Perun
Perun je ve slovanské mytologii bůh hromu a blesku, nejvyšší bůh slovanského panteonu spojovaný s bouří, válkou, právem a dubem. Jmenovitě ho poprvé uvádí Pověst dávných let: roku 907 při něm Rusové stvrdili smlouvu s Byzancí. Jeho jméno souvisí s baltským Perkūnasem.
| Postavení | slovanský bůh hromu a blesku, nejvyšší bůh panteonu |
|---|---|
| Nejstarší zmínka | Prokopios z Kaisareie v 6. století popisuje slovanského boha blesku, jméno neuvádí |
| Doložení jménem | Pověst dávných let – přísahy při smlouvách Rusů s Byzancí 907, 945 a 971 |
| Kyjevská modla | dal ji postavit kníže Vladimír roku 980, se stříbrnou hlavou a zlatým knírem |
| Symboly | dub, blesk, oheň, kosatec |
| Příbuzná božstva | baltský Perkūnas, indoevropský bůh hromu *Perkʷūnos |
| Křesťanský nástupce | prorok Eliáš |
Historie
Jméno Peruna úzce souvisí s baltským bohem hromu Perkūnasem a obě jména se odvozují od rekonstruovaného indoevropského boha hromu *Perkʷūnos. Slovanské pohanství nezanechalo vlastní písemné prameny; o Perunovi víme ze zpráv sepsaných křesťanskými autory.
Nejstarší svědectví podává byzantský dějepisec Prokopios z Kaisareie v polovině 6. století: Slované podle něj uctívali jediného boha, tvůrce blesku, a obětovali mu býky. Jméno boha neuvádí, badatelé v něm většinou vidí Peruna. Jmenovitě ho zaznamenává až staroruská Pověst dávných let z počátku 12. století. Podle ní při Perunovi přísahali Rusové při smlouvách s Byzancí z let 907, 945 a 971; kdo by smlouvu z roku 945 porušil, neměl podle přísahy dojít Perunovy pomoci.
Roku 980 dal kyjevský kníže Vladimír I. postavit na pahorku v Kyjevě dřevěnou modlu Peruna se stříbrnou hlavou a zlatým knírem; Dobryňa vztyčil Perunovu modlu i v Novgorodu nad řekou Volchov. Po Vladimírově křtu roku 988 byly modly svrženy do řek.
Ze západních a jižních Slovanů se dochovalo méně zpráv. Výrazy odvozené od jmen Perun a Parom přežívají ve slovenštině, polštině a kašubštině, v Čechách je Perun doložen jako osobní jméno v 15. století. Od Perunova jména je odvozen i jihoslovanský název kosatce perunika.
Jazykovědci Vjačeslav Ivanov a Vladimir Toporov rekonstruovali „základní mýtus“ o souboji Peruna s jeho protivníkem Velesem, podzemním božstvem v podobě hada. Tato rekonstrukce je sporná, protože hadí podoba Velese v pramenech doložena není. Po přijetí křesťanství převzal roli hromovládce u Slovanů i jiných evropských národů starozákonní prorok Eliáš, jehož kostely často stály na návrších porostlých duby.
Symboly a památky kultu
Perunovy svatyně ležely na vrcholech kopců nebo v dubových hájích; dub byl jeho posvátným stromem a některé staré duby nesou jeho jméno dodnes. Blesky si lidé představovali jako kamenné střely, a lidová víra proto za ně pokládala i zkameněliny belemnitů, které střely tvarem připomínají. Novgorodská kronika spojuje Peruna s kyjem; východoslovanské amulety v podobě sekerky z 10.–13. století přičítají jedni badatelé Perunovi, jiní severskému Thórovi.
Na mincích se Perun objevuje v novodobých sběratelských ražbách. Polská mincovna Mennica Polska zahájila roku 2018 Perunem řadu Slavic Gods: dvouunciovou stříbrnou minci ostrova Niue s Perunem ve vysokém reliéfu, se sekerou a bleskem, v nákladu 500 kusů. Česká mincovna vydala roku 2020 v cyklu Universal Gods pětiunciovou stříbrnou minci Niue s nominálem 10 dolarů a nákladem 500 kusů; Peruna se sekerou, jehož postava srůstá s kmenem dubu, na ni navrhl Miroslav Hric.
