražky vzniklé „přepnutím“ materiálu při zachování stejného typu – tedy stejných razidel, stejného výtvarného provedení i průměru. Sem patří jak zkušební ražby, tak některé reprezentační kusy, případně i omyly při výrobě. Druhou skupinou jsou odražky, které využívají razidla původně určená jinému nominálu, ale rozměrově kompatibilnímu, takže se obrazově podobají běžné minci, zatímco hodnota či účel byl odlišný. U třetí skupiny – zejména u starších kusů – je třeba počítat s tím, že „odražek“ může být zaměňován s padělkem: rozhodující je kontext a to, zda šlo o úřední produkci, zkušební ražbu, nebo soukromou napodobeninu.

Rozpoznání odražku se opírá především o materiál a související parametry. Změna kovu se často projeví hmotností, barvou, reakcí na opotřebení i na hraně (u mincí může být odlišná i hrana, pokud byla standardizovaná). U medailí je změna kovu většinou součástí záměru a jednotlivé varianty bývají vedeny jako samostatné provedení téhož motivu. V numismatickém popisu se proto u odražků uvádí nejen kov, ale i to, zda jde o zkušební ražbu, variantu pro odlišnou distribuci, nebo o kus s chybou ve výrobě.