Nevolnictví
Nevolnictví byla osobní závislost poddaného na vrchnosti, která ho vázala k půdě: bez jejího svolení se nesměl odstěhovat ani oženit. V českých zemích ho zrušil patent Josefa II. z 1. listopadu 1781. Robota a další poddanské povinnosti však trvaly až do roku 1848, kdy je zrušil patent ze 7. září.
| Význam | osobní závislost poddaného na vrchnosti a jeho vázanost k půdě |
|---|---|
| Zrušení v českých zemích | patent Josefa II. z 1. listopadu 1781 |
| Co zůstalo do roku 1848 | robota, naturální a peněžní dávky, vrchnostenská správa |
| Zrušení roboty | císařský patent ze 7. září 1848, předlohu podal poslanec Hans Kudlich |
| Robotní patent 1680 | robota nejvýše tři dny v týdnu, v neděli a ve svátky žádná |
| Rusko | nevolnictví zrušeno roku 1861 za Alexandra II. Nikolajeviče |
Historie
Poddanství provázelo evropský venkov po celý středověk. Zatímco v západní Evropě se nevolnictví vytrácelo (v Anglii zaniklo během 15. a 16. století), ve střední a východní Evropě v raném novověku zesílilo; historici mluví o druhém nevolnictví. Šlechtické velkostatky vyráběly obilí na vývoz do západní Evropy a potřebovaly pracovní sílu vázanou k půdě.
V českých zemích se poměry zhoršily po třicetileté válce. Robota vzrostla z 12 až 20 dnů ročně v 16. století na sto i více dnů o století později. Napětí přerostlo v selská povstání roku 1680 a 1775. Po prvním z nich omezil robotní patent robotu na tři dny v týdnu a zakázal ji v neděli a ve svátky, vrchnosti ale tuto hranici často překračovaly.
Patent Josefa II. z 1. listopadu 1781 zrušil nevolnictví, dobově zvané člověčenství, a nahradil ho mírným poddanstvím: poddaný se mohl bez svolení vrchnosti oženit, odstěhovat se a odejít za prací nebo na studia. Nešlo o zrušení poddanství jako takového – robota zůstala, stejně jako naturální a peněžní dávky a vrchnostenská správa.
Konec přinesl revoluční rok 1848. Císař 28. března slíbil zrušit robotu nejpozději do roka za přiměřenou náhradu. Definitivně robotu i všechny ostatní poddanské povinnosti zrušil patent ze 7. září 1848, vydaný na návrh říšského sněmu; předlohu podal poslanec Hans Kudlich. Rozdíl mezi panskou a poddanskou půdou zanikl a vrchnost dostala za zrušené povinnosti náhradu.
Robota a peníze
Pokusem nahradit robotu penězi byla takzvaná raabizace, nazvaná podle dvorního rady Františka Antonína Raaba. Od roku 1775 rozdělovala komorní a bývalé jezuitské velkostatky mezi rolnické rodiny do dědičného nájmu; místo roboty platili nájemci vrchnosti peněžní dávky. Dvorský dekret z 10. února 1783 ji nařídil na všech statcích pod státním dohledem.
Také zrušení roboty roku 1848 se vyrovnávalo penězi. Náhradu vrchnosti hradil zčásti stát a zčásti rolníci, kteří ji mohli splácet až dvacet let.
V době tereziánských a josefínských reforem se v českých zemích prosadily měděné drobné mince. Marie Terezie nahradila roku 1760 stříbrné krejcary měděnými; spolu s měděnými grešlemi z roku 1759 to byly první kreditní mince u nás, jejichž hodnotu stanovil patent, a ne obsah kovu. Josef II. v ražbě měděného krejcaru pokračoval a za Františka II. přibyly měděné šestikrejcary a trojkrejcary.
