Pravoslaví

Pravoslaví jako východní větev křesťanství s centrem v Konstantinopoli a později v jednotlivých autokefálních církvích vytvořilo specifickou mincovní tradici charakterizovanou byzantskou ikonografií, cyrilskými nápisy a zobrazením Krista Pantokratora či Theotokos. Byzantské solidy, ruské rubly, srbské a bulharské groše s pravoslavnými svatými a řeckými či cyrilskými liturgickými formulemi představují tisíciletou tradici, která propojovala císařskou moc s božskou autoritou prostřednictvím ortodoxní víry.

Historie

Pravoslaví se začalo formovat jako samostatná větev křesťanství po rozdělení Římské říše roku 395, přičemž byzantské mincovnictví od počátku neslo specifické rysy východní spirituality. Císař Anastasius I. (491–518) jako první umístil na solidus velký křesťanský kříž, zatímco Justinianus I. (527–565) zavedl čelní zobrazení Krista s nápisem REX REGNANTIUM. Tato frontální hieratická zobrazení se stala charakteristickým rysem pravoslavné ikonografie na mincích.

Ikonoklasmus (726–843) dočasně přerušil tradici zobrazování svatých postav na byzantských mincích. Císaři Leo III. a Konstantin V. nahradili Kristovu podobu křížem a nápisem IHSUS XRISTUS NICA (Ježíš Kristus vítězí). Po obnovení úcty k ikonám za císařovny Ireny a definitivně za Theodory roku 843 se byzantské mince staly ještě více náboženskými – zlaté nomisma s Kristem Pantokratorem na averzu a císařem požehnaným Pannou Marií na reverzu vyjadřovaly teologii ikony.

Makedonská dynastie (867–1056) vytvořila klasickou podobu byzantské mince. Basileios II. razil miliaresia s Pannou Marií Nikopoios (Vítěznou) držící medailon s Kristem. Konstantin IX. zavedl histamenon s unikátním konkávním tvarem symbolizujícím nebeskou klenbu. Nápisy kombinovaly řečtinu s latinkou: IC XC (Ježíš Kristus), MP ΘY (Matka Boží), ΔЄСПОTHС (Vládce). Tyto zkratky fungovaly jako posvátné monogramy.

Přijetí křesťanství na Rusi roku 988 rozšířilo pravoslavnou mincovní tradici. Vladimír Veliký razil zlatníky a stříbrníky s trojzubcem a nápisem "Vladimir na stolě" podle byzantského vzoru. Ruské kněžny často razily mince s Bohorodičkou Orantou, ochránkyní Kyjeva. Po mongolském vpádu se centrum přesunulo do Moskvy, kde Ivan III. zavedl rubl s jezdcem zabíjejícím draka – svatým Jiřím, který se stal symbolem pravoslavného Ruska.

Pád Konstantinopole roku 1453 učinil Moskvu "třetím Římem" pravoslavného světa. Ivan Hrozný razil kopějky s nápisem "Car vší Rusi" a dvojhlavým orlem převzatým z Byzance. Románovci od 17. století kombinovali západní mincovní techniky s pravoslavnou symbolikou. Petr Veliký modernizoval ražbu, ale zachoval cyrilici a pravoslavné symboly. Kateřina Veliká razila rubly s vlastním portrétem, ale revers nesl pravoslavného orla s ikonami moskevských světců.

Balkánské pravoslavné státy vytvořily vlastní mincovní tradice. Srbské království razilo groše se svatým Štěpánem a Kristem, bulharské carství perpery s cyrilskými nápisy a svatými Cyrilem a Metodějem. Po osvobození od Osmanské říše v 19. století obnovily pravoslavné státy národní mincovnictví – řecké drachmy s byzantským křížem, rumunské lei s korunovaným orlem, bulharské leva se lvem. Všechny zachovávaly pravoslavné symboly jako vyjádření náboženské a národní identity.

Pravoslavná ikonografie na mincích

Pravoslavné mincovnictví vytvořilo jedinečný ikonografický systém vycházející z byzantské teologie ikony. Kristus Pantokrator (Vševládce) byl zobrazován čelně s evangeliem a žehnající rukou, přičemž každý detail měl symbolický význam – tři prsty žehnání představovaly Trojici, dva sklopené lidskou a božskou přirozenost. Theotokos (Bohorodička) se objevovala v různých typech – Hodigitria (Průvodkyně), Eleousa (Milosrdná), Platytera (Širší než nebesa).

Pravoslavní svatí byli zobrazováni podle přísných kanonů s charakteristickými atributy. Svatý Jiří jako voják na koni zabíjející draka, svatý Mikuláš s evangeliem a žehnající rukou, svatý Konstantin a Helena držící Pravý kříž, svatí Cyril a Metoděj s cyrilicí. Národní patroni jako svatý Sáva Srbský, svatý Ivan Rilský nebo svatý Alexandr Něvský legitimizovali místní dynastie.

Symbolika pravoslavných mincí zahrnovala specifické prvky: dvojhlavý orel symbolizující harmonii duchovní a světské moci, osmihrotý kříž s patkou představující pravoslavnou víru, IC XC NI KA (Ježíš Kristus vítězí) jako ochranná formule. Cyrilské nápisy často obsahovaly liturgické citáty nebo tropariony (krátké hymny) konkrétních svátků.

Zajímavosti

• Nejstarší ruská mince se Slovem o Igorově pluku z 12. století obsahuje zakódovanou modlitbu proti pohanským Polovcům – první písmena slov na rubu tvoří akrostich "Gospodi pomozi" (Pane, pomoz)
• Byzantské zlaté nomisma bylo tak ceněné pro svou čistotu, že arabské prameny je nazývaly "dínár rúmí" a používaly jako mezinárodní měnu i přes náboženské rozdíly
• Athoské republiky mnichů na Svaté hoře razily ve středověku vlastní mince s Pannou Marií a nápisem "Athos patří Bohorodičce" – jediný případ teokratické měny v pravoslavném světě
• Car Alexej Michajlovič razil roku 1654 jediný rubl s vlastním portrétem místo tradičního orla, ale patriarcha Nikon ražbu zastavil jako rouhání – zobrazení žijícího člověka na minci bylo proti pravoslavné tradici
• Moldavský hospodar Dimitrie Cantemir razil dukáty s unikátním zobrazením pelikanánu krmícího mláďata vlastní krví – pravoslavný symbol Kristovy oběti vzácný na mincích