Perlovec

Perlovec je ornament obkružující mincovní pole těsně podél okraje nebo tvořící vnitřní kruh mezi mincovním opisem a obrazem, složený z pravidelných drobných kruhových kuliček zvaných perličky. Tento dekorativní a funkční prvek, používaný již od antických dob, slouží jako ochrana proti okrajování mincí, indikátor pravosti a pomůcka při datování některých ražeb. Kvalita provedení perlovce často rozhoduje o autenticitě historických mincí, protože jeho pravidelné vytvoření vyžadovalo pokročilou řemeslnou zručnost.

Historie

První perlovce se objevily na řeckých mincích již v 6. století př. n. l. Rané elektrónové ražby z Lýdie a Iónie nesly jednoduché perlové ornamenty oddělující centrální motiv od hladkého okraje. Řečtí rytci brzy zjistili, že perlovec nejen zdobí minci, ale také chrání reliéf před opotřebením a usnadňuje centrování razidla při ražbě.

V klasickém období dosáhl perlovec dokonalé pravidelnosti na aténských tetradrachmách a korintských staterech. Počet perliček se stal tak standardizovaným, že numismatici dokážou podle jejich množství a uspořádání identifikovat konkrétní mincovny. Například syrakúské dekadrachmy měly vždy 42 perliček, což svědčí o používání přesných šablon.

Římské republikánské denáry převzaly perlovec jako standard. Od 3. století př. n. l. téměř všechny římské stříbrné mince nesly perlový ornament. Zajímavostí je, že kvalita perlovce často indikovala oficiální či neoficiální ražbu - legionářské polní mincovny produkovaly mince s nepravidelným perlovcem, zatímco římská městská mincovna vytvářela dokonale symetrické perly.

Ve středověku se technika vytváření perlovce postupně ztrácela. České denáry 10.-12. století vykazují zajímavý vývoj perlovce, který pomáhá při jejich chronologickém zařazení. Denáry Boleslava II. mají hrubý nepravidelný perlovec, za Břetislava I. se objevuje jemnější provedení a brakteáty 13. století perlovec zcela opouštějí.

Románské období přineslo varianty perlovce. Vedle klasických kuliček se objevují kosočtverce, trojúhelníčky nebo křížky. Anglické pennies Viléma Dobyvatele kombinovaly perlovec s hvězdičkami. Francouzské deniers tournois používaly dvojitý perlovec - vnější z perliček, vnitřní z kosočtverců.

Gotické mincovnictví 14. století perlovec postupně opustilo ve prospěch hladkých obvodků nebo ozdobných rámečků. Pražský groš Václava II. má pouze hladký obvodek, což představovalo moderní design své doby. Renesanční tolary používaly místo perlovce složité ornamentální bordury s rostlinnými motivy.

V období baroka došlo k návratu perlovce jako klasicistního prvku. Zejména drobné nominály 17.-18. století často nesly perlovec jako odkaz na antickou tradici. Marie Terezie zavedla standardizovaný perlovec na všech stříbrných mincích, což usnadňovalo identifikaci pravých ražeb.

Moderní mincovnictví 19. století využívalo perlovec selektivně. Zlaté sovereigny a napoleondory měly vroubkovaný okraj místo perlovce. Americké dolary používaly perlovec až do počátku 20. století. Zajímavé je, že první československé mince z roku 1921 měly perlovec jako odkaz na tradici, zatímco pozdější ročníky jej opustily.

V současnosti se perlovec objevuje především na pamětních a investičních mincích jako dekorativní prvek odkazující na numismatickou tradici. Moderní technologie umožňují vytvoření absolutně pravidelného perlovce, což paradoxně snižuje jeho hodnotu jako autentifikačního prvku - ruční nepravidelnosti se staly známkou pravosti historických ražeb.

Technické aspekty a funkce

Vytvoření kvalitního perlovce vyžadovalo specializované nástroje. Ve starověku se používaly puncovny - drobné razidla ve tvaru kuličky, kterými se perly vytlačovaly jednotlivě. Od středověku se perlovec vyřezával přímo do razidla, což vyžadovalo mimořádnou zručnost rytce. Každá perlička musela mít stejnou velikost a vzdálenost od sousedních.

Perlovec plnil několik praktických funkcí. Primárně chránil minci před nelegálním okrajováním - odstřihnutí části kovu bylo okamžitě viditelné narušením perlovce. Dále usnadňoval centrování razidel při ražbě a chránil hlavní motiv před opotřebením při manipulaci. V neposlední řadě zvyšoval obtížnost padělání.

Z numismatického hlediska je perlovec důležitým datovacím prvkem. Počet perliček, jejich velikost, tvar a rozestupy se měnily v čase a lze podle nich určit období ražby. Například na českých denárech 11. století lze podle hustoty perlovce rozlišit jednotlivé emise s přesností na desetiletí.

Rozlišujeme několik typů perlovce: jednoduchý (základní kuličky), dvojitý (dva soustředné kruhy), přerušovaný (skupiny perliček oddělené mezerami), kombinovaný (střídání perliček s jinými prvky) a degradovaný (nepravidelné nebo částečně chybějící perly na opotřebovaných razidlech).

Zajímavosti

• Nejstarší perlovec byl nalezen na lydské minci z roku 650 př. n. l. s 24 perličkami
• Falzátoři často prozradili padělek nepravidelným perlovcem - vytvoření symetrického kruhu bylo nejtěžší částí
• Největší počet perliček (108) měly některé indické mohurské zlaté mince
• České groše 14. století vědomě nepoužívaly perlovec jako znak modernity oproti zastaralým denárům
• Perlovec na amerických Trade dolarech obsahoval přesně 378 perliček - rekord západního mincovnictví
• Moderní padělky antických mincí často prozradí příliš dokonalý strojově vyrobený perlovec