Patent

Patent (z latinského litterae patentes – otevřený list) byl v habsburské monarchii zákonodárná norma vydávaná panovníkem, která měla všeobecnou platnost pro celé území nebo jeho část. Patenty upravovaly zásadní otázky státní správy, hospodářství a společenského života. K nejvýznamnějším patří toleranční patent, patent o zrušení nevolnictví a robotní patent, které zásadně ovlivnily vývoj českých zemí v 18. a 19. století.

Historie

Patent jako forma panovnického výnosu má kořeny ve středověké kancelářské praxi, kdy se rozlišovaly uzavřené listy (litterae clausae) určené konkrétnímu adresátovi a otevřené listy (litterae patentes) s všeobecnou platností. V habsburské monarchii se patent stal hlavním nástrojem absolutistického zákonodárství, zejména od 17. století, kdy panovníci prosazovali centralizaci státní moci.

Prvním významným patentem v českých dějinách byl robotní patent Leopolda I. z roku 1680, který poprvé v dějinách českých zemí upravoval vztah mezi vrchností a poddanými zásahem státní moci. Patent stanovil maximální počet robotních dnů, čímž panovník vstoupil do dosud výhradně soukromoprávního vztahu mezi pánem a poddaným.

Za vlády Marie Terezie a zejména Josefa II. se patenty staly nástrojem osvícenských reforem. Robotní patent z roku 1775 omezil robotu na tři dny týdně. Toleranční patent z 13. října 1781 povolil vedle katolictví augsburské, helvetské a pravoslavné vyznání. Patent o zrušení nevolnictví z 1. listopadu 1781 zrušil osobní závislost poddaných na vrchnosti. Berní a urbariální patent z roku 1789 měl převést robotu na peněžní plat, byl však po Josefově smrti zrušen.

Patenty a mincovnictví

Patenty hrály klíčovou roli v měnové politice habsburské monarchie. Mincovní patenty stanovovaly váhu, ryzost a nominální hodnotu mincí, upravovaly činnost mincoven a určovaly směnné kurzy. Patent z roku 1750 zavedl konvenční měnu, která se stala základem středoevropského měnového systému až do poloviny 19. století.

Měnové patenty regulovaly oběh cizích mincí, stanovovaly tresty za padělání a určovaly pravidla pro výměnu starých mincí za nové. Patenty o stahování mincí z oběhu a o ražbě nových emisí jsou důležitým pramenem pro datování a určování mincí. Numismatici studují mincovní patenty k pochopení okolností vzniku jednotlivých ražeb.

Patent z roku 1857 zavedl rakouskou měnu založenou na stříbrném standardu, která nahradila dosavadní konvenční měnu. Tento patent stanovil poměr zlatníku k stříbru a určil váhu a ryzost nových mincí. Po rakousko-uherském vyrovnání roku 1867 vydávaly měnové patenty obě části monarchie společně, což se odrazilo i v dvojjazyčných nápisech na mincích.

Zajímavosti

• Josef II. vydal za svou desetiletou vládu přes 6 000 patentů a nařízení, tedy v průměru téměř dva denně.
• Toleranční patent neznamenal rovnoprávnost náboženství – katolictví zůstalo státním náboženstvím a nekatolíci měli řadu omezení.
• Patent o zrušení nevolnictví nezrušil robotu ani poddanství – ty přetrvaly až do revolučního roku 1848.